» Co všechno způsobil Filip Koutev (Hudba divokého východu V)

Co všechno způsobil Filip Koutev (Hudba divokého východu V)

27. 4. 2009 | Rubriky: 2009,Články,UNI

Charakteristické barvy bulharských vícehlasů, vedených těsně na hraně disonance, vstoupily do současného hudebního slovníku právě tak jako korsické polyfonie, hrdelní zpěvy, sámijský joik či pygmejské jódlování – ale na rozdíl od nich vznikly relativně nedávno. Filip Koutev (1903-1982) založil svůj ansámbl roku 1951, zpěvačky osobně vybíral ve vesnicích. V současné době vede ansámbl jeho dcera Elena Kouteva.

Bulharský vícehlasý zpěv můžete velmi snadno studovat i za hranicemi Bulharska. Jedna z největších kapacit v tomto oboru, Tzvetanka Varimezova, se usadila v Kalifornii a získala post profesorky na univerzitě UCLA. Jezdí učit i do Bulharska, na workshopy Rosse Dalyho na Krétu, i do Česka na dílny Hlasohled Ridiny Ahmedové. V Holandsku vznikla pozoruhodná sestava s balkánským názvem Mesechinka, kombinace jazzového comba i tří zpěvaček, o nichž byste přísahali, že se narodily v pohoří Pirin – ve skutečnosti se ale všechno naučily od bulharské zpěvačky, která se před 15 lety usadila v Holandsku. Když se ještě jako tradičně znějící trio ucházely o koncert v elitním kulturním středisku Rasa v Utrechtu, programový manažer Maarten Roovers byl zprvu krajně nedůvěřivý: “V zásadě nemám rád, když Holanďané kopírují tradice odjinud, ale poslechl jsem si je, a musím říct že na mě udělaly velký dojem. Investovaly do bulharského zpěvu řadu let, a navíc i do studia jazyka, dělaly výzkumy v Bulharsku, protože, aby člověk dokázal v tom stylu zpívat, musí rozumět poezii toho jazyka. Je tu i určitý mýtus, že tím způsobem dokážou zpívat jen lidé z Bulharska či jiných slovanských národů, protože zpívaná holandština má přece úplně jiný témbr než zpívaná bulharštině. Mesechinka To je pravda jen do jisté míry, a lze to překonat právě studiem jazyka. Zajímavé je, že každá z těch tří zpěvaček má úplně jiné zázemí, jedna studovala klasický zpěv, druhá začínala u punk rocku. O koncert se ucházely v době, kdy Bulharsko a Rumunsko vstoupily do Evropské Unie, takže tématicky to bylo velmi aktuální. Poradil jsem jim, ať to berou jako výzvu k dalšímu kroku, a ty tradiční písně posunou do nového kontextu. Spojily se s další skupinou, která hraje jazz. My jsme pak obě skupiny pozvali, aby u nás před premiérou deset dní zkoušely, dopadlo to výborně, a teď z toho je už hotový, vyzrálý projekt. ”