Václav Klaus a jeho body language

31. 10. 2011 | Rubriky: 2011,Články,UNI

Sofistikovaný rozbor od taneční specialistky Reny Milgrom.

Ostudná příhoda českého prezidenta s protokolárním perem zdobeným polodrahokamy vzbudila letos na jaře mezinárodní odezvu novinářů i analytiků, ale přesto se zdá, že jedna důležitá zpráva chybí. I laika napadne, že musí existovat nějaká analýza lidských pohybů a gest, která logicky souvisí s tancem, herectvím i psychologií. Zakladatelem této vědy byl Rudolf Laban (1879-1958), jehož poznatky rozvíjejí instituty v severní Americe i v Evropě. Na Labanově Institutu pohybových studií v New Yorku studovala Rena Milgrom, naše přední specialistka na taneční formy evropských i mimoevropských kultur. Její analýza Klausova prohřešku nejprve prolétla Facebookem, finální verzi najdete jejích stránkách www.dancelab.cz.

Prvotní motivací našeho rozhovoru bylo video s Václavem Klausem. Pokud jste tedy z jeho pohybů dokázala vyčíst, co jiní nedokázali zformulovat (i když to možná tuší), nemáte vlastně nad ostatními převahu, že se o lidech dozvíte, co jiní nevidí?

Rena Milgrom: Převahu ne, ale je to mocný nástroj. Udělat analýzu ale nelze okamžitě. Člověk by si musel nasadit nejdříve jiné “čočky”. A většinu lidí vůbec přirozeně analyzovat nechcete. Je to jako návštěva do jiné části mozku. Třeba vás bych v tomhle momentu přečíst nedokázala, ale až odejdu, tak si to z vlastní paměti znovu přehraju, a potom mohu analyzovat. V paměti mi zůstává energie každého, s nímž se setkám. Samozřejmě je dobré, když toho člověka vidíte víckrát, a někdy pomůže i kamera. Klause jsem si v průběhu analýzy pustila asi dvacetkrát.

Když jste analyzovala Klause, věděla jste už začátku, že je to téma pro vás?

Okamžitě mě to zaujalo. Jsou to velmi expresivní okamžiky. Navíc i proto, že jedna z mých profesorek v New Yorku analyzuje americké politiky, a s výsledky pak vystupuje v televizi. Vzpomínám si když analyzovala Bushe, viděla v něm traumata z dětství. Z jeho pohybů vyčtete, že Bush si není vědom svého středu, pohybuje se jako by neměl páteř.

Pokud tedy umíte analyzovat jiné, není to i nástroj, jak lépe ovládat sama sebe? Třeba i v tom, jak něco zatajit, neposkytnout o sobě jistou informaci?

Zrovna tohle dost dobře není možné. Tělo má takovou moc, že ho nepřinutíte aby lhalo tak snadno, jako se lže slovy. Naše vnitřní myšlenky se projevují v sebemenším lidském pohybu. I ti kdo analýzu neznají, dokážou vycítit své sympatie či antipatie z energie toho druhého.

A když je někdo profesí herec? Ten svými pohyby přece musí obelhat publikum a přesvědčit je že na podiu je někým jiným než v životě.

To je pravda – a proto se ta analýza často používá v divadle k vytváření charakteru, hlavně v Anglii, kde Laban zemřel roku 1957, a zanechal tam velký vliv. I v USA, kam spousta Labanových kolegů odešla v průběhu 2. světové války,

Jak jste ho objevila vy?

Nejprve jsem objevila tanec. Když jsem ještě dělala gymnastiku, tušila jsem, že v pohybu musí být něco hlubšího, tanec je přece nonverbální vyjádření, ale nechtěla jsem zůstat u jediné taneční formy, takže jsem vyzkoušela všechny možné styly od moderny přes folklór až po Orient – a ten Orient mě na dlouhou dobu zaujal, tušila jsem, že tam je to, co hledám. A pak mě zajímala psychologie Romů a jejich tance a tak jsem procestovala jejich migrační trasu z Indie a romské pravlasti Rajasthanu až do Evropy, ne ale najednou, každý rok jsem se soustředila na jednu část, sledovala jsem, jak se ty tance podél té trasy vyvíjely. A tušila jsem, že ty tance nejsou jen o těle, že mají nějaký hlubší význam. Jednou jsem navštívila seminář taneční terapie lektorky z USA, a když jsem zjišťovala z čeho vychází, objevila jsem Labanův Institut pohybových studií v New Yorku, a hned jsem věděla že to je to, co chci studovat.

Je to jednotná škola anebo má různé frakce?

Laban nebyl sám, měl celý team, a jeho dílo se neustále rozvíjí, ale základ se nemění. On čerpal ze zákonů přírody, které jsou dané. Dnes vznikají nové aplikace jeho poznatků, rozvíjí se jazyk, jakým se to popisuje, jeho učení proniká do dalších odvětví.

On se narodil v Bratislavě v maďarské rodině, a velmi produktivní období prožil v Berlíně v době nástupu Hitlera, dokonce se tvrdí, že jeho práce silně inspirovala Goebbelse, co je na tom pravdy?

To je rozvedeno v knize Hitler’s Dancers: German Modern Dance and the Third Reich (autoři: Lilian Karina, Marion Kan). I když byl jmenován šéfem berlínského baletu, nikdy s Hitlerem nesouhlasil, politika ho nezajímala, byl to bohém, který žil uměním a vědou, ale také to byl velmi přitažlivý člověk, dařilo se mu systémem proplouvat až do doby, než si u něj objednali předtančení Olympijských her v Berlíně.

Proč zrovna u něj?

Byl znám jako velká kapacita, vydal několik knih a jeho školy byly pocelém Německu. Vědělo se o něm, že dokáže zorganizovat a řídit až 1000 tanečníků najednou, vytvářel pohybové sbory, míchal profesionály i lidi z ulice, byla v tom obrovská síla. Když Goebbels Labanovu práci viděl, tak poznal, že to jak Laban s tanečníky pracoval, je strašně mocný nástroj, že se to dá využít ke cvičení poslušnosti, discipliny. Jenže na zkoušce před Olympiádou viděl, že Laban těm lidem naopak dává svobodu, a to ho vystrašilo. Prohlásil, že v Německu je místo jen pro jednoho vůdce, takže Laban se dostal na černou listinu, nakonec uprchl do Paříže, a později do Anglie.

On také vynalezl grafický zápis tanečních pohybů, jemuž se dnes říká Kinetografie – Labanotation, to je jediný druh taneční notace?

Před Labanem existovala jednoduchá notace v barokním tanci, ale Laban věděl, že vyjadřovací možnosti tance mohou být daleko komplexnější. Chtěl tanec povýšit na umění, které nezmizí s prchajícím okamžikem a u nějž lze zachytit každé gesto, třeba tak jemné pohyby, jako když si vkládáte bonbon do úst. Labanův zápis probíhá vertikálně, odzdola nahoru. Čas se zachycuje délkou znaků.

Takže, když dostanete zápis, dokážete podle něj tancovat?

Ano. Ten zápis může být velmi přesný a jít do naprostých detailů, jako jsou pohyby prstů.

Existují pohyby, které ještě nebyly vynalezeny?

Spíš kombinace. Pozice jsou známé, ty jsou dány stavbou těla a rozsahem našich kloubů. Laban bral v potaz možnosti lidského těla v reálném kontextu, sledoval, kam ta noha či ruka jde, do kterého bodu v prostoru, věděl že prostor kolem nás není prázdnota. Když víme kam chceme jít, kam tu ruku napřahnout, ten pohyb je nejen čitelnější, ale také efektivnější, nestojí tolik energie. Když naopak tělo neví co dělá, je tam chaos a obrovský výdej energie. Labana fascinovali i obyčejní lidé. Ve 40. letech, kdy už byl v Anglii, ho pozvali, aby sledoval dělníky v továrně. Vypozoroval, že spousta lidí je na špatných místech, protože jejich přirozená podstata se liší od toho, co jim bylo přiděleno. Docházelo k úrazům. On byl schopen vypozorovat jejich přirozené vzorce, a nechal jim přidělit práci, která se pro ně více hodila. Fabrika pak zvedla efektivitu.

Jak velkou část analýzy tvoří intuice?

Ta analýza vyžaduje především výcvik, který probíhá na vlastním těle, a je docela náročný.

Takže to není práce pro invalidu?

Ne. Všechno musíte vyzkoušet na vlastním těle.

Co to studium obnáší?

Učební program má 520 hodin. Pak následuje disertační práce. Ta moje se týkala povzbuzení kreativity každého člověka. To je podle mě nejdůležitější věc, zvláště ve světě, který se tak rychle mění. Měla jsem skupinu 11 lidí, a úkoly které jsem jim zadávala byly spojené s laterálním myšlením. Tedy, různé možnosti v různých situacích, kdy se musíte rychle a dobře rozhodnout. Samozřejmě šlo o situace v pohybu.

Což má zřejmě i docela praktické využití?

Labanova analýza pomůže skutečně v kterémkoli oboru. Prostřednictvím analýzy vidíte víc. Je to rozšíření vědomí. Vidíte věci, jakých jste si dříve nevšiml.

Vy máte z Labanova institutu certifikát, existuje ještě nějaký vyšší stupeň?

Ne, teď už záleží jen na tom, co s tím udělám. Absolvent zkrátka přesune své poznatky do oblasti, která ho zajímá. Někdo trénuje atlety, někdo léčí parkinsoniky, někdo pracuje s tanečníky či herci v divadle. Když třeba atletovi tyto nástroje poskytnete, dokáže lépe zorganizovat svoje tělo tak, že vystartuje o zlomek vteřiny dřív, než ostatní a všechno udělá rychleji a efektivněji.

Nechystáte se učit tuto disciplinu u nás?

Chystám, ale zatím to nemůže být certifikovaný program. Na to nestačí jeden člověk, je potřeba mít větší team, aby student měl komplexní přehled. Labanovu analýzu bych měla učit od příštího roku v Olomouci na Akademii Alternativa, a snad bude zájem i v Praze.

Vy ale také provozujete vlastní taneční studio, co nabízíte?

Jednak taneční formy které už učím delší dobu – ze střední Asie, romské tance – a teď i kreativitu pohybu na základě Labanovy analýzy. Spousta lidí se totiž bojí tančit, myslí si, že jsou nemehla. Pohyb je ale přece něco, co všichni potřebujeme. Většina lidí se rozhodne pro sport, kterým si většinou ničí tělo, protože sport se skládá ze stereotypů, kdežto tanec nebo kreativní pohyb je zcela přirozený a v každém okamžiku jiný. Jde mi o propojení mysli a těla, nikoli o jejich oddělení. Můžete třeba tančit verše Haiku či jakékoliv jiné obrazy a emoce.

Tedy, oprostit se od vžitých forem a vytvářet nové?

Já tomu říkám mapy pohybu. Ze své zkušenosti vím, že lidé skutečně nejraději formu kopírují, chtějí si domů donést balíček, hotový produkt. Lidský pohyb ale může být mnohem zábavnější než dovolují limity taneční formy. Ve svých mapách pohybu se soustředuji na čistou esenci pohybu, to je část Labanovy analýzy, kterou rozvinula Irmgard Bartenieff, Labanova studentka, ona se zabývala vývojovými vzorci, jimiž jsme všichni prošli po narození do cca 3 let věku. To je to nejsilnější čím jsme v životě vybaveni, jenomže v průběhu času se formujeme, takže ty vzorce se v těle pomíchají, zapomeneme na ně, někdy jsme jimi ani dokonale neprošli. Proto je třeba tělo reorganizovat. Chci své žáky naučit, jak se efektivně hýbat, jak být naplno ve svém těle a jak tělem i myslet.

Odkazy:
www.dancelab.cz
www.renadance.cz
www.openfield.cz

Psáno pro UNI, 2011/6