petrdoruzka_.jpg)
Veletrh Womex přilákal přes dva tisíce delegátů i hudebníků z celkem 90 států – od Argentiny až po Zanzibar. Hostitelskou zemí posledního ročníku byla Británie, Womex se konal ve welšské metropoli Cardiffu a byl tedy i dobrou příležitostí prozkoumat hudbu britských regionů, včetně londýnské scény, pověstné prolínáním hudebních stylů z celé planety.
Fado, v překladu osud, je pro Portugalsko obdobnou součástí národní identity jako flamenco pro jih Španělska. Skladby fado stojí podobně jako francouzské šansony na silných a poetických textech, ale na rozdíl od šansonů mají přesně určený doprovod, v němž nesmí chybět španělská, tedy 6 strunná, a portugalská 12 strunná kytara.
Hudba z Konga překypuje emocemi a barvami, čehož velmi dobrým příkladem je zpěvák jménem Jupiter Bokondji, který před časem inspiroval dokumentární film Jupiter’s Dance. Jeho skupina Jupiter & Okwess International byla v minulých letech senzací festivalů Womad, a na jaře vydali debutové album Hotel Univers.
Pouštní blues, hudební novotvar inspirovaný malijským kytaristou Ali Farka Tourem i skupinou Tinariwen rozhodně netrpí stagnací, což potvrzují dvě nová alba reprezentující zcela opačné přístupy. Z afrického pouštního státu Niger pochází sestava Etran Finatawa, která se s producentem Colinem Bassem (rockoví pamětníci ho znají jako baskytaristu slavné britské skupiny Camel) rozhodla pro návrat ke kořenům.
PetrDoruzka1250-13-07-2005_.JPG "(c) Petr Doruzka")
Sibiřský hrdelní zpěv dnes na světových festivalech prezentují dobře známé skupiny jako Huun Huur Tu či Alash – ale zásadní význam pro rozšíření této vokální techniky měl Kongar-ool Ondar. Ten patřil spolu s dalšími hudebníky ze sibiřské republiky Tuva k první generaci umělců, která po páru železné opony směla svobodně cestovat.
PetrDoruzka_.jpg "Sam Lee (c) Petr Doruzka")
Stylová nabídka je výjimečná a sahá od experimentů a alternativy až po world music. Některé z umělců – anglického folkaře Sama Lee či mexickou fuzi Cabezas de Cera – si organizátoři “půjčovali” se spřízněným festivalem Folkové prázdniny, který proběhl v na naší straně hranice v Náměšti ve stejnou dobu. Mnohé z koncertů jsou každoročně vyprodané a podobně jako v Náměšti byl potlesk ve stoje spíše pravidlem než výjimkou.
PetrDoruzka_.jpg "Fat Freddy's Drop")
Zatímco české rockery láká v létě Glastonbury, pro fanoušky world music má podobné kouzlo Rudolstadt. Letošní ročník navíc odhalil některé z falešných proroků a potvrdil ty opravdické. Rudolstadt funguje už 23 let coby zřídlo nových objevů, a pro české návštěvníky též jako pevný bod, jímž poměřujeme tuzemské hudební akce – z Prahy tam jedete stejně dlouho jako do Ostravy.
Hudební příběhy mohou být stejně poutavé jako ty nejlepší dobrodružné romány. Roku 1635 ztroskotaly u karibského ostrova Sv. Vincent dvě španělské lodě s otroky z Nigérie. Trosečníci prý nějakou dobu válčili s Kariby, místními Indiány, ale nakonec se smířili a rasy se promísily. Potomci Karibů a Afričanů jsou dnes známí jako Garifunové.
Africká hudba úspěšně proniká do Evropy, projekty inspirované Afrikou vznikají nejen v Paříži, Londýně či Bruselu, ale i v Praze. Skupina Marimba Mama vydala velmi zdařilé druhé album Horizons, které v letošních cenách Anděl skončilo těsně pod limitem, potřebným k získání nominace.
PetrDoruzka_.JPG)
Zatímco populace desíti vulkanických ostrovů ztracených uprostřed Atlantiku odpovídá menšímu velkoměstu, mnohem větší počet Kapverďanů žije v exilových komunitách, především v Bostonu, Lisabonu a Paříži. Prvním světově známým kapverdským hudebníkem se stal pětaosmdesátiletý jazzový pianista Horace Silver, vlastním jménem Horace Ward Martin Tavares Silva, který vydal před 50 lety úspěšné album Cape Verdean Blues. Jeho otec přicestoval do Spojených států jako námořník, což byla u kapverdských přistěhovalců ta nejvíce ceněná profese.
PetrDoruzka_.jpg)
Pro někoho jsou Kapverdy rájem s nekonečnými plážemi, pro jiného hudební velmocí. Populace půl milionu obyvatel světu nabízí překvapivě víc umělců i nahrávek než leckterá lidnatější země. Kapverdské hlavní město letos poprvé hostilo hudební veletrh Atlantic Music Expo, prezentující vedle místních stylů i hudbu Afriky a Brazílie.
Africká hudba proniká do popředí, stále více přitahuje producenty, jejichž prioritou byl donedávna anglomoamerický rock. Příkladem je Bassekou Kouate, jehož novinka se držela několik měsíců v čele evropské rozhlasové hitparádu WMCE.
Kapverdy jsou utajenou hudební velmocí, s populací pouhého půl milionu obyvatel totiž vyprodukovaly větší množství umělců i nahrávek než leckterá lidnatější země. Vděčí za to strategické poloze na křižovatce námořních cest mezi Evropou, Brazílií a Afrikou. Po dobu pěti set let, která uplynula od osídlení, bylo souostroví tavícím kotlíkem kultur.
Milovníci kategorií by Čankišou možná označili jako futuristické pokračování brněnské alternativy, ale jejich hudba se stereotypům vzpírá. Staví víc na komunikaci než na vymezování se vůči pokleslému popu, jejich styl je obdivuhodně všežravý. U které jiné tuzemské kapely byste vedle sebe našli tak různorodé odkazy jako je skandinávská hudba, zpěvy qawwali zpopularizované Nusrat Fateh Ali Khanem, či vlivy posbírané na výjezdech do tak vzdálených míst jako je ostrov Reunion. Loni se skupině podařilo vycestovat až do Malajsie na Rainforest World Music Festival na ostrov Borneo.
Jedním z motorů britské scény jsou písničkáři, Sam Lee mezi nimi patří k objevům dekády. Díky svému debutu Ground of It’s Own byl loni nominován na prestižní Mercury award, na podzim se stal největším překvapením veletrhu Womex. O to větším šokem je, že hudbě se věnuje pouhých 6 let, jeho původní profesí bylo totiž výtvarné umění.
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign