Se zpěvačkou Meral Polat v Istanbulu

26. 2. 2024 | Rubriky: Články,Uncategorized

Loni patřila Meral Polat, zpěvačka kurdského původu žijící v Amsterdamu, k překvapením festivalu Respect i dalších hudebních akcí, například Babel Music v Marseilli. Letos se do Prahy chystá podruhé, vystoupí ve středu 6. března v pražské Akropoli. Mezitím ale zpěvačka vyjela na 4 dny do Istanbulu, kde natáčela s vybranými místními hudebníky a připravovala skladby pro své nové album. Doprovázel ji renomovaný hudební kritik Ton Maas, který o cestě mluví v následujícím interview.

Odborníci i publikum se shodují, jak je první album zpěvačky, Ez Kî Me, mimořádné. Čím konkrétně zaujalo vás?

Organickým způsobem, jak ta hudba tria vznikala. Nebyl to nějaký předem vymyšlený plán, pro který by pak Meral hledala hudebníky, schopné je realizovat. Iniciativa vzešla od producenta Paula Koeka z divadla Veem v Amsterdamu. Ten ji spojil s hráčem na klávesové nástroje a kytaristou Chrisem Doylem, a ten pak navrhl, aby oslovili bubeníka Franka Rosalyho. Během Covidu pak strávili spoustu času improvizacemi a postupně se z toho vyvinul jedinečný styl.

Teď se chystá druhé album, proběhlo první natáčení v Istanbulu. Měl jste šanci se podílet na přípravě, jako třeba Ry Cooder v Havaně, když se točila Buena Vista?

Přizvali mě jako novináře, jedné nahrávací session jsem se účastnil jako tichý pozorovatel. Dny před tím Meral v Istanbulu natáčela s hráčem na elektrickou baglamu Muratem Ertelem z kapely BabaZula. Na session, které jsem se účastnil, pozvali trumpetistu Cana Ömera Uygana.

Je za výběrem muzikantů nějaký konkrétní záměr?

Meral mi vysvětlila, že k této čtyřdenní cestě do Istanbulu se svým triem ji motivovalo i to, aby se dostali do jiného prostředí, které má blíž k jejím kořenům.

Sehrál v tom plánu nějakou roli rodný kraj otce Meral, kurdsky zvaný Dersim, turecky Tunceli, kde došlo roku 1938 k povstání a k masakrům ?

Tentokrát ne, ale během první fáze programu Fast Forward, který poskytuje uměleckou podporu, s sebou Meral do Dersimu vzala své muzikanty i zvukaře, aby na vlastní kůži zažili místní obyvatele, kulturu a krajinu. Všichni mi tehdy potvrdili, jak hluboce se jich ta zkušenost dotkla.

Když to srovnáme s jinými počiny, jako bylo nahrávání dříve zmíněné Buena Visty v Havaně, plánování vždy přináší nečekané zvraty. Někdo třeba není na poslední chvíli dostupný. Nebo něco vychází lépe, než se očekávalo, můžeme natočil ještě jedno album. Zažili jste v Istanbulu nějaké takové překvapení?

Bohužel jen technický problém, s ozvučením trubky. Což se vyřešilo, muzikanti jamovali, vyzkoušeli si pár věcí pro jednu skladbu pro druhé album, které by mělo vyjít koncem roku.

Podpora z programu Fast Forward, která to natáčení umožnila, byla podmíněna čistě hudebními kvalitami, nebo tam byl i nějaký společenský, mimohudební aspekt?

Ten program nabízí podporu, aby umělec udělal další krok ve svém rozvoji. Meral do přihlášky napsala: “Jak mohu začlenit svou kurdskou identitu do své hudby způsobem, který je upřímný, rozpoznatelný a má uměleckou hloubku?” Takže ano, určitě tam je společensko kulturní aspekt.

foto (c) Ton Maas