Tématem filmu Chico & Rita je příběh velmi realistický: talentovaná zpěvačka i pianista z Kuby se v 50. letech minulého století snaží prosadit ve Spojených státech, ale odvážné plány zmaří politika. Rita je v době Fidelovy revoluce v Las Vegas, Chico uvízne v Havaně. Jazz se jako imperialistická hudba ocitne na Kubě v nemilosti a Chico se živí jako čistič bot.
8. 10. 2012
Mehmet Polat se narodil v Turecku, jeho nástrojem je “arabská loutna”, což je označení srozumitelné, ale nikoli přesné. Vedle Arabů na ni hrají Kurdové, Arméni, Peršané i obyvatelé Izraele. V Amsterdamu Polat založil skupinu Arifa, s niž vystoupil v červnu na pražském festivalu Respect. Mezinárodní, a tedy Googlem snadno identifikovatelné jméno arabské loutny je “oud” (čti ůd). Je to nástroj obecně považovaný za předchůdce všech evropských louten, mandolín i kytar o nejrůznějším počtu strun..
Zatímco před padesáti lety bylo hudebním symbolem Brazílie Rio de Janeiro se svými plážemi a chladivě dráždivou bossa novou, současné publikum objevuje styly donedávna skryté. Zvláště bohatým zřídlem je Sao Paulo, město, které počtem obyvatel vysoce převyšuje Českou republiku: žije tu přes 15 milionů lidí, národnostní menšiny zde nabývají gigantických rozměrů, k nejpočetnějším patří japonská čtvrť Liberdade se stovkami sushi barů, počet saopaulských Japonců se blíží jednomu milionu.
Saxofonista Nikos Kuluris, jeden z pilířů skupiny Kryštof, má více želízek v ohni. Ve své ostravské taverně vaří ty nejlepší řecké lahůdky, zatímco hudební pochoutky Řecka i sousedních států nabízí se skupinou Nisos. Její zatím jediné album získalo nadšenou recenzi v britském prestižním časopise fRoots. Nisos znamená řecky ostrov, což funguje i jako symbol. Hudebníci vytvářejí uprostřed české společností izolovaný ostrůvek kultury Řecka i spřízněných stylů z Bulharska či Turecka. Nikos je ostatně skutečným ostrovanem, jeho předkové jsou totiž z Kréty.
Tango patří, podobně jako jazz, blues, rock či gospel, k novodobým globálním stylům, jejichž vznik podmínila masová migrace i moderní media. I když opticky v této rodině převažují styly anglosaské, argentinské tango patří k těm nejstarším. Do hollywoodských filmů zasáhlo například ještě před Elvisem Presleym, který se narodil přesně v rok tragické smrti nejpopulárnějšího zpěváka tanga, Carlose Gardela (1890 – 1935), díky němuž se tato hudba stala světovým trendem.
Hosté v letech 2006-7-8-9-10-11
Ridina Ahmedová
Luděk Brož
Tomáš Reindl
Feng-yün Song
Aty Bereš (Družina)
Pavla Fleischer
Aleš Březina
Kateřina Göttlichová (Braagas)
Yellow Sisters
Eva Davidová
Marta Töpferová
Lucia Pulido
Blanka Laurychová (Moberg Ensemble)
Karel Heřman (Čankišou)
Radůza
Petr Koláček (Gothart)
Ivan Gutierrez (ex-Nerez)
Petr Filák (Maraca)
Katerina Lilquist
Alec Kopyt (Poza, Amsterdam Klezmer Band) / Alik Kopyt at Radio Vltava with Petr Doruzka na YouTube
Bourama Badji
Dorota Barová
Jaroslav Olša, jr.
Petr Ostrouchov
Jiří Plocek
Michal Foršt
David Synák
Keith Jones
Gipsy.cz
Rena Milgrom
Kristina Mravcová
Gabriela Vermelho
Marwan Al-Solaiman
Mourad Litim
Michal Ditrich
Shahab Tolouie
Terne Čhave
Longital
Tony Ackerman
Eva Gina / Kacu!
Kateřina Göttlichová, Braagas
Aleš Hyvnar + Ashwaq Abdullah Kulaib, Al-Yaman
Lukáš Machata
Lenka Lichtenberg
Dva
Dorota Barová
Jananas
Edward Powell
Peter Machajdik
l´Arrache-Coeur
Kateřina Göttlichová, Carnem
Nikos Koulouris a Sofia Prusali, Nisos
Ivan Gutierrez
Lucia Pulido a Marta Töpferová
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Hudba španělské jazykové zóny expanduje a směle konkuruje té anglické, její zcela ojedinělou kapitolu tvoří zpěvačky a písničkářky, které si na rozdíl od těch anglosaských mohou vybírat z nesrovnatelně pestřejší knihovny stylů, od andaluského flamenca až po karibské či jihoamerické rytmy. Lara Bello se dlouho živila jako tanečnice, vystupovala ve Španělsku i v Maroku, studovala psychologii, pracovala jako terapeutka s dětmi i ve vězení pro ženy.
Navzdory ohlasu jejího alba ale na festivalových plakátech vidíme její jméno jen zřídka. K jedné vzácné výjimce dojde nedaleko našich hranic, Fatoumata Diawara vystoupí na závěrečném koncertě festivalu Glatt und Verkehrt v Kremži na Dunaji jižně od Znojma v neděli 29. července, společně s jihoafrickým trumpetistou Hugh Masakelou.
V 60. letech, kdy se hroutil koloniální režim a africké země získávaly nezávislost, se v mnoha nově vzniklých státech stala prioritou hudba. Orchestry podporované státem pomáhaly utvářet národní identitu, prvního senegalského prezidenta Léopolda Senghora například doprovázela na jeho cestách zpěvačka Yandé Codou Sene, která měla jako jediná právo přerušit jeho projev zpěvem.
16. 7. 2012
Faerské ostrovy leží na půl cesty mezi severním Skotskem a Islandem, s nímž jsou spřízněny jazykově, kulturně i historicky. Politicky patří k Dánsku, ale mají vysoký stupeň autonomie. I když tu žije pouhých 50 tisíc obyvatel, po hudební stránce se jedná o velmoc, zdejší hudbu zpopularizovaly skupiny Valravn, Yggdrasil i zpěvačka Eivor. Na rozdíl od mnoha svých severských kolegů, kteří zpívají v rodném jazyce, preferuje Dánjal angličtinu, aniž by se tím uzavíral do ghetta anglosaských stylů. Naopak, v jeho hudbě se propojují severské scenérie s kořením Balkánu, a angličtinu zvolil jako ten nejrozšířenější dorozumívací prostředek.
PetrDoruzka_.JPG)
Program každoročního veletrhu Babel Med je tím nejlepším důkazem národnostní i hudební pestrosti francouzského přístavu Marseille. V prostředí bývalých doků se střídají umělci z celého Středozemí – od Izraele přes Andalusii až po Bosnu. Program navíc zpestřují lokální umělci, a to jak z Marseille, tak i ze zeměpisně značně rozlehlého okolí, známého pod historickým jménem Oksitánie. Ta se táhne od Atlantiku až k italským hranicím, pyšní se kulturou sahající ke středověkým trubadurům i vlastním jazykem, oksitánštinou, kterou až ve 20. století vytlačila francouzština.
Jižní Itálie nabízí překvapivé hudební kontrasty. Zatímco Neapol je kolébkou opery i nadčasových globálních hitů typu O Sole Mio, v jihovýchodně položeném výběžku Salento se ještě před padesáti lety léčilo kousnutí pavoukem tarantulí rituálem zvaným pizzica. Místní lidé rádi upozorňují, že až do sjednocení Itálie Garibaldim před 150 lety měl jih země blíž k Africe nežli k Evropě. Permanentní boj státní moci s lokální mafií je civilizačně pokročilejší paralelou života v kmenových územích Afganistánu či Pakistánu. Zajímavé je, že i mafie je regionálně diferencovaná: zatímco Sicílii ovládá Cosa Nostra, Neapol má v rukou Camorra a v Kalabrii vládne ‘Ndrangheta.
Píše knížky o revitalizaci židovské kultury po pádu Železné opony, ale zároveň ji fascinuje hudba, která u nás měla funkci sociálního pro-amerického manifestu. Pro evropské opojení Divokým západem, které má epicentrum v Německu, vymyslela termín Sauerkraut Cowboys, jehož první část je německé jméno pro zeleninovou složku vepřa-knedla-zela. Spíš než o ironii jde ale o uctivou metaforu, což dokumentuje i obdiv Gruberové pro český bluegrass.
Letošní festival Respect začal překvapivě brzy – na doprovodném koncertě počátkem dubna vystoupila zpěvačka Ceu, která patří k největším nadějím u nás dosud neznámé brazilské hudby. Hlavní festivalové koncerty proběhnou v červnu na tradiční open air scéně na pražské Štvanici. Během dvou dní překypujících energií se vystřídá přes deset umělců z Afriky, Asie i Evropy, z nichž většina u nás koncertuje poprvé.
Teorii “dvojrychlostní Evropy”, aplikovanou obvykle na ekonomickou výkonnost, prosperitu či jiné exaktně měřitelné hodnoty, lze snadno přenést i do kulturní roviny. Kupodivu i kulturu lze měřit, i když bychom museli použít značně abstraktnější metr a na výsledky si nějaký rok počkat. Jedním z ukazatelů prestiže na tomto poli je kulturní turistika. Výpravy na keltské festivaly do Bretaně či za flamencem do Andalusie jsou nejviditelnějším příkladem toho, jak se z lokálně vymezených hudebních stylů, stane ekonomický tahoun. Zatímco české kulturní instituce připomínají mrtvého brouka, většina evropských států do kultury dlouhodobě investuje.
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign