Madagaskar, svět mimo čas. Hudba z ráje se po 20 letech vrací.
25. 10. 2010 | Rubriky: 2010,Články,UNI
Pokud by někdo udělal statistiku, kolik hudebníků v přepočtu na počet obyvatel dané země se prosadilo v cizině, bezpochyby by vedly Kapverdské ostrovy s půlmilionovou populací a desítkami umělců včetně globální hvězdy Cesarie Evory. V těsném závěsu by skončil třináctimilionový pouštní stát Mali s Ali Farkou Tourem, Salifem Keitou a Habibem Koite. A další africkou zemí, která by s velkou pravděpodobností pronikla do první desítky, by byl Madagaskar, čtvrtý největší ostrov na světě s pouhými 21 miliony obyvatel. Přestože zeměpisně patří k Africe, hudebně i biologicky představuje zemi zcela jedinečnou.
Tinariwen, hudební rebelové ze Sahary, mají další důvod k oslavě: jako hosty na hudební i filmový The Imagine Project si je vybral letos sedmdesátiletý jazzový pianista Herbie Hancock. Na první pohled to je typické album, jehož jednotlivé vrstvy vznikly “za pochodu” za účasti světově uznávaných osobností v exkluzivním prostředí špičkových studií, ale na rozdíl od rutinních nahrávek se Hancockovi podařilo album sjednotit unikátním tématem, často s přispěním zcela nečekaných náhod. Svůj název získal projekt z nadčasové skladby Johna Lennona,
Lukáš Machata žije od svých 14 let ve Švýcarsku, kde se živí jako výtvarník, a v ranné éře kompaktů při jedné ze svých cest do Prahy například navrhnul obal CD Jižák průkopnické skupiny Manželé (Bonton). V posledních letech je též autorem kompilací, které mapují historii českého jazzu a popu. Živil se i jako DJ v klubech v Basileji, kde teď žije, a na své diskotéce dokonce pouštěl české oldies, když bylo evropské mistrovství ve fotbale, a český team zrovna hrál v Basileji.
Kanadský profesor Marshall McLuhan zavedl dnes tak často užívaný termín Globální vesnice před padesáti lety, a jedním z prvních hudebních kronikářů takto definovaného neustále se zmenšujícího světa se stal britský cestovatel, hudební sběratel a skladatel David Fanshawe. Sběr ohrožených hudebních druhů pro něj byl daleko více dobrodružstvím nežli suchou vědou a výsledky své práce dokázal medializovat, a to s použitím zcela ušlechtilých metod. Jeho chorální kompozice African Sanctus…
Anthony Josepha řadí kritika k 50 nejvýznamnějším černošským autorům, kteří ovlivnili britskou literaturu. On sám tvrdí, že k hudbě se vrátil jen proto, aby mohl vytvořit koncertní verzi své nové sbírky básní. Jeho mix rapu a free jazzu navazuje na celou plejádu umělců-revolucionářů, k nimž patří jazzový improvizátor Sun Ra či Linton Kwesi Johnson, průkopník dub poetry z Jamajky. Anthony Joseph se svým Spasm Bandem vystoupil před v červnu na pražském festivalu Respect.
Jemenská zpěvačka Ashwaq Abdullah Kulaib přišla do Prahy původně studovat novinařinu. Aleš Hyvnar, multiinstrumentalista, skladatel a producent, ji objevil prostřednictvím skupiny Hypnotix, s níž zpočátku zpíval Bourama Badji ze Senegalu. Hyvnar hledal zpěváka či zpěvačku z nějaké africké či jiné vzdálené země a Ashwaq tehdy přesně zapadla do jeho plánů. Jejich společná skupina Al Yaman se vrátila na domácí hudební scénu po pětileté pauze s novým albem Insanyya, a v létě se objevila na open-air festivalech.petrdoruzka_.jpg "Annbjørg Lien")
Místní lidé se s typickou ironií svěřují, že Førde v jakési anketě zvítězilo jako nejošklivější město Norska. To možná platí z přízemní perspektivy supermarketu či autobusového nádraží, ale když se vznesete nad údolí, panorama získá další rozměr. Se zatajeným dechem sledujete křivky zčásti zasněžených horských hřebenů i blankytně modrou plochu fjordu, který začíná právě tam, kde končí městská zástavba.
K posluchačsky nejzajímavějším žánrům, které přinesla globalizace posledních dekád, patří klezmer, původně hudba židovských osad zvaných shtetl ve Východní Evropě. První revivalistickou kapelou, která klezmer objevila pro současnou generaci, byli Klezmatics z New Yorku – ale vedle nich v současné inflaci klezmerbandů najdeme jen hrstku kapel, které přinášejí něco nového. Jedním z takových vzácných novátorů je Boris Malkovsky, který jde na věc ovšem úplně odjinud. Narodil se roku 1972 v Oděse, která byla v 19 století tím nejvíce multikulturním přístavem Ukrajiny, a ve svých devatenácti letech emigroval do Izraele. Zatím jeho největším projektem je instrumentálni suita Time Petah-Tiqva, kterou na CD vydala renomovaná newyorská značka Tzadik, vedená Johnem Zornem. Ta bude také tvořit hlavní část jeho programu na koncertě v úterý 21. září v pražské Akropoli.petrdoruzka1_.jpg)
V Čechách dobře známý festival Rudolstadt (www.tff-rudolstadt.de) slavil letos dvacáté výročí. Pokud se jednu dobu (spolu s Womadem) co do rozpočtu i nabídky stal tou nejopulentnější evropskou akcí world music, pro české fanoušky byl navíc příležitostí zaplnit si všechny ty díry, které zanechává v tomto srovnání poněkud chudší nabídka festivalů českých. Pokud si tedy festival tohoto kalibru vybere jako téma Etiopii, je to důvod k pozornosti. 
Španělská zpěvačka a tanečnice Lara Bello je původem z Granady, metropole andaluského flamenca, které řadí ke svým inspiracím. V současné době ale žije v New Yorku a ráda překračuje hranice nejen zeměpisné, ale i hudební, což dokumentuje i na svém debutovém albu Niña Pez. Poněkud tajemný název znamená v překladu “rybí dívka”, což zpěvačka dále rozvíjí – svůj hlas přirovnává k vodě: “Je to zvukový materiál, který se neustále proměňuje, když se ponořím do písně, tak cítím…
Pokud je Afrika supermarketem hudebních snů, roli lahůdkářského pultu v něm má Etiopie. Zdejší hudbě fandí takoví gurmáni jako Robert Plant či nezávislý filmař Jim Jarmusch. A také ex-člen Transglobal Underground Nick Page či holandští experimentátoři The Ex, kteří s Etiopany natáčeli. Dnes sice etiopskou hudbu poslouchají umělecké celebrity, ale na počátku tohoto kultu stál člověk naopak téměř neznámý: francouzský hudební nadšenec Francis Falceto. Ten od roku 1998 vydává dnes už více než dvacetidílnou sérii Ethiopiques, z níž si 
Ve třetím a posledním setkání s “kosmopolitními zvukovými designéry,” jak mezinárodní hudební tisk označil bratislavskou dvojici Longital, se podíváme, jakou cestou vznikají jejich skladby a zjistíme, do jaké míry souvisí jejich píseň Na mori, kterou končí své koncerty, s filmem Jurský park.bronsondorseyilongital_.jpg "(c)Bronson Dorsey")
První část rozhovoru se slovenskou dvojicí Longital byla o jejím vzniku i o strategii nezávislého hudebního podnikání v dobách krize: na turné vlakem, distribuce přímo z vypalovačky, minimalistická dvojčlenná sestava se zvukem plné kapely. V druhém dílu se podíváme, jak probíhalo dobývání alternativní scény v USA během letošního jarního turné a jakými cestičkami jsou Longital propojeni s hudebním jazykem zvaným world music. Odpovídají Dano Salontay (kytara, zpěv, elektronika) a Šina (baskytara, zpěv).
Zapomeňte na Popkomm, Midem, Eurosong, Grammy i další mainstreamové megaakce. Pokud chcete slyšet něco skutečně nového a svěžího, tedy kapely neprovařené hudebním průmyslem a soukolím hitparád, vydejte se to Austinu, Texasu, na veletrh zvaný SXSW. Znalci námořní terminologie vědí, že tato zkratka znamená South by South West, tedy Jiho-jihovýchod, což je kompasový kurs, který by vás ze středu Spojených Států dovedl právě do Austinu.
