Výtvarná instalace s hudbou Briana Ena v pražském Rudolfinu proběhla od 20. července do 24. září 2023. V sérii “vykopávky” nabízím vůbec první český rozhovor, který proběhl Londýně v listopadu 1991 a vyšel následující rok v Reflexu.
Když se zeptali Stevena Soderbergha, režiséra filmu Sex, lži a video, kde bere nápady, odpověděl: “To je jednoduché, zavřu se do pokoje se všema deskama Briana Ena, co mám doma.”
19. 9. 2023 | číst vše...
Čím byl kdysi Ravi Shankar pro hudbu Indie, tím je dnes pro hudbu blízkého východu Kayhan Kalhor. Hraje na housle kemenče, rozšířené v Iránu, Turecku, Izraeli i dalších zemích, národností je Kurd, natáčel s těmi největšími postavami současné hudby včetně Kronos Quartetu, a své poslední album vydal s Toumani Diabatem z Mali, hráčem na africkou loutnu koru.
25. 7. 2023 | číst vše...
Interview s Miroslavem Vitoušem z roku 1994. Psáno pro Lidové noviny, před koncertem v neděli 27. března v pražském Edenu v rámci Agharta Jazz Festivalu. Vitouš vystoupil v triu, v němž dále hráli Jan Garbarek (Norsko, saxofon) a Airto Moreira (Brazilie, perkuse).
19. 7. 2022 | číst vše...
Protože právě přichází na trh posmrtné koncertní album Deža Ursinyho (1947-1995) Tisíc izieb, nabízíme rozhovor původně otištěný roku 1994 v české mutaci časopisu Playboy.
4. 8. 2014 | číst vše...
Zatímco převažující část východní Evropy v poslední dekádě směřovala od totality k demokracii, v dřívější Jugoslávii tomu bylo naopak. V sedmdesátých letech, kdy Čechy vyháněla do exilu normalizace, patřila Jugoslávie k nejliberálnějším zemím východního bloku. V kinech tu dávali Jamese Bonda stejně jako Costa-Gavrasovo Doznání, za přijatelné ceny jste tu koupili anglický překlad Solženicynova Gulagu i západní elpíčka – a k vycestování jste si museli opatřit podobný devizový příslib, jako k návštěvě kapitalistické ciziny.
25. 8. 2009 | číst vše...
Ve čtvrtek 16. července vytoupí v pražském Kongresovém centru americký skladatel a pianista Philip Glass s programem svých komorních skladeb, doprovázet ho bude violoncellistka Wendy Sutter (ex-The Bang on a Can All-Stars), a hráč na perkuse Mick Rossi.
6. 7. 2009 | číst vše...
“Svět je úzká lávka a nejdůležitější ze všeho je nebát se,” napsal v 18. století polský rabín Nahman. Podobnou lávku mezi Východem a Západem představuje hudba z dnešního Izraele. Houslista a loutnista Yair Dalal patří k muzikantům, kteří do ní vnášejí vlivy z Východu, jeho rodiče totiž pocházejí z Iráku. Dalal hraje právě tak s klasickými hráči z Evropy jako s lidovými arabskými muzikanty. V neděli 19. dubna vystoupí v pražském Divadle u hasičů, následující rozhovor vznikl před několika lety na veletrhu Womex.
12. 4. 2009 | číst vše...
Všichni víme, jak malíř maluje, spisovatel píše a skladatel skládá. Jenže, hudba se v mnoha případech rodí i jiným způsobem. Na člověka často působí nejsilněji taková muzika, která nevznikla ani na notovém papíře, ani v nahrávacím studiu, ale proniká mezi nás od nepaměti tajnými chodbičkami. Kdo jsou vlastně ti lidoví hudebníci, skladatelé bez diplomu, ale s neomylnou intuicí?
“Já pracuju jako sochař,” tvrdí o té své hudbě DAGMAR ANDRTOVÁ-VOŇKOVÁ, která mezi našimi folkaři a písničkáři má už přes dvacet let pozici vyhraněné individualistky. “Jsem spíš výtvarník a hudba je pro mě hmota, s níž pracuji. Když dojdu k určitému tvaru, tak pak už jen hraju. Někdo ale zas tvoří až na jevišti.”
5. 2. 2009 | číst vše...
“Oni jsou Indiáni z Ameriky, my jsme Indiáni ze Sahary,” říkají místní Tuaregové o skupině Blackfoot z Arizony. Závěr programu patří Robertu Plantovi,
9. 12. 2004 | číst vše...
Skupině Värttinä se daří už před deset let exportovat hudbu pětimilionového Finska na světová podia. Její skladby sice navazují na archaické legendy, kouzla a zvyky severských národů, ale svým jadrným zvukem a energickým nábojem jsou zcela současné. V Praze vystoupí Värttinä už potřetí, v rámci Mezinárodního víkendu žen, v pražském Abatonu v neděli 14. března. O minulosti skupiny i o muzikálovém projektu Pán prstenů vypráví dechový hráč Janne Lappalainen.
4. 3. 2004 | číst vše...
Ve finské lidové hudbě mají hlavní slovo ženy. V celkem devítičlenné sestavě Värttinä bychom napočítali hned čtyři zpěvačky. Muzikantským duchem skupiny a jejím mluvčím je Kari Reiman – který nám před nadcházejícím koncertem Värttinä na pražském festivalu E T Jam poskytl po telefonu z Helsink následující interview.
10. 6. 1999 | číst vše...
Americký rabín Dr. David Neiman shromáždil ve své sbírce úctyhodné množství nahrávek východoevropských kantorů, jejichž emocionálně vypjatý projev mocně zapůsobil na jeho přítele, kalifornského producenta a hudebníka Wallyho Brilla – a přivedl ho k myšlence zasadit hlasy židovských zpěváků do nového hudebního kontextu.
Konec 20. století přináší dosud úzce vymezeným hudebním kategoriím obecnější náplň: termín “blues” už neoznačuje jen dvanáctitaktové schéma, ale s nadhledem podanou hudební výpověď o prožitém utrpení, a pod slovem “soul” se nerozumí pouze pěvecký styl, vycházející z emocí lidské duše a čerpající z církevních zpěvů amerických černochů, ale třeba i rituální zpěvy islámských dervišů či židovských kantorů.
původně v: Lidové noviny, leden 1998
13. 1. 1998 | číst vše...
“Mí informátoři se shodují v jednom: tango se zrodilo v bordelu,” napsal argentinský spisovatel Jorge Luis Borges, který byl rovněž vášnivým milovníkem tanga. Kolem roku 1910 putovalo tango přes Atlantik do Paříže a místní arcibiskup tehdy doporučoval všem dobrým křesťanům, aby se této provokativní taneční novince vyhýbali. Tango přežilo ostatní dobové tance hlavně zásluhou Astora Piazzolly, skladatele, který svým nekonvenčním přístupem k tangu kdysi šokoval celou Argentinu. “Tango je podle mě spíš pro uši než pro nohy,” tvrdil.
28. 9. 1997 | číst vše...
Zpěvačka Mari Boine má sice norskou státní příslušnost, ale hlásí se k národu Sami, pro který jeho jižní sousedé zavedli označení Laponci; dnes jich žije na severu Evropy kolem 50 000. Gula Gula, první album zpěvačky, která tehdy ještě vystupovala od jménem Mari Boine Persen, vydal před šesti lety u své firmy Real World anglický zpěvák Peter Gabriel, a na své nahrávky ji přizval i norský saxofonista Jan Garbarek. Mari Boine zčásti čerpá z tradice předkřesťanských šamanských rituálů a tvrdí: “Hudba to je nejlepší metoda, jak se dostat do stavu opojení – bez drog.” Se skupinou, kterou tvoří jazzoví hudebníci ze Skandinávie a jihoamerický indiánský hráč na Panovu flétnu,
12. 11. 1996 | číst vše...
Na řadu koncertů jde člověk s napjatým očekáváním, a pak zjistí, že zase naletěl. U Diamandy Galás tomu bylo naopak. I když část publika nejspíš počítala jen se skandální show a se záplavou morbidností, výsledek byl nakonec docela vyvážený, a těžiště obou večerů v divadle Archa spočívalo v naprosto nedostižném zacházení zpěvačky s jejím hlasem. Kousky, kterými Yoko Ono provokovala publikum v 60. letech, působí dnes v takovém srovnání jako docela nevinné ječení.
květen 1995 pro Reflex (??)
21. 5. 1995 | číst vše...
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign