Dvacet let trvající expanzi fenoménu world music lze velmi exaktně měřit – například srovnáním po sobě následujících vydání encyklopedie The Rough Guide to World Music, která se pro znalce stala nepostradatelným zdrojem informací. Zatímco první vydání z roku 1994 mělo 700 stran, druhé obsahovalo už dva sedmisetstránkové díly.
26. 4. 2010 | číst vše...
Nikoli politickým významem, ale hudební pestrostí představují Kapverdské ostrovy velmoc, o což se zasloužila zpěvačka Cesaria Evora, jejíž fenomenální úspěch pomohl toto sluncem vyprahlé a větrem bičované vulkanické souostroví zviditelnit před hudební veřejností. Zatímco na svá dřívějších alba zvala významné hosty z Brazílie a Kuby, na její novince Nha Sentimento slyšíme egyptské smyčce pod vedením aranžéra Fathy Salamy, známého z Yousou N’Dourova alba Egypt.
17. 4. 2010 | číst vše...
K nejzajímavějším albům uplynulého roku, které proniklo i do zdejší distribuce prostřednictvím brněnských Indies, patřil etiopský projekt Nicka Page, ex-člena Transglobal Underground, A Town Called Addis. Utajeným iniciátorem tohoto počinu byl donedávna neznámý Dan Harper, který v Addis Abebě pracoval jako humanitární pracovník.
12. 4. 2010 | číst vše...
K posluchačsky nejatraktivnějším žánrům, které přinesla globalizace posledních dekád, patří klezmer, původně hudba z židovských osad ve Východní Evropě, která prošla intenzivní revivalistickou obrodou ve Spojených státech, a nakonec se vrátila do Evropy, kde židovskou kulturu drasticky vyhladil holocaust. Průkopníky revivalu jsou už přes dvacet let Klezmatics z New Yorku, ale vedle nich v současné inflaci klezmerbandů najdeme jen hrstku kapel, které přinášejí něco nového. Jedním z takových vzácných novátorů je Boris Malkovsky, který jde na věc ovšem úplně odjinud.
5. 4. 2010 | číst vše...
Pokud se v poslední dekádě dostalo do popředí světového hudebního zájmu portugalské fado, není jen zásluha jeho největší současné hvězdy, zpěvačky Marizy. Pomohl k tomu i princip “historického kyvadla”. Portugalsko bylo po čtyři dekády, až do karafiátové revoluce roku 1974, pod vládou diktatury, která se opírala o propagandistické pilíře, známé jako “tři F”: fotbal, kult poutního města Fatimy, a fado.
29. 3. 2010 | číst vše...
Palau de la Musica je navzdory své architektonické výjimečnosti těsně obestavěn budovami a tím i bohužel zamaskován. Stojí hned pod centrálním náměstím Pla‡a Catalunya v těsném sousedství barcelonského Starého města, Barri Gňtic. Když proniknete do labyrintu jeho uliček, kde se kapsáři střetávají s policejními hlídkami i zvědavými turisty, objevíte náměstíčko s překvapivým názvem: Placa George Orwell. Jména literátů anglosaského světa nejsou v barcelonském místopisu nijak častá, proč tedy právě Orwell, známý jako kritik totality, autor sci-fi románu 1984 a Farmy Zvířat, bajky parodující diktátory ?
22. 3. 2010 | číst vše...
Zatímco v Manrese probíhala Fira Mediterręnia, nemén zajímavá událost se konala v barcelonském Palau de la Musica, Paláci hudby, kulturním svatostánku který je pro Katalánce podobným symbolem, jako pro nás Národní divadlo. Tato architektonicky výjimečná budova působí na cizince stejně mimozemsky jako stavby Antoni Gaudího a vznikla před sto lety pro potřeby pěveckého sboru.
15. 3. 2010 | číst vše...
“… právě jsem slyšel album roku 2010 a možná i vítěze Grammy za rok 2011… San Patricios. Dlouho připravovaný projekt o irských vojácích kteří během mexicko-americké války v letech 1846-8 přeběhli na stranu Mexičanů. The Chieftains, Ry Cooder, Lila Downs, Carlos Nunez, Chavela Vargas a řada dalších. Je to bezpochyby zatím nejlepší z “projektů” jaké kdy Chieftains natočili, a také Cooderův návrat do plné formy. Úžasně dobré. Vyjde 8. března,
8. 3. 2010 | číst vše...
Silný posun oproti našim folklorním festivalům jste mohli sledovat i ve dne. Ulice zaplnily průvody: excentrické kostýmy a masky, davy hlučných bubeníků. Nejnápadnější byly mechanické loutky, alegorické vozy s pyrotechnikou a obrovití draci a ještěři, kteří projížděli hlavní třídou a v pravidelných intervalech prskali oheň a dým. To vše patří ke katalánské tradici, stejně jako Gaudího architektura či paella.
1. 3. 2010 | číst vše...
Jižní národy oslavují život daleko častěji a přirozeněji, což se promítá i do tamních městských festivalů. Když tedy město na tři dny ožije hudbou, rytmus každodenních činností nahradí rytmy jiné a všichni jsou naladěni na stejnou notu, představuje to daleko menší posun oproti rutině, než u nás na Severu.
22. 2. 2010 | číst vše...
Mnohé z koncertů všech těch úžasných, individualistických a ne-mainstreamových zahraničních kapel v Česku by se nikdy neuskutečnily bez pomoci jejich mateřských podpůrných organizací, ať už se jedná o Francouzský institut, Britskou radu, či obecně kancelář známou jako Export Office. Zvláště aktivní je v posledních letech brazilská asociace Musica e Artes, BM&A, z jejichž stránek si lze zadarmo stahovat nahrávky desítek umělců – a přitom nejde o žádné začátečníky. Proč, vysvětluje iniciátor této internetové nadílky, David McLoughlin.
15. 2. 2010 | číst vše...
Kanadsko-mexická zpěvačka Lhasa de Sela patřila v neokázalém kontextu world music ke skutečným hvězdám, jejích tří alb se prodalo celkem přes milion, ale – na rozdíl od takového Michaela Jacksona – nebyla zrovna typickou celebritou. Když se prosadila roku 1997 svým prvním albem La Llorona, v obavách aby ji mediální úspěch nepřeválcoval se rozhodla udělat si pauzu a zmizet.
8. 2. 2010 | číst vše...
Průkopník nigerijského funkem a jazzem ovlivněného stylu afrobeat, disident a kontroverzní rebel Fela Kuti, který pojal za manželky všech 27 sboristek a tanečnic svého ansámblu, inspiruje posmrtně už řadu let novou generaci afrobeatových kapel.
1. 2. 2010 | číst vše...
Veletrh Womex, každoroční přehlídka nových objevů na poli world music, se letos ze Španělska přesunula do Kodaně, a byla zvláště dobrou příležitostí prozkoumat severskou hudební scénu. O impozantní zahájení se postaral The Great Nordic Band, all-star sestava s hodně širokým rozletem: vedle skandinávské elity ji tvořily zpěvačky z Islandu i Faerských ostrovů a navíc také host s Grónska.
24. 1. 2010 | číst vše...
Pražský festivalu portugalského jazyka Lusófona, který proběhl v prosinci, má i hudební sekci, jejíž ozdobou byla letos Amélia Muge z Lisabonu. Podobně jako dnes nejslavnější portugalská zpěvačka Mariza se narodila v Mozambiku, ale pro Portugalsko typické osudové písně fado, doména Marizy, jsou pro ni jen inspirací, nikoli závaznou normou. Ten, kdo si na webu našel že Amélia Muge je výsostná skladatelka a autorka scénických projektů, byl určitě překvapen její živelností a přirozeným darem získat si publikum.
18. 1. 2010 | číst vše...
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign