Bob Brozman (1954-2013)
5. 8. 2013 | Rubriky: 2013,Články,Rock & Pop
Jeho jméno dobře znají fanoušci blues i vyhraněných kytarových stylů. Bob Brozman začal svoji dráhu v New Yorku jako specialista na staré blues z Delty, studoval etnomuzikologii, byl uznávaným znalcem dějin havajské hudby a zvláště si oblíbil resofonické kytary, ve světě známé jako Dobro či National. Čeští a slovenští kytaristé měli dobrou možnost se s ním setkat při jeho častých návštěvách na Dobrofestu v Trnavě. Když se přestěhoval do Kalifornie, stal se jako pouliční muzikant místní celebritou.
PetrDoruzka_.JPG)
Zatímco populace desíti vulkanických ostrovů ztracených uprostřed Atlantiku odpovídá menšímu velkoměstu, mnohem větší počet Kapverďanů žije v exilových komunitách, především v Bostonu, Lisabonu a Paříži. Prvním světově známým kapverdským hudebníkem se stal pětaosmdesátiletý jazzový pianista Horace Silver, vlastním jménem Horace Ward Martin Tavares Silva, který vydal před 50 lety úspěšné album Cape Verdean Blues. Jeho otec přicestoval do Spojených států jako námořník, což byla u kapverdských přistěhovalců ta nejvíce ceněná profese. 
Když rocker překročí hranice své profese a napíše knížku, výsledek je někdy poťouchlý, často legrační a téměř vždy nekonvenční, čehož první důkaz podal John Lennon v textech do češtiny překládaných jako Písání. Žánrově nepříliš vzdálený je Turnový háj Evy Turnové. Knížku tvoří, podobně jako v Lennonově případě miniatury, v nichž se protínají ostré, někdy až zákeřné metafory s kaleidoskopickými vzpomínkami, výsledný efekt je překvapivě osvěžující.PetrDoruzka_.jpg)
Pro někoho jsou Kapverdy rájem s nekonečnými plážemi, pro jiného hudební velmocí. Populace půl milionu obyvatel světu nabízí překvapivě víc umělců i nahrávek než leckterá lidnatější země. Kapverdské hlavní město letos poprvé hostilo hudební veletrh Atlantic Music Expo, prezentující vedle místních stylů i hudbu Afriky a Brazílie.
Žít na poušti má svá specifika, zvláště když jste nomádem bez stále adresy. Jak obyvatelé Sahary hudbu poslouchají, mapuje kompilace s pozoruhodným obsahem i názvem: Music From Saharan Cellphones, Hudba saharských mobilních telefonů. Jejich paměťové karty v těchto odlehlých končinách totiž suplují funkci harddisků či MP3 přehrávačů… 
Pořádat festival v Izraeli dnes vyžaduje nadlidskou trpělivost i houževnatost. Dubi Lenz, šéf jazzového festivalu v Eilatu, letovisku u Rudého moře vypráví, že jakmile uveřejní program na webu, strhne se bouře: pro-palestinští aktivisté začnou útočit na zahraniční účastníky na Facebooku, aby festival bojkotovali…
Africká hudba proniká do popředí, stále více přitahuje producenty, jejichž prioritou byl donedávna anglomoamerický rock. Příkladem je Bassekou Kouate, jehož novinka se držela několik měsíců v čele evropské rozhlasové hitparádu WMCE. 
Kapverdy jsou utajenou hudební velmocí, s populací pouhého půl milionu obyvatel totiž vyprodukovaly větší množství umělců i nahrávek než leckterá lidnatější země. Vděčí za to strategické poloze na křižovatce námořních cest mezi Evropou, Brazílií a Afrikou. Po dobu pěti set let, která uplynula od osídlení, bylo souostroví tavícím kotlíkem kultur. petrdoruzka_.jpg)
Zatímco ve Střední Evropě nás od letních festivalů dělí ještě týdny, na Jihu už přípravy proběhly – konkrétně v Marseilli, kde se každé jaro koná přehlídka Babel Med, na níž se sjíždějí festivaloví organizátoři z celého světa, aby si vybrali ty nejzajímavější hudební objevy.
Když se malijské části Sahary zmocnili islámští radikálové, kteří terorizovali hudebníky a ničili památky, pro místní scénu to byl nejtvrdší úder. Postižená část země je totiž nejen kolébkou”pouštního blues” kytaristy Ali Farka Toureho či skupiny Tinariwen, ale také Festivalu v poušti, mezi jehož účinkujícími se vedle Afričanů objevil i Robert Plant a Bono. karolinaholubova_.jpg)
Arménie byla křižovatkou civilizací i hudebních stylů, arménským původem se může chlubit francouzský šansoniér Charles Aznavour i spisovatel William Saroyan. To, že na dnešním území Arménie žije jen něco přes 3 miliony obyvatel, je poněkud zavádějící fakt, protože více než dvakrát větší množství Arménů žije v exilových komunitách. 
Řezavé barvy nejlevnějších syntezátorů a stupidně kolovrátkové rytmy nevymřely, pravidelně se vracejí z nečekaných míst a pokud jsou vyváženy zdravou dávkou humoru, mohou vyvolat kultovní trend i na opačné polokouli. 
Historie showbusinessu je dlážděna manažérskými rozvraty a léčkami – a považovat world music za idylickou sféru falší nedotčenou je bohužel krutý omyl. Nedávno se o tom přesvědčil jeden z nejtvrději pracujících teamů, Mukalo Production z Bruselu, který dovedl k úspěchu i tak rizikové projekty jakým je Staff Benda Bilili, skupina vozíčkářů z ulic Kinshasy, hlavního města Konga. 
Zpěvačka Anna Domino si nemůže stěžovat na nedostatek podnětů. Narodila se v Japonsku, vyrůstala v Itálii i Kanadě. Mnohokrát stanula na počátku cesty, která by ji dovedla k úspěšné kariéře, pokud by ovšem nenastalo ono příslovečné kdyby.
Milovníci kategorií by Čankišou možná označili jako futuristické pokračování brněnské alternativy, ale jejich hudba se stereotypům vzpírá. Staví víc na komunikaci než na vymezování se vůči pokleslému popu, jejich styl je obdivuhodně všežravý. U které jiné tuzemské kapely byste vedle sebe našli tak různorodé odkazy jako je skandinávská hudba, zpěvy qawwali zpopularizované Nusrat Fateh Ali Khanem, či vlivy posbírané na výjezdech do tak vzdálených míst jako je ostrov Reunion. Loni se skupině podařilo vycestovat až do Malajsie na Rainforest World Music Festival na ostrov Borneo. 
