AfroCubism

20. 12. 2010 | Rubriky: 2010,Články,Rock & Pop

Když vyjel producent Nick Gold spolu s kytaristou Ry Cooderem roku 1996 na Kubu natáčet album, později známé jako Buena Vista Social Club, měl ve skutečnosti trochu jinačí plány: velkou fuzi, na níž se vedle Kubánců měli podílet i Afričané z Mali. Z jejich účasti ale na poslední chvíli sešlo: do Mali se v téže době zcela nečekaně vrátil jeden z největších místních boháčů, podnikatel a štědrý mecenáš Babani Sissoko. V takové chvíli se žádný africký muzikant nemůže vydat do ciziny, aby tím nepromarnil životní příležitost k pohádkovému výdělku. O Sissokovi se v kuloárech vyprávělo, že svým příznivcům rozdává štosy bankovek a zlaté cihly.

Neméně pohádkový úspěch ale přinesla i Buena Vista: po prvním albu následovala světová turné, film Wima Wenderse a série dalších alb. Nejstarším účastníkům, dnes už nežijícím zpěvákům Ibrahimu Ferrerovi či Compay Segundovi, přinesla Buena Vista navíc i poslední životní příležitost. A bylo jen otázkou času, kdy si africká a kubánská strana naplánují další setkání. Došlo k němu koncem loňského roku, když se Eliades Ochoa z původní Buena Visty ocitl v Madridu a měl několik dní volno. Shodou okolností se tam vyskytoval i Bassekou Kouyate, hráč na ngoni z Mali. Další z původně plánované sestavy byly bleskově sezváni. “Ve studiu jsme byli všichni najednou, a v průběhu několika hodin jsme už natáčeli první skladbu, plánovanou pro původní projekt,” říká Ochoa. “Vše šlo naprosto hladce, možná za to může těch čtrnáct let čekání. ”

Jediný problémem byla komunikace. Pokud Malijci mluví cizím jazykem, je to francouzština, které ale nerozuměli účastníci z Kuby. První koncert nového projektu, který se jmenuje AfroCubism, proběhl ve španělském městě Cartageně, tento měsíc skupina hraje v Londýnském Barbicanu v rámci jazzového festivalu, chystá se evropské a severoamerické turné. Album vydala londýnská značka World Circuit, která má v katalogu samozřejmě i všechny existující nahrávky Buena Visty. Na rozdíl od ní je ale AfroCubism daleko svižnější, zpěvná sóla elektrických kytar se střídají se zvukomalebným tikáním balafonu i zvoněním kory, po rytmické stránce má skupina blíž k Orchestra Baobab než k salse.


Z článku v Rock & Pop, 2010/11


Rubriky

Poslední články