John Peel, nejvlivnější člověk britského radia
Rozhlasové pořady Johna Peela pomohly prosadit se mnoha kapelám, z nichž se později staly superhvězdy – Pink Floyd, Jethro Tull, Led Zeppelin… Jako discjockey Peel obratně balancuje už třicet let mezi masovými trendy a vlastním vkusem. Jeho hudební gusto patří ke skrytým silám, které ženou anglický rock dopředu. Peel vlastně nikdy nepouští desky, které by se zrovna vyskytovaly v žebříčku, ale hodně z toho, co hrál, nakonec v minulosti hitparády ovládlo. Na rozdíl od mnoha svých bývalých kolegů dělá vlastně pořád totéž, a ve svých třiapadesáti letech je stále stejný a docela normální
15. 2. 1992 | číst vše...
Dáma z amerického Středozápadu vzpomíná na svoji první cestu do New Yorku. Po ulici kráčel muž chasidského vyznání. “Podívejte co má na sobě, vypadá jak komediant. To musí být jeden z těch newyorských cvoků.” Za chvíli si na protějším rohu všimla postavy ve stejném bláznivém oděvu. “Zřejmě jsem potkala v New Yorku jednoho člověka dvakrát. To by se přece správně nemělo nikdy stát.” Za dalším rohem viděla podobných postaviček stovky. Chasidé tu měli sněm. Dáma zjistila, že vstoupila do odlišné kultury.
Frank Zappa sedí na balkoně budovy československého parlamentu a poslouchá projev, v němž prezident Václav Havel navrhuje ústavní zákon, který by mimo jiné změnil název vašeho státu zpět na Československá republika. Na novinářském balkoně, o patro výš, jsou kameramani Zappova týmu, kameramani českého Fan clubu Franka Zappy, Zappovi čeští fanoušci Olga, Gogo a Monik, kteří žili posledních 12 let ve Vídni a se Zappou udržovali pravidelné kontakty. Gogo a další vídenský Čech, zvaný Kocour, jsou zároveň reprezentanty firmy Globus a jezdí teď pravidelně do Prahy vyjednávat obchody, jejichž prvním výsledkem je uvedení desek Franka Zappy na náš trh, a to zřejmě v předstihu před nahrávkami mnohých slavnějších zahraničních hvězd. Uznávám, že tohle vše by před půl rokem znělo jako velmi odvážná science fiction. 
