Hafez, Goethe a iránská cenzura
2. 11. 2009 | Rubriky: 2009,Články,UNI
Sestry Mahsa & Marjan Vahdat sice žijí v Teheránu, kde také natáčejí, ale jejich alba se tam prodávají ilegálně. Od islámské revoluce totiž ženy smějí v Iránu vystupovat jen před segregovaným ženským publikem. Mahsa to komentuje s téměř nezúčastněným nadhledem: “Absence ženského hlasu silně poškozuje iránské kulturní dědictví.” Ale problémy mají i muži. Kvůli cenzuře i nevypočitatelnému chování režimu přestala řada těch nejlepších iránských umělců vystupovat před domácím publikem, což ale nijak nesnižuje zájem o jejich koncerty v cizině. Klasická hudba Iránu má stejně hlubokou historii jako indická, která je na Západě daleko známější, a tak není divu, že poptávka evropského publika roste. Obě alba sester, Songs from a Persian Garden a I Am Eve vyšla u norské značky Kirkelig. Obsahují zhudebněné texty současných básníků i světoznámých sufijských autorů jako je Hafez či Rumi. Zpěvačky se také podílely na projektu který se odehrál před dvěma lety v kostele v Oslo, a jeho tématem byly spojitosti mezi sufijskými básněmi a Ježíšovými výroky z Bible. Vůbec první nahrávky sester se objevily na tématickém albu s Georgem Bushem inspirovaným názvem Lullabies from the Axis of Evil (Ukolébavky z osy zla), společně s umělci z Iráku, Palestiny, Afganistanu a Severní Koreje. Na letošním festivalu v Rudolstadu, kde vznikl následující rozhovor, sestry doprovázel manžel Mahsy, hráč na setar a skladatel Atabak Elyasi. Mahsa je rovněž jednou z “ambasadorek” humanitární organizace Freemuse, která sídlí v Dánsku a sleduje cenzuru a porušování lidských práv v hudbě. V Praze povede 14. -15. listopadu workshop Perská tradiční vokální hudba, v rámci série Hlasohled, kterou pořádá Ridina Ahmedová.
Když jste na koncertě uváděla jednu z písní, zdůraznila jste, že autor textové předlohy Hafez byl ostře proti propojování náboženství a politiky. Všichni ihned pochopili, že narážíte na současné represe v Iránu. Můžete ale nějak přiblížit ten původní historický kontext?
Mahsa Vahdat: Hafez žil ve 14. století kdy náboženští vůdci ovládali společnost podobně jako dnes, takže pro každého bylo velmi obtížné si vytvořit svobodný prostor. Hafez byl proti pokrytectví i náboženství jako nástroje moci. Esencí jeho básní byla láska, mystika, politické názory i filozofické otázky,
Patřil tedy mezi sufijské autory, podobně jako Rumi?
Ano, ale on zároveň sufismus zpochybňoval. Byl zkrátka daleko víc nezávislý na autoritách než ostatní, nenechal se strčit do žádného šuplíku. Zvláště slavný je tady v Německu, protože Goethe věnoval jednu svoji prácí, sbírku Západovýchodní divan právě jeho odkazu.
Encyklopedie o něm tvrdí: Oslavoval víno a intoxikaci a poukazoval na pokrytectví těch, kdo sami sebe ustanovili jako strážce morální neposkvrněnosti. Nehrozí mu tedy, že se u současného represivního režimu dostane na index?
On je i po těch 600 letech ohromně populární. Jeho náhrobek se stal poutním cílem pro široké vrstvy lidí bez ohledu na náboženství. Oficiálně ho tedy nemůžou zakázat, takovou sílu má jeho poezie, ale režim se jí přitom bojí. Ti politici jsou zcela bez skrupulí, dějiny interpretují vlastním způsobem.
Vaše první album vzniklo v Teheránu na koncertě na půdě italské ambasády. Kde jinde můžete doma vystupovat?
Veřejně jako žena jen před ženským publikem, anebo v bytech přátel. Hudba je mojí profesí, v Iránu jsem učitelka zpěvu, nejen v hudební škole, ale i soukromě, což teď v posledních letech převažuje.
Vy jste nejprve studovala klavír a později tradiční perský zpěv. Jde to vůbec k sobě, když ten zpěv je v tónových řadách které na klavíru nezahrajete?
Na klavír jsem se učila evropskou klasiku, a získala jsem tak teoretický základ který mi umožnil proniknout do iránské klasiky.
Těm tónovým řadám se v Iránu říká dastgah. Jak s nimi pracujete, když připravujete koncert?
Vezmeme báseň a pak vybereme melodickou strukturu, tedy dastgah, který jí náladou odpovídá, což pak ještě dále dolaďujeme. Jedná se tedy o proces, na jehož konci je naše vlastní verze.
Do ciziny cestujete bez problémů?
Až do teďka ano. Zatím jsme žádné problémy neměly.
Do jaké míry je v Iránu známý film Perespolis, pohled na Irán exilovýma očima?
Na jeho režisérku Marjane Satrapi je režim strašně naštvaný, film je zakázaný, ale najdete ho všude. V obchodech s DVD mají jednak legální filmy, a také ty ilegální.
Vy jste také ve spojení se Freemuse, organizací proti hudební cenzuře. Není to pro vás riskantní když žijete v tak represivním režimu?
Oni o Freemuse možná ani neví, a navíc, ta organizace se zabývá cenzurou na celém světě, takže si nemyslím že to je nepřátelské vůči našemu režimu. A pokud naše účast ve Freemuse není iránské vládě příjemná, je mi to jedno.
V totalitním Československu byste za něco takového šly ihned k výslechu:
U nás zatím neexistují přesná pravidla. Když to děláte opatrně, v mnoha případech vám to projde. Možná že nám odposlouchávají telefony, možná ne. Ale lidé si připouštějí že to je možné a tak se bojí. Já si naopak říkám: pokud mě oni kontrolují, třeba se ode mě něco dobrého naučí. Jsou to jenom lidé a ti se mohou měnit. Proto jsem odhodlaná se nebát a pokračovat.
A teď po těch povolebních nepokojích doufáte že se to zlepší?
Chápeme to jako období přechodu, vy jste to přece také zažili. Po těch třiceti letech islámské revoluce bylo nutné dát najevo odpor proti represi. Viděli jsme obrázky, že nás podporovala i mládež která vyšla do ulic v Praze.
Existoval vůbec ve volbách nějaký alternativní kandidát, s nímž byste se ztotožnily?
Ne. Ale byly mezi nimi jemné rozdíly. Třeba alespoň nepatrný náznak liberálnější cesty.
Tedy, volba menšího zla?
Přesněji řečeno, menšího konzervativismu. Také nutno vzít v úvahu, že všichni ti kandidáti jsou produktem současné politické scény, takže zásadní překvapení nemůžete čekat.
Kolik koncertů za rok odehrajete v cizině?
Tak deset patnáct. Teď se už vracíme domů do Teheránu.
Mají vaše jména, Mahsa a Marjan, nějaký význam v perštině?
Mahsa je osoba podobná měsíci a Marjan je mořský korál.
Z článku v UNI, 2009/09