Filozofie moderní písně
Naoko akademický název je zavádějící, pokud ovšem nepřijmeme Dylanovu hru. Skutečným obsahem knihy nejsou “vědecké” analýzy písní, ale proud Dylanových myšlenek, nastartovaných oněmi písněmi. Formálně se jedná o prózu, ovšem s tak intenzivní hustotou metafor, že výsledek věrně připomíná Dylanovy písničky z 60. let, z éry před motocyklovou nehodou, která ho přivedla k návratu k jednoduchosti. Ne že by Dylan už tehdy vedle písní nezkoušel i volně psanou prózu. Chaotičtěji to udělal v knížce Tarantula (1971), přehledněji na obalech svých desek, Highway 61 Revisited, či Bringing It All Back Home (obě 1965).
20. 2. 2024 | číst vše...
Na rozdíl od často překládaných rockových biografií se tentokrát nejedná o rutinní sled epizod a faktografie. Kniha je vystavěna z mistrně zachycených dialogů, které vytvářejí čtivý a napínavý příběh. Ve smyslu známého rčení, že 60. léta jste mohli buď prožít anebo si je pamatovat, jde o vzácnou výjimku. Přispělo k ní několik faktorů.IoanaCirlig_.jpg)
Hudbu Východní Evropy objevil Shaun Williams jako humanitární dobrovolník na Ukrajině před 15 lety. Nyní se ve své doktorské práci věnuje romské hudbě, a jako akordeonista doprovází zpěvačku Corinu Sirghi. Plný název jejich skupiny zní Corina Sirghi i Taraful Jean Americanu. Taraful je historické označení ansámblů, v nichž působí elitní romští hráči zvaní lautari, což je odvozeno od slova lauta, loutna.
Konfrontace s “hudbou světa” ve slovenské perspektivě je vždy osvěžující. Na rozdíl od nás mají Slováci hudební kořeny jak pestřejší, tak i vitálnější. Pořádat world music festival v Bratislavě, který je zároveň showcasovou přehlídkou pro zahraniční hosty, je tedy počin potřebný pro slovenskou scénu a užitečný pro mezinárodní veřejnost. Během osmileté historie se ředitelce festivalu Jarmile Vlčkové podařilo jednotlivé pramínky programu vybalancovat do organického celku, a v dlouhodobé perspektivě se potvrzuje jeho exportní potenciál.JaroNovak57_.jpg)
Světově uznávaný multiinstrumentalista Efrén López pochází z Valencie, té části Španělska, kde se mluví především katalánsky, jeho specialitou je hudba středověku i staré nástroje. Proslavil se před více než dvaceti lety se skupinou L’Ham de foc, Ohnivý hák, zaměřenou na starou hudbu i staré nástroje, ovšem jinak než bylo v té době zvykem: místo replik archivních melodií hrál vlastní tvorbu, s historickými styly sofistikovaně provázanou.
Archaické hudební nástroje se vracejí v novém kabátě. Jsou to kouzelné mašinky z éry nejen před-syntezátorové, ale i před-industriální. Nejprve niněra, v níž na rozdíl od houslí struny nerozezvučí smyčec, ale točící se bubínek. Pak nyckelharpa, kde prsty hráče na hmatníku nahradí klávesy. Poslední comeback představuje omniwerk, připomínající cembalo se dvěma klaviaturami.
Jeden z nejrespektovanější polyfonních sborů, A Filetta z Korsiky, představil letos na turné nový projekt se zpěvákem-rapperem Abdullou Miniawy. Ten je podobně jako A Filetta ze Středomoří, jenže z Egypta. Nejde o žádnou vykalkulovanou fuzi, roli v tom hraje i zpěvákův osobní příběh. Na první setkání vzpomíná jeho francouzský producent Blaise Merlin: “Káhira, konec roku 2013. Chaos. Po druhém státním převratu byl zákaz vycházení zrušen.
Souběžně s Folkovými prázdninami v Náměšti probíhá podobně laděný festival, Glatt und Verkehrt, na opačné straně rakousko-moravské hranice, v Kremži. Pro nostalgickou část naší populace zůstává toto malebné město na Dunaji spojeno s kremžskou hořčicí, což je dobré uvést na pravou míru. Kremser Senf z místních supermarketů totiž chutná úplně jinak nežli potravinářský relikt z totalitního Československa. Autem je to do Kremže hodinku ze Znojma i z Vídně, festival probíhá na dvoře vinařství na okraji rozlehlých vinic.
Festivaly letos proplouvají Bermudským trojúhelníkem, dvouletá agonie s coronavirem narušila kontinuitu natolik, že zvláště ty větší mají problém obnovit rovnováhu. Ponořit se hlouběji do hudebních objevů, anebo vsadit na komerční a ne vždy spolehlivé hvězdy? Pokud taktně pomineme domácí dění, bolestným příkladem byl Rudolstadt, každoroční cíl početné a dobře informované české delegace.
Peppe Voltarelli, písničkář-anarchista, básník s punkovou duší, přijíždí do Prahy s novým albem. Vystoupí ve středu 22. listopadu v pražské Akropoli. Zatímco album Ultima notte a Malá strana věnoval Praze, z jeho novinky slyšíme New York. Název La grande corsa verso Lupionňpolis Inspirovalo brazilské město Lupionňpolis, kde je supermarket nesoucí Voltarelliho jméno. “Byl to jeden z mých snů, zahrát si s muzikanty z New Yorku.”
21. listopadu vystoupí v pražském divadle Archa Laurie Anderson s newyorskou skupinou Sex Mob. V sekci “vykopávky” nabízím v této souvislosti zřejmě vůbec první rozhovor, který s Laurie Anderson vyšel v češtině roku 1990. V lobby hotelu Jalta (anebo to bylo v jiném hotelu na Václaváku?) nás tehdy přišel vyfotit Ivan Prokop.
Zpěvačka Mari Boine má sice norskou státní příslušnost, ale hlásí se k národu Sami, pro který jeho jižní sousedé zavedli ;označení Laponci dnes jich žije na severu Evropy kolem 50 000. Gula Gula, první album zpěvačky, která tehdy ještě vystupovala od jménem Mari Boine Persen, vydal 1991 u své firmy Real World anglický zpěvák Peter Gabriel, a na své nahrávky ji přizval i norský saxofonista Jan Garbarek. Mari Boine zčásti čerpá z tradice předkřesťanských šamanských rituálů a tvrdí: “Hudba to je nejlepší metoda, jak se dostat do stavu opojení – bez drog.”
Měly by být ulity malé bronzové medaile a předány všem, kdo přežili festival na ostrově Wight, napsal Chris Welch do Melody Makeru o prvním ročníku této akce. Organizátoři bratři Foulkové (oba vyrostli na ostrově a není jim ještě přes pětadvacet) byli ;tehdy bez zkušeností to, že se festival uskutečnil, se dalo považovat za malý zázrak. Stejně tak druhý ročník, který proběhl v srpnu 1969, byl trochu zázračný, i když jeho absolvování proběhlo naprosto bez rizika.
Mac Rebennack alias Dr. John byl v Praze poprvé už za Husáka, jako pianista s orchestrem Chrise Barbera. V sérii “vykopávky” nabízím rozhovor z roku 1995.Dr. John, původně studiový hráč a producent z New Orleansu, se ;světovému publiku představil v nespoutané éře 60. let albem Gris Gris nahrávka svojí tajemností a fantazií sice zapadala do tehdejší psychedelické éry, ale čerpala z úplně jiných kořenů, než sanfranciský acid-rock. O rok později se podařilo tajemný opar nad New Orleansem zvýraznit Peter Fondovi a Dennisu Hopperovi ve filmu Easy Rider. 
