Kelly Thoma, první dáma krétské hudby

25. 1. 2016 | Rubriky: Články, Rock & All, 2015

Hudební styly z ostrovů mají pověst vzácných delikates. Není divu že k hudebním velmocím patří ostrovy Irsko, Kapverdy, Madagaskar, Korsika a také Kréta, která je pomyslnou spojnicí mezi Evropou a Orientem. Kuriozní je, že o zviditelnění krétské hudby se zasloužil cizinec. Ross Daly je hudebník s irskými kořeny, který pravidelně cestoval přes Řecko do Indie studovat sitar, ale nakonec ho očarovala krétská lira, nástroj víc podobný houslím nežli lyře (proto měkké “i”). Stálou členkou Dalyho kapely je Kelly Thoma, původně jeho studentka, později manželka, dnes virtuozní hráčka s vlastními projekty. Letos vydala své druhé sólové album 7Fish. Následující rozhovor vznikl v Poznani, kde koncertovala v rámci festivalu Etnoport.

Vaše album 7Fish je evidentně inspirováno rybami. Jak vás to napadlo?

V instrumentální hudbě není tak snadné vymýšlet názvy jako u písniček s textem. Mám ráda názvy s kořeny v kultuře, a taky mám ráda vodu, moře. Vyrůstala jsem v Pireu, otec pocházel z Kefalonie, každý rok jsme na ten ostrov jezdili a otce jsem doprovázela na moře chytat ryby.

Album jste pak pokřtila v mořském akvariu?

Dnes je těžké najít značku, která vám CD zaplatí a vydá. Jako mladá muzikantka ale potřebuju podporu od společnosti, která má peníze a chce investovat do umění. Zašla jsem do akvária v Iraklionu, hlavním městě Kréty a s Rossem jsme je požádali o pomoc. Koncert jsme nakonec udělali v divadle, za zády nám promítali plující ryby.

Když jste vyrůstala v Pireu, jaký byl váš první nástroj?

Hrát jsem začala pozdě, až v 17 letech, ale protože mě to bavilo a hodně jsem cvičila, zpoždění jsem dohnala. Předtím jsem vnímala hudbu přes tanec.

Krétské tance Řeka Zorby?

Naopak, balet a soudobý tanec, podle Marthy Graham. Brzy jsem ale zjistila, že věnovat se oběma disciplinám souběžně je značně náročné. A protože hudba mi šla snadno, volba byla lehká.

Měla jste v Pireu šanci slyšet tradiční řeckou hudbu?

Já mám dokonce z matčiny strany kořeny na Krétě, ale u nás doma se tradiční hudba nehrála. Vyrůstala jsem s americkým popem, a když mi bylo 16, poprvé jsem slyšela Rosse. Tehdy jsem vůbec netušila, jestli je to hudba z Kréty, Turecka, či odjinud.

Slyšela jste ho na koncertě?

Ne - z kazety, z Francie mi ji poslala kamarádka, která sestavila kompilaci stylů z různých oblastí a zařadila tam jednu skladbu s Rossem. Tehdy se mi otevřel nový svět: kdože hraje tuhle úžasnou hudbu? Brzy jsem objevila, že bydlí v Aténách. Začala jsem chodit na jeho koncerty, a tak začal celý ten dlouhý příběh.

Nástroj který imituje kočku

Takže jste se nejprve stala jeho studentkou, a poté jste se zamilovali?

Teď už nedokážu říct, kdy přesně se to stalo.

Váš první nástroj byla tedy krétská lira?

Ano, a také poslední.

Ale hrát na liru musí být zpočátku stejně trnitá cesta jako s houslemi. Než se vám podaří z nástroje vyloudit poslouchatelný zvuk, trvá to mnohem déle než třeba u klavíru?

Máte pravdu, lira i housle znějí zpočátku jako zvuky kočky. Platí to o všech strunných nástrojích, které nemají pražce. Klavír je sice na začátku snadnější, nakonec ale zjistíte, že k dokonalosti je vždy komplikovaná cesta. Hodně jsem cvičila a snažila se učit rychle, i když nevím, jestli by s tím souhlasili moji tehdejší sousedé.

Vzpomínáte si na svůj první koncert?

Ross tehdy vzal na podium několik studentů najednou, naše technika ještě nebyla na úrovni, a bez varování mi pak dal signál že to je na mě, abych zahrála taxim.

To je takový ten úvod před tím, než skladba začne doopravdy?

Ano, improvizace v níž hráč představí všechny ty důležité tóny, na nichž skladba stojí.

Vaše hudební dráha začala před 20 lety. Co se za tu dobu v řecké hudbě změnilo?

Hodně. Na Krétě stále víc lidí hraje tradiční styly, objevila se spousta nových talentů. Ross je pro ně lákavým příkladem proto, že na své studenty netlačí, aby za každou cenu tradici uchovávali v té původní, muzeální podobě. Má odstup, je odjinud, nenosí na bedrech tíhu kulturního odkazu a síly napíná do budoucnosti. Venkovský folklor má ale i své stinné stránky. Výstřely na svatbách, hlasité syntezátory. Někteří lidé přidali k tradiční hudbě západní nástroje s falešným vědomím, že tak posouvají vývoj dopředu.

Kréťané večeří s barbary

Vy ale také porušujete zvyklosti. Hrajete třeba na nástroj podstatně odlišný od tradiční liry.

Původně měla krétská lira jen tři melodické struny, můj nástroj má navíc 22 rezonančních strun. Na ty se nehraje, rozeznívají se samovolně, jedná se o podobný princip jako u sitaru anebo pružinového dozvuku. Používám navíc techniky převzaté od spřízněných nástrojů - třeba bulharské gadulky anebo indických houslí sarangi.

Na letní workshopy, které pořádáte s Rossem na Krétě, přijíždějí hosté z velké dálky. Jednou to byla třeba skupina Huun Huur Tu z Tuvy, našli jste s nimi nějaké styčné body?

Některé byly téměř šokující. Třeba pomalá píseň z Kréty šla krásně dohromady s tuvinským hrdelním zpěvem. Její text je o posmrtném životě pod zemí. Nebožtíci se tam setkávají s tajemnými chlupatými netvory, kteří zpívají a hvízdají. A Tuvinci se v té chvíli přidali s hrdelním zpěvem v tom nejvyšším rejstříku.

A pak jste společně porazili a upekli ovci?

Chov ovcí je na Krétě hlavním zaměstnáním, stejně jako v Tuvě. Domluvili jsme se, že po koncertě porazíme dvě ovce, jednu krétským způsobem, druhou asijským. Já vyrůstala ve městě a tu proceduru, když tečou proudy krve, neznám - a Tuvince to šokovalo. Oni totiž své ovce zabíjejí jinak, prsty zvířeti stisknou hlavní tepnu a přitom mu zpívají. Během vteřin ovce klesla mrtvá bez většího krveprolití. Domorodci z Kréty sice křičeli, že to je barbarství, ale pak jsme obě ovce upekli a snědli společně.

Psáno pro Rock & All, 2015/10


Rubriky

Poslední články