Výsledky hledání ‘trad’

Romské fuze i coververze

K posledním zřídlům autentické lidové hudby patří romské osady na Slovensku, které jsou už přes dvě dekády stálým cílem bratislavské muzikoložky a sběratelky Jany Belišové. Z materiálu, který tu natočila, vydala už několik sborníků, CD a DVD, dosud soustředěných na archaickou část tradice zvanou “phurikane gila”, tedy intimní písně zpívané často jen v rodinném kruhu. V novém sborníku Neve gila, Nové rómske piesne Belišová ukazuje naopak zcela současnou tvář romské hudby.

20. 2. 2012

číst vše...

Hudba, která inspirovala Debussyho i Steve Reicha, v pražské Akropoli

Sambasunda Quintet přijíždí na turné do Evropy, a na trase turné je i koncert v Akropoli 7. února.

30. 1. 2012

číst vše...

Womex 2011

Chcete vědět, co chystají na příští léto české i světové festivaly? Jejich programy se pečou v kuchyni zvané Womex, což je zkratka pro World Music Expo, největší světový veletrh v daném žánru. Jeho první ročník se konal roku 1994 v Berlíně se zhruba dvěma stovkami delegátů, jejichž počet mezitím narostl na více než desetinásobek. Pro hudební znalce má tato akce podobné dimenze jako festival v Cannes pro filmaře. Díky expanzi se veletrh pravidelně stěhuje, jeho letošní koncerty probíhaly v ultramoderní a akusticky dokonalé koncertní budově dánského rozhlasu v Kodani.

23. 1. 2012

číst vše...

Ethiojazz na rakouském festivalu

Kremž, malebné město ležící na Dunaji 70 km jižně od Znojma, je pověstné svými vinohrady i hudebními festivaly. Největším magnetem letošního léta byl vibrafonista a kapelník Mulatu Astatke z Etiopie, který jako první spojil etiopskou hudbu s jazzem. O interview s osmašedesátiletou legendou africké hudby usilovalo hned 5 novinářů z Prahy. Koncert byl životním zážitkem i proto, že Astatke v plné míře předvedl také své kompoziční a aranžérské umění.

9. 1. 2012

číst vše...

Šamanská psychedelie z Mexika

V Mexiku nehrají jen mariachi – tedy rázovité kutálky s trubkami a housličkami, a nezpívají se tu jen rancheras, zemité songy o tequile a zlomených srdcích, které zpopularizovala Lila Downs. Mexiko jako tavící kotlík místních kořenů a modernity zatím zůstává ve stínu New Yorku a brazilské hudební metropole Sao Paula – ale neprávem, což letos v létě potvrdil u nás dosud neznámý Juan Pablo Villa, který se svými vokálními improvizacemi vystupuje třeba v newyorském Lincoln Centre či v Japonsku.

19. 12. 2011

číst vše...

L’Arrache Coeur: Hudba dvourychlostní Evropy

To, že l’Arrache Coeur byli jednou ze dvou českých skupin na letošním festivalu Respect, jehož krédem je zviditelnit kvalitu co nejvíce vzdálenou mainstreamu, napovídá mnohé. Zasadit na první pohled tak archaické nástroje jako je niněra či dudy do současného kontextu je impuls, který generuje převratné hudební myšlenky. Před dvaceti lety to potvrdil francouzský vizionář Valentin Clastrier, který niněru propojil s jazzovou improvizací i moderními kompozičními postupy. Na něj navázal rakouský hráč Matthias Loibner, jehož workshopy často navštěvoval Daniel Kahuda z l’Arrache Coeur.

12. 12. 2011

číst vše...

Hudba na Radiožurnálu

Seminář o hudbě na stanicích Českého rozhlasu proběhl 1. prosince v karlínském Studiu A – zde je můj příspěvek upravený pro tisk i další odkazy a související články.

2. 12. 2011

číst vše...

Středověký syntezátor zvaný niněra

Předchůdcem moderních hudebních strojů je magická skříňka s kuriozním názvem niněra: pohání se totiž klikou. Je zkonstruovaná na bázi houslí, jejichž struny ovšem nerozechvívá smyčec, ale bubínek napojený na zmíněnou kliku. Výšku tónu neřídí na rozdíl od houslí prsty na hmatníku, ale klávesový mechanismus. Původně měla niněra podobnou roli jako dudy, doprovázela lidové zábavy. Podobně jako u dud (ale třeba i u sitaru a jiných indických nástrojů) tvoří výsledný zvuk melodická linka v kombinaci s bordunovým doprovodem, tedy s tóny o stálé výšce které připomínají bzukot čmeláka. A podobně jako u sitaru její zvuk přibarvují samovolně se rozeznívající harmonické struny. Zhruba před třemi sty lety niněru objevili skladatelé evropské vážné hudby a začali pro ni komponovat.

24. 10. 2011

číst vše...

Punkrock jako židovské spiknutí

Navzdory tomu, že od mainstreamu si udržuje více než uctivou vzdálenost, sklízí Gary Lucas v médiích – a to i v těch nehudebních – překvapivé komplimenty. Tak například, časopis New Yorker ho označil za “kytarového hrdinu přemýšlivého posluchače”. O něco přesněji vymezuje jeho kvality autor knihy This Is Your Brain on Music, psycholog a Santanův bývalý nahrávací technik Daniel Levitin: “I když jeho technické schopnosti jsou zřejmé, pod nimi je unikátní spojení lyriky a exotiky. Lucasovy melodické linky se pohybují mimo vyšlapané cesty a ukazují vliv mnoha stylů i hudebních tradic.”

17. 10. 2011

číst vše...

Sommelo festival, Kalevala i medvědi, Finsko

Karélie je pro Finy podobným symbolem, jakým je na Moravě Horňácko. Lékař a literát Elias Lönnrot sbíral v tomto izolovaném regionu v 19. století tradiční zpěvy, z nichž pak sestavil epos Kalevala. Ten později inspiroval Tolkienova Pána prstenů a dodnes z něj čerpají stovky finských skupin.Karélie leží těsně pod polárním kruhem na obou stranách finsko-ruské hranice, mluví se zde finským dialektem. V červenci tu každoročně probíhá festival Sommelo. Jeho první část se koná ve finském městečku Kuhmo, a poté část publika i účinkujících nasedne do autobusů a vydá se na nepříliš pohodlnou cestu na východ.

3. 10. 2011

číst vše...

Kanadský vizionář v exilu

Kolik českých muzikantů se snaží proniknout do tajů východní hudby, a většina z nich netuší, že fundovaného průvodce mohou najít u nás. Edward Powell je původem z Kanady, žije na severní Moravě, východní hudbu studoval 5 let v Indii, a dále v Maroku, Řecku, Turecku, Egyptě, vydal 6 sólových alb, vede soukromé workshopy v Česku i na půdě renomovaných institucí v Itálii i jinde. Ale jeho časově nejnáročnější aktivitou je stavba nástrojů, které zcela jedinečným způsobem propojují orientální tradice s praktickými potřebami západního muzikanta na turné

19. 9. 2011

číst vše...

Dimi Mint Abba, 1958 – 2011

Africký pouštní stát Mauretanie leží na křižovatce mezi třemi kulturami: subsaharskou černošskou Afrikou, arabským světem afrického Severu, i původním osídlením, které tvoří berberské kmeny a kočovní Tuaregové, v hudebním světě známí díky skupině Tinariwen i fenoménu pouštního blues. Tato pestrost se promítá i do hudebních zvyklostí: v Mauretánii můžete hrát buď “bíle” (al-bayda), “černě” (al-kahla) anebo dvojbarevně (l’-gnaydiya) – přičemž černá je syrová a mužská, zatímco bílá je jemně rafinovaná a ženská. Zpěvačka Dimi Mint Abba, označovaná jako “pouštní diva”, se narodila v rodině tradičních hudebníků, kteří jsou paralelou malijských griotů, jimž se v Mauretánii říká iggawin.

22. 8. 2011

číst vše...

Tolkienův Gandalf se narodil v Karélii

Pro Finy je zdrojem kulturní identity jazykově spřízněná Karélie, ležící na opačné straně finsko-ruské hranice. Právě zde nasbíral Elias Lönnrot v 19. století ty nejcennější texty, z nichž vytvořil národní epos Kalevala. Nejedná se o žádnou idylickou školní četbu: syrové příběhy, nedotčené křesťanským myšlením, přiměly autora Pána prstenů, J R R Tolkiena k tomu, že se jako dvacetiletý student začal učit finsky. Když pak o 90 let později vznikala filmová verze Pána prstenů, její autoři vyslali své zvědy přímo ke zdroji, a to do finského pohraničního městečka Kuhmo. Jejich cílem byla budova, kterou od okolní zástavby rekreačních chalup snadno rozlišíte.

15. 8. 2011

číst vše...

Na festivalu v Addis Abebě 4

Z Etiopie pochází Lucy, která žila před 3 miliony let a je nejstarším zdokumentovaným vzpřímeným předkem dnešního člověka, ale že by odtud byl i nejstarší hudební nástroj? Pokud bychom otázku zúžili na nejstarší sofistikovaný nástroj, vyřadili tedy prehistorické perkuse z doby kamenné, a stanovili podmínku že nástroj se dodnes používá k původnímu, v tomto případě spirituálnímu účelu, pak je horkým kandidátem lyra begena, historický následník harfy (přesněji ale lyry) izraelského krále Davida.

8. 8. 2011

číst vše...

Na festivalu v Addis Abebě 3

Když vznikal předešlý rozhovor, zdaleka jsem netušil, že osudem pouličního dítěte prošel i jeden z hlavních účinkujících festivalu, s nímž jsem několik dní poté měl to štěstí setkat se osobně. Melaku Belay je jedním z nenápadně stoupajících talentů etiopského tradičního tance, známého jako “esketa”, tedy pohyb, vycházející z ramen. Ve srovnání s daleko efektnějšími a v Evropě populárnějšími tanečními kreacemi typickými pro koncerty Youssou N’Doura či dalších západoafrických umělců se jedná o disciplinu spíše minimalistickou: s hodinářskou přesností řízené pohyby vycházejí zpočátku jen z docela nenápadných pohybů ramen…

1. 8. 2011

číst vše...

Další článek Předchozí článek


Rubriky

Poslední články