Hudba italských kmenů 21. století
Před půl stoletím se do Evropy vydal americký hudební sběratel Alan Lomax. Nahrávky, které tehdy pořídil v Itálii i dalších zemích, mezitím získaly na hodnotě, mnohé z nich totiž zachycují styly dnes už zaniklé. Současný stav italské regionální hudby mapuje série 20 CD Tribù Italiche (Italské kmeny), která v uplynulých letech vycházela jako příloha italského časopisu World Music Magazine. Jejím iniciátorem je Pietro Carfi, rozhovor vznikl v Marseilli v průběhu festivalu Babel Med.
1. 10. 2007 | číst vše...
Beáta Palya má pověst nejlepší nové zpěvačky z Maďarska, země, která díky Mártě Sebestyén či Irén Lovasz právě v této disciplíně nasadila hodně vysokou laťku. Koncert v rudolstadtském kostele ale předčil všechna očekávání, vžitá měřítka překračovali i její muzikanti, zvláště cimbálista který spoléhal spíš na rytmus než ozdoby, i expresivní saxofonista. Její hlavní zbraní je muzikálnost i přizpůsobivost, jakou si ale člověk spojuje s romským etnikem. Beáta o sobě tvrdí, že je Cikánkou spíš duší nežli původem.
Letošní je pro Radůzu jedním z nejaktivnějších období jejího života. Po živém albu Vše je jedním a koncertním DVD Půjdu, kam chci stihla natočit kompozičně i aranžérsky bohaté studiové album V salonu barokních dam, které vyjde na podzim. A mezitím ještě ještě porodila syna Atillu.
S emotivními baladami se setkáme v mnoha světových kulturách, ale písně zvané sevdalinka se zpívají jen v Bosně a Hercegovině. Podobně jako americké blues vznikly principem tavícího kotlíku, v tomto případě prolnutím melodických ornamentů, které na Balkán přinesli Turci s jihoslovanskou zpěvností. Žánr, označovaný sevdah, se po rozpadu Jugoslávie dostal do světa díky skupině Mostar Sevdah Reunion. Sarajevská zpěvačka Amira hostovala roku 2003 na jejich druhém albu A Secret Gate, a poté natočila velmi ceněné sólové album Rosa. Letos na jaře vystupovala v rámci přehlídky romské hudby 1000 Years Journey v londýnské hale Barbican, kde vznikl následující rozhovor. Pro upřesnění nutno dodat, že Amira ani sevdah nemá s romským etnikem nic do činění, jediným spojovacím článkem mezi oběma kulturami je území Balkánu.
Veletrh WOMEX je každoroční koncertní nabídkou umělců z celého světa pro festivaly v nadcházející sezoně. Výběrem účinkujících je pověřena porota Sedmi samurajů. Poprvé ses jím stal i ty. Bereš to jako poctu k tvé takřka dvacetileté práci na poli world music, anebo spíš jako praktickou výzvu?
Každá okupanty sužovaná země má své disidenty, emigranty i kulturní ambasadory. Pro Tibeťany je takovou osobností zpěvačka Yungchen Lhamo. Narodila se poblíž Lhasy, když jí byly čtyři roky, Číňané deportovali její rodiče do pracovního tábora a Yungchen vyrůstala s babičkou. Roku 1989 se jí podařilo uprchnout do Indie, pak se vystěhovala do Austrálie a dnes žije v New Yorku. 
Počátkem 90. let nás bylo v Arménii tři a půl milionu, z toho přes jeden milion v Jerevanu. Ale v průběhu dekády se další milion vystěhoval. Inteligence a také muzikanti. Arméni žijí skromně, ale v těch nejchudších rodinách najdete pianino. Mnoho Arménů žijících ve světě jsou či byli slavní lidé, například William Saroyan. 
Cena rozhlasových posluchačů, nevypočitatelná veličina, která nesleduje objevy sezóny, ale spíš dlouhodobé trendy, hudbu která zrovna v anketách nevítězí, ale představuje tu příslovečnou tichou vodu, která břehy mele. Roku 2005 ji získal bulharský saxofonista Ivo Papasov, o rok později se 20 000 hlasujících posluchačů Radia 3 BBC (které je obdobou naší Vltavy) rozhodlo pro Armenian Navy Band.
Na třech podiích se střídají kapely z Alžírska, Maroka, Španělska, Egypta, zatímco muzikanti z Itálie tu působí takřka jako by tu byli doma. Čtveřici Assurd tvoří zpěvačky s divokým vzezřením a syrovými hlasy, publikum drží pevně v hrsti, občas se doprovázejí na tamburínu či malý italský akordoen organetto.
Finské skupině Värttinä se podařilo navázat obzvlášť vřelý vztah k českému publiku: její vůbec první koncert proběhl roku 1999 na festivalu ET Jam, poslední loni na Colours of Ostrava. Ale vystoupení na open air festivalech, to je jen jedna z tváří Värttinä. Ty další, nám dosud skryté, přináší DVD Archive Live, sonda do počátků i minulosti relativně nedávné.
O hudbě z Jižní Afriky se tvrdí, že spojuje to nejlepší z obou světů, tedy hudby místní i globální. Světově rozšířené žánry, jako reggae, jazz, soul, hip-hop, či gospel, tu vykrystalizovaly do unikátní, ryze jihoafrické podoby. Vedle toho ale tato kulturně rozmanitá země nabízí široké spektrum typicky místních stylů.
Během svého života stačil natočit tři alba, jeho skladby ožívají v překvapivých coververzích. Natočili je Walkabouts, jamajská zpěvačka Millie Small a jazzový pianista Brad Mehldau má v repertoáru dokonce několik Drakeových skladeb v instrumentální verzi. Vůbec první nahrávky Drakeových písní pořídil roku 1968 tehdy ještě neznámý Elton John na demoalbum, jehož kopie dnes kolují jako bootlegy.
