Kalevala, inspirace pro Tolkiena i skupinu Värttinä
1. 6. 2015 | Rubriky: 2015,Články,UNI
Finský národní epos Kalevala se letos dočkal nového vydání v nakladatelství Academia. Úctyhodná publikace o 1100 stranách u nás poprvé vychází s původními finskými ilustracemi, text doplňují detailní a zasvěcené poznámky i řada studií, které Kalevalu zasazují do širšího kontextu. Pro laické čtenáře je možná překvapením, že nakladatel použil 120 let starý český překlad Kalevaly od Josefa Holečka (1853-1929).
Na nedostatek zájmu si Salif Keita stěžovat nemůže. Jako zpěvák začal v dnes legendárních sestavách Rail Band a Les Ambassadeurs, jejichž nahrávky patří k zlatému fondu africké hudby a dodnes vycházejí v reedicích. Loni se dokonce původní členové vrátili zpět na koncertní podia: reformovaná sestava Les Ambassadeurs vystoupila na festivalech Womad, Roskilde a dalších, souběžně vyšlo archivní dvojalbum. 
Uprostřed Atlantiku, na křižovatce námořních cest mezi Brazílií, Portugalskem a Afrikou leží Kapverdy, souostroví, které se díky své hudbě stalo světovou velmocí. Více se dozvíte v reportážích které odvysílal Český rozhlas – z nichž ta poslední je z května letošního roku. _.jpg)
Na showcaseové přehlídce Crossroads, která proběhla poprvé loni před festivalem Colours of Ostrava, čerpaly celkem tři z 11 vybraných kapel z moravských kořenů. Bezobratři pocházejí z Brna a na svém posledním albu Desátý den v trní rozšířili repertoár o zhudebněné texty z Bosny, Srbska i Ukrajiny. Od typických moravských sestav s velkým cimbálem se Bezobratři podstatně liší.
Pro cizince je Itálie zemí stereotypů, k nimž patří romantické balady hudebních manekýnů stejně jako pizza. Detailní pohled nás ale přesvědčí o opaku, Itálie je plná dosud neobjevených talentů, které se stereotypům vzpírají. K těm nejzajímavějším patří Vinicio Capossela, písničkář a showman-vizionář, který stále častěji proniká před světové publikum – koncem loňského roku například odehrál velký koncert v Royal Festival Hall v Londýně. 
Původně kolumbijský rytmus cumbia zdomácněl – podobně jako jamajské ska – v řadě latinskoamerických zemí a stal se základem rafinovaných fuzí s elektronikou. Kytarista a skladatel Eblis Javier Álvarez patří k nejaktivnějším postavám hudební scény v Bogotě a je tvůrcem několika projektů. První z nich, Meridian Brothers, funguje už 15 let, další z jeho sestav se jmenuje Frente Cumbiero. 
Dunja Knebl se narodila v Záhřebu před 68 lety, její předkové jsou z Maďarska a Československa. Díky tomu, že v době Titovy Jugoslávie pracovali její rodiče jako diplomaté, své dětství strávila v USA a v Indonésii. I když pocházela z vysoce muzikální rodiny, byla velmi skeptická vůči showbusinessu, zpěv si dlouho ponechávala jako koníček a živila se jako učitelka jazyků a překladatelka. 
Přistěhovalci z Alžírska tvoří na francouzské hudební scéně tu nejvýznamnější menšinu – díky umělcům jako Rachid Taha, Souad iMassi či Khaled. Od nich se zpěvačka Houria Aichi podstatně liší: do Francie původně přijela studovat a poté se stala profesorkou sociologie. Pěvecký talent, zděděný po matce a babičce, začala uplatňovat až dodatečně. Pochází z Kabylie, berberské části jižního Alžírska, stejně jako u nás dobře známá Souad Massi. 
Možná je to shoda okolností, ale spíš v tom bude logická souvislost: u zrodu průkopnických amerických gramofonových firem stáli často cizinci. Legendární bluesovou značku Chess založili přistěhovalci z Polska, zatímco Atlantic, kde natáčeli souloví i jazzoví velikáni, vedli synové tureckého velvyslance. Kalifornská značka Arhoolie poskytuje už přes padesát let útočiště tradičním stylům Spojených států, které spoluvytvářely DNA rock and rollu – tedy blues, gospelu, Tex-Mex a dalším odnožím americké “roots music”. 
Balkánská hudba prochází generační změnou. Venkovští primáši se stěhují do měst a jejich synové objevují nový hudební svět. Romské ghetto, na Balkáně zvané mahala, je pro hip-hop stejně úrodnou půdou, jako černošské čtvrti amerických velkoměst. Hudebním guru této subkultury je Peter Barbarič z Lublaně, novinář, rozhlasový DJ a manažer skupiny Shutka Roma Rap, která propojuje rap s jadrným zvukem balkánské dechovky. Domovem kapely je Šutka, největší romská osada na Balkáně a zřejmě na celém světě. Sídliště, jehož plné jméno zní Šuto orizari, je předměstím Skopje, makedonského hlavního města.
I když hlavní náplní knihy Hudební cesta je vážná hudba, lehkost s jakou autor překračuje hranice žánrů bude blízká všem čtenářům této rubriky. Autor, francouzský historik a politolog Philippe Nemo během dospívání žil v Bretani i na Martiniku, a v první části knihy rekapituluje své hudební zážitky od dětství až po období zralosti. V kaleidoskopu vjemů se střídají symfonie se skautskými písničkami či “metafyzickými přesahy” lidových písní. Mezi řádky vyčteme, jak hluboce na něj v dětství zapůsobila brazilská hudba z filmu Černý Orfeus, či Dvořákova Novosvětská..
Když jedete z Barcelony na sever, z panoramatu nápadně vystoupí zubatý hřeben, do jehož stěny je doslova vtesán slavný klášter Montserrat – a hned za ním leží městečko Manresa. To se každý podzim promění na čtyři dny v hudební metropoli celého Středozemí: koná se tu festival a veletrh Fira Mediterrnia Manresa. Prioritou programu je hudba Katalánska, kdysi námořní velmoci s vlastním jazykem i kulturou, která je dnes součástí Španělska.
Od svého vzniku v Berlíně roku 1994 prošel Womex, putovní world music expo, polovinou Evropy – od Stockholmu až po Soluň. Hostitelské město bývá stejně silnou atrakcí jako hudba samotná. Není divu, Womexičani – jak se návštěvníkům říká – nejsou anonymní kongresový dav a preferují jižní klima s bouřlivým nočním životem. Severošpanělské Santiago de Compostela, které je od 9 století cílem křesťanských poutníků, nabízelo koncem října jak letní počasí, tak dlouho do noci otevřené restaurace plné mořských lahůdek.
