Rok psa dle Feng-Jün Song

1. 3. 2006 | Rubriky: 2006,Články,Rock & Pop

Koncem ledna či počátkem února se v Číně, Japonsku, Koreji, Vietnamu a také ve všech chinatownech světa od Londýna až po San Francisko slaví východoasijský Nový rok. Zvláště bouřlivá oslava proběhla v New Yorku. Tamní zoologická zahrada připravila pro letošní Rok Psa novoroční program v oddělení psovitých šelem. Na newyorských ulicích sledovalo 350 000 diváků lví a dračí tance, které mají dle čínského obyčeje odehnat zlé duchy. Ulicemi se pohybovali křiklavě oblečení muzikanti a tanečníci, skupiny bojových umění i organizovaný průvod zatoulaných psů v novoročních vestách s oranžovým nápisem “adoptuj mě”.

V Praze se asijský Nový rok už po páté slavil v divadle Archa pod laskavým vedením zpěvačky Feng-Jün Song. Multikulturní repertoár zpívaly dětské sbory z Plzně i z čínské mezinárodní školy v Praze, elitní newyorský bubeník Hearn Gadbois přivítal Psa stylovým zaštěkáním i virtuozní hrou na iránský buben dumbek, a Feng-Jün Song představila svůj nový, zčásti český repertoár. Koncerty ale představují jen tu viditelnější části její tvorby. Vedle toho se Feng-Jün Song zabývá disciplínami, v nichž má jako Číňanka daleko lepší znalosti než lidé ze Západu. Jedná se o velmi jemné propojování těla s duší: dýchání, zpěv i cvičení, to všechno spolu souvisí, a Feng-Jün Song o tom pořádá pravidelné semináře v Praze i jiných městech (podrobnosti: www.fengjunsong.cz).

Co se vlastně snažíš posluchače svých seminářů naučit? Řemeslo nebo myšlení?

Já je vůbec neučím – jen se snažím jim pomoct, podat jim určitý návod v jejich hledání. Moje semináře se jmenují Mystika za řemeslem, pracujeme na nich jak s myslí tak i s tělem. Přicházejí za mnou třeba i lidé, kteří nechtějí zpívat profesionálně, ale zato mají chuť na sobě pracovat a hledat v sobě potenciál. Pohybový, taneční, herecký – to vše je k životu užitečné. Na propojování mysli i těla stojí veškerá lidská tvůrčí práce. Na seminářích také vycházím z východní disciplíny tai-či, kterou jsem učila dříve.

Jak takový seminář probíhá v praxi? Co časově obnáší?

V létě pořádám týdenní semináře, a v průběhu roku weekendové i jednodenní. Jednodenní trvají 6 hodin se třemi malými přestávkami jednou větší, která má 5 minut. Snažím se, aby lidé byli soustředění – na začátku se nadechli, a vydechli až na konci.

Šest hodin je úctyhodný výkon. Vyčerpává tě to anebo posiluje?

Obojí. Je to jing a jang. Snažím se, aby seminaristé odcházeli s úsměvem na rtech a sluncem v srdci. Jedná se ovšem o dlouhou cestu. Ten seminář člověka jen nasměruje, a pak na sobě musí pracovat sám. Objevuje nové otázky a s těmi otázkami se obrací na mě. Seminaristé se ke mě vracejí a vyptávají se.

To ale zní, jako kdybys svým žákům otevřela dveře do jejich osobní třinácté komnaty. Nemůžou ty otázky, které z ní vyskáčou, seminaristům zamotat hlavu?

Ne, ten dotyčný je šťasten, ne zahlcen. Opačná situace ani nemůže nastat. Zahlcený člověk nemůže být otevřený, a když tedy není otevřený, otázky k němu nepřicházejí.

Proč vlastně Číňané slaví Nový rok o měsíc později?

Veškerý čínský život i myšlení vychází z rytmu měsíce, který řídí i zemědělské práce. Čínský Nový rok se také nazývá Jarní svátky, po nichž farmáři vyjdou do polí. Já na Jarní svátky odjíždím do Číny.

Letos přichází rok Psa. Co nám přinese?

U Čechů možná vzbudí obavy: to bude život pod psa. Češi mají sklon k pesimismu a je potřeba jim dát naději. Než se pes stal sluhou člověka, bylo to šťastné zvíře. Rok psa přeje velkodušným činům.