Židovské inspirace Leonarda Cohena

28. 2. 2011 | Rubriky: 2010,Články,UNI

Právě na ten nejposvátnější den židovského kalendáře, Yom Kippur, čtou Židé modlitbu: Kdo bude žít a kdo zemře, kdo se dožije zralého věku a kdo ne, kdo zahyne ohněm a kdo vodou. Všichni kdo znají Leonarda Cohena možná vytušili nějaké propojení k jeho písni Who By Fire. Není jediné: k židovské spirituální tradici se vážou i další z jeho písní, například Story of Isaac, Hallelujah, Whither Thou Goest. Cohenova matka byla židovka z Litvy, jeho pradědeček pocházel z Polska, Leonard navštěvoval soukromé židovské gymnázium Herzliah High School v Montrealu, a když loni koncertoval v Izraeli, s publikem mluvil hebrejsky.

Předlohou jeho písně Who By Fire je skutečně židovská modlitba. Jmenuje se Untaneh Tokef a vznikla v 11 století v německém městě Mainzu, kde tehdy žila početná židovská komunita, v jejímž čele stál rabín Amnon. Majoritní křesťanské společenství vedl kardinál, který rabína opakovaně a povýšeně žádal, aby přešel na křesťanství. Když se kardinálův tlak stupňoval, rabín chtěl získat čas, a kardinála požádal, ať mu dá 3 dny na rozmyšlenou. V té chvíli si ale uvědomil, že vyslovil něco zela nepatřičného: přejít na jinou víru, to přece žádný věřící Žid nemůže ani v myšlence připustit.

Když tři dny vypršely, kardinál přikázal vojákům, aby k němu rabína předvedli. Položil mu otázku, proč mu v dohodnuté lhůtě nepřišel podat odpověď? Rabín říká: “Teď bych vás měl požádat, abyste mi vyřízl jazyk, za to že jsem vůbec slovem připustil, že bych přešel na křesťanství.” Kardinál se na něj oboří: “Nevyřízneme ti jazyk, ale uřízneme ti nohy, které tě sem včas nepřinesly, a ruce, které odmítají udělat znamení kříže.” Což se také stalo. Když pak přišel svátek Yom Kippur, beznohý a bezruký rabín požádal své spoluvěřící, ať ho přenesou do synagogy, a tam složil zmíněnou modlitbu.

O několik let později byla celá židovská obec v Mainzu zničena Křižáky kteří odcházeli dobýt Jeruzalém. Ti kdo přežili, rabínovu modlitbu šířili dál, a ta zůstala natrvalo spojená se svátkem Yom Kippur, tedy dnem, v němž Bůh rozhoduje o tom, kdo setrvá na tomto světě ještě další rok a kdo ne. Zajímavé je, že možnost setrvání je v textu zmíněna jen stručně, zatím co ta opačná volba poskytuje celou řadu možností: ohněm, vodou… Poselstvím modlitby je tedy naděje uprostřed útlaku. Cohenova píseň se dost výrazně otiskla do současné kultury. Stala se dokonce tématem divadelní hry, uvedené v dublinském divadle Gate Theatre. Klíčovým příběhem hry bylo svědectví Anny Borowské, vězněné v koncentračním táboře Osvětim, která holocaust přežila.

Z článku v UNI, 2010/12