Kanté Manfila 1946-2011
29. 8. 2011 | Rubriky: 2011,Články,Rock & Pop
Africká hudba má mnoho skrytých klenotů – a k těm nejlepším patří album Soro, první evropská deska Salifa Keity, malijského zpěváka, který letos podruhé vystoupil na Colours of Ostrava. Keitovým kytaristou i autorem mnoha písní byl dlouhá léta Kanté Manfila z Guineje, mistr laškovných a zpěvných kytarových melodií, které jsou esencí západoafrické hudby. Manfila hrál s Keitou ve skupině les Ambassadeurs už od 70. let, a roku 2002 aranžoval jedno z jeho nelepších alb, Moffou.
Africký pouštní stát Mauretanie leží na křižovatce mezi třemi kulturami: subsaharskou černošskou Afrikou, arabským světem afrického Severu, i původním osídlením, které tvoří berberské kmeny a kočovní Tuaregové, v hudebním světě známí díky skupině Tinariwen i fenoménu pouštního blues. Tato pestrost se promítá i do hudebních zvyklostí: v Mauretánii můžete hrát buď “bíle” (al-bayda), “černě” (al-kahla) anebo dvojbarevně (l’-gnaydiya) – přičemž černá je syrová a mužská, zatímco bílá je jemně rafinovaná a ženská. Zpěvačka Dimi Mint Abba, označovaná jako “pouštní diva”, se narodila v rodině tradičních hudebníků, kteří jsou paralelou malijských griotů, jimž se v Mauretánii říká iggawin. 
Pro Finy je zdrojem kulturní identity jazykově spřízněná Karélie, ležící na opačné straně finsko-ruské hranice. Právě zde nasbíral Elias Lönnrot v 19. století ty nejcennější texty, z nichž vytvořil národní epos Kalevala. Nejedná se o žádnou idylickou školní četbu: syrové příběhy, nedotčené křesťanským myšlením, přiměly autora Pána prstenů, J R R Tolkiena k tomu, že se jako dvacetiletý student začal učit finsky. Když pak o 90 let později vznikala filmová verze Pána prstenů, její autoři vyslali své zvědy přímo ke zdroji, a to do finského pohraničního městečka Kuhmo. Jejich cílem byla budova, kterou od okolní zástavby rekreačních chalup snadno rozlišíte. 
Tango, původně hudba z přístavních nevěstinců a později světová móda, prošlo zásadní proměnou díky Astoru Piazzollovi. V době, kdy se původně kontroverzní žánr proměnil ve stagnující artefakt, jej Piazzolla, zpočátku nenáviděný konzervativci, probudil k novému životu. Tangu dodal kompoziční erudici nejvyšší umělecké úrovně a jeho skladby se dodnes hrají na festivalech vážné hudby. Piazzollovo “nuevo tango” inspirovalo i Juliána Teubala, který během let strávených v Praze odehrál řadu koncertů se svojí národnostně smíšenou skupinou Sin Rumbo. Tento týden se Teubal do Prahy vrací, a to se dvěma odlišně koncipovanými koncerty. 
Z Etiopie pochází Lucy, která žila před 3 miliony let a je nejstarším zdokumentovaným vzpřímeným předkem dnešního člověka, ale že by odtud byl i nejstarší hudební nástroj? Pokud bychom otázku zúžili na nejstarší sofistikovaný nástroj, vyřadili tedy prehistorické perkuse z doby kamenné, a stanovili podmínku že nástroj se dodnes používá k původnímu, v tomto případě spirituálnímu účelu, pak je horkým kandidátem lyra begena, historický následník harfy (přesněji ale lyry) izraelského krále Davida.
Když vznikal předešlý rozhovor, zdaleka jsem netušil, že osudem pouličního dítěte prošel i jeden z hlavních účinkujících festivalu, s nímž jsem několik dní poté měl to štěstí setkat se osobně. Melaku Belay je jedním z nenápadně stoupajících talentů etiopského tradičního tance, známého jako “esketa”, tedy pohyb, vycházející z ramen. Ve srovnání s daleko efektnějšími a v Evropě populárnějšími tanečními kreacemi typickými pro koncerty Youssou N’Doura či dalších západoafrických umělců se jedná o disciplinu spíše minimalistickou: s hodinářskou přesností řízené pohyby vycházejí zpočátku jen z docela nenápadných pohybů ramen…
Festival des Musiques d’Ethiopie, pořádaný loni v březnu v Addis Abebě pod záštitou místního Goethe Institutu a Alliance Ethio-Francaise, trval 9 dní a hrálo se každý den, s výjimkou neděle, která je tu – jako v jedné z nejstarších křesťanských zemí – daleko větším svátkem než u nás. Pro evropské návštěvníky festivalu to byla ideální příležitost prozkoumat venkov. Z Addis Abeby se vydáváme na jih, zpočátku se prodíráme kolonami náklaďáků, a po necelé hodině se panorama výrazně mění. I nadále pokračuje kvalitní asfaltová silnice, kterou teď ovšem lemují typické malebné kruhové chatrče, jejichž zdi jsou z vysušené hlíny a střecha ze stébel místních travin. 
Pokud by Afrika nebyla pevninou, ale mořem, Etiopie by se stala ostrovem. Jako náhorní plošina je natolik oddělená od okolí, že si udržela samostatnost i v koloniální éře. Obdobně vyhraněný charakter má zdejší hudba, nedotčená dobyvateli z Evropy či obchodníky z Arábie. K tomu přispívá i poloha: Etiopie ve skutečnosti přístup k moři nemá. Patří k nejstarším křesťanským zemím a ve zdejších kostelech dodnes najdete bubny, na rozdíl od Evropy, kde je církevní autority před staletími zakázaly.
Jedna z nejúspěšnějších španělských kapel svým vznikem před deseti lety v Barceloně spustila revoluci nejen hudební, ale i v hudebním podnikání: odmítla se podřídit pravidlům velkých vydavatelství, a ve vlastních rukou si ponechala i management. Zprávy o kapele tedy na veřejnost neproudí hlasnými troubami medií, ale spíše šeptandou, a řadě fanoušků tak uniklo, že Ojos de Brujo letos slaví desetileté výročí, a to sérií významných koncertů: v půli dubna například skupina vystoupila v rámci festivalu latinské hudby La Linea v prestižní londýnské hale Barbican.
Jako žena několika profesí fascinuje svojí všestranností: s Talichovým komorním orchestrem hraje klasiku, za roli čarodějky Evy v muzikálu Balada pro banditu získala cenu Alfréda Radoka, a figuruje souběžně ve třech vysoce alternativních sestavách: v projektu Ewave, který spojuje laptopovou elektroniku se smyčcovým kvartetem, se skupinou Zimbova znovuobjevuje písně Moravy, s Maracou natáčela Karla Kryla i portugalskou poezii. 
Hudební trend zvaný karindula byl poprvé zachycen v 70. letech, na pomezí Konga a Zambie, v oblasti bohaté na měď, která je lukrativním vývozním artiklem. Pracovní příležitosti v měděných dolech spoluvytvářejí příznivé hudební klima, dobrý výdělek čeká i muzikanty. A hudební dění ve městech jako Katanga či Lubumbashi pak zákonitě přitahuje evropské producenty či filmaře. Na moderní městskou hudbu z Konga se už léta zaměřuje belgická značka Crammed Disc…
I když generačně patří Gary Lucas k rockovým veteránům, na rozdíl od mnoha svých vrstevníků vás vždy něčím překvapí. Není ani divu, když část svého života strávil vedle dvou zcela nevypočitatelných a dnes už bohužel nežijících klasiků: Captaina Beefhearta a Jeffa Buckleyho.
Partnerské duo tvoří Bára Kratochvílová a Jan Kratochvíl, jejichž minimalistické komorní obsazení bohatě vyvažuje široký sortiment nástrojů i tvůrčích metod. Do výbavy kapely, která podobně jako slovenský Longital zvolila mobilní a ekonomickou dvojčlennou sestavu patří kytara, banjo, smyčkování, kuchyňský beatbox, klarinet a basklarinet, saxofon, a navíc i velmi kouzelné hudební hříčky a texty ve smyšlených jazycích. Jejich předchozí, velmi dobře přijaté album Fonók označili autoři jako folklór neexistujících národů, a druhé, zatím poslední album, Hu, a má pro změnu podtitul Pop z neexistujících rádií.
Proč je zatím etiopská hudba tak neznámá? Kapely z Mali a Senegalu cestují po festivalech už patnáct let, Etiopie má podporu znalců, ale v Evropě se s tamní hudbou setkáváme zřídka. Proč tomu tak je, vysvětluje spoluorganizátor festivalu Festivalu des Musiques d’Ethiopie, Heruy Arefe-Aine: “Etiopie má skutečně za zeměmi Západní Afriky zpoždění. V době diktatury naše hudba utrpěla těžkou ránu, celá země se dodnes zotavuje. Část hudebníků přestala hrát, část byla popravena, část odešla do exilu, část skončila ve vězení, a obnova je pro celou zemi velmi traumatická. A druhým důvodem je, že naše hudba byla dlouho neznámá, teprve třináct let ji mapuje série Ethiopiques…
Když západní svět zasáhla beatlemanie, Afrika prožívala hudební horečku zvanou konžská rumba, k jejíž ikonám patřil kytarista Franco či zpěvák Tabu Ley Rochereau. O jeho archivní nahrávky je trvalý zájem, a zatím poslední vydaný titul The Voice of Lightness Vol. 2 (Sterns Africa) je fundovanou sondou do zlaté éry africké hudby, a přináší dokonce společné nahrávky s Francem, který byl jeho dlouholetým rivalem.
