Toy Vivo: Samoukem v hudbě neomezených možností
9. 6. 2008 | Rubriky: 2008,Články,Rock & Pop
Avshalom Farjun, izraelský hráč na citeru qanun, sehrál roli průkopníka, když v 90. letech stál u zrodu smíšené izraelsko-arabské skupiny Bustan Abraham. V současné době hraje ve triu Toy Vivo, s nímž přijede do Prahy na festival Respect. – Zatímco v Evropě je citera okrajovým a polozapomenutým nástrojem, který během posledního století vytlačily vyspělejší nástroje jako kytara či klavír, v zemích Blízkého východu představuje qanun naopak pilíř hudebního systému. Qanun znamená arabsky zákon, tvrdí se že ho v 10. století vynalezl věhlasný hudebník z Persie, Al-Faraabi, který se usadil v Bagdádu. Podle legendy Al-Faraabi svým nástrojem celý dvůr bagdádského kalifa nejprve rozesmál, potom rozplakal, a nakonec uspal.
Moderní hráči dokážou ze strun vyloudit fascinující gejzíry tónů, které ve světovém hudebním slovníku vytvářejí image arabské hudby – ale qanun patří právě tak k hudbě izraelské. V polovině 20. století pronikl nástroj do světa díky egyptské divě Umm Kulthum a jejím pravidelným rozhlasovým koncertům. Dnes slyšíte jeho nasamplovaný zvuk spolu s automatickým bubeníkem a syntezátory z egyptských a tureckých diskoték. Ale navzdory samplerům si qanun udržuje místo na špičce hierarchie. Zatímco loutna oud má v arabské kultuře spíše roli všudypřítomného lidového nástroje který koupíte na trhu, qanun je nástrojem elity, a jeho cena odpovídá půlročnímu platu dělníka v Syrii či Egyptě. Na moderním qanunu jsou podobně jako u klavíru pro každý tón tři struny, a celkový počet strun je tedy 72 i více.
Qanun je nástroj docela komplikovaný. Měl jste soukromého učitele anebo jste studoval qanun na univerzitě?
Já jsem trochu zvláštní případ, protože jsem hudbu nikdy nestudoval, neprošel jsem ani jedinou hudební lekci. Qanun jsem objevil před sedmnácti lety, byl to můj první hudební nástroj, a můj život se tehdy změnil. Cvičil jsem patnáct hodin denně a založil jsem skupinu Bustan Abraham.
Pokud je člověk samouk, neztratí spoustu času tím, že znovuobjevuje Ameriku?
Zamilovat se do ženské je taky docela složitá věc a taky na všechno musíte přijít sám. Když jsem se učil hrát, hodně jsem poslouchal a získal jsem dobrou představu o tom, jak a co se hraje v různých zemích. Tak například, podle tradice se na qanun hraje trsátkem, kovovými prstýnky, ale já zvolil jinou metodou: používám nehty. Jsem levák, brnkám všemi prsty levé ruky, a k tomu jedním či dvěma prsty pravé ruky.
Všechny nástroje arabských orchestrů se ladí podle qanunu, podobně jako v Evropě podle klavíru. Jak ale dokážete na pevně naladěný nástroj zahrát ty jemné intervaly, tak typické pro hudbu Orientu?
Qanun má stabilní ladění, ale také má posuvné kobylky, a ty umožňují posunout ladění nejen o půltón anebo čtvrt tón, ale dokonce o osminu či šestnáctinu tónu. Když odklopíte horní desku velkého klavíru, uvidíte qanun. A qanun je skutečně pradědeček piana. Můj qanun má celkem 90 strun.
Qanun láká evropské hráče jako rébus, jemuž je nutno přijít na kloub. Švýcarsko-francouzský hudebník Julien Weiss mu zasvětil celý svůj život, vypracoval se na virtuozního hráče, žije v Aleppu v Syrii, která je metropolí tradiční hudby a doprovází arabské zpěváky. Setkali jste se někdy?
Ano, a když jsem viděl jeho qanun, chtěl jsem si pořídit stejný, a on mě poslal do Izmiru v Turecku. Tam žije nástrojář Egder Gülec, vyrábí qanuny s rozsahem 5 oktáv.
Má qanun nějakého virtuoza, jako byli třeba na Západě houslisté Nicolo Paganini nebo Yehudi Menuhin?
Má, jmenuje se Abraham Salman, dodnes žije, je to izraelský hráč původem z Iráku. V Bagdádu byl členem Královského rozhlasového orchestru, hraje tedy v arabském stylu.
Verdi napsal svoji operu Aida jako crossover na objednávku egyptského vladaře, premiéru měla v Káhiře. Nevznikají dnes podobné projekty na hranici hudby pro qanun a evropskou klasikou?
Abraham Salman, o němž jsem se zmínil, pracoval 40 let pro Arabský orchestr izraelského radia a shromáždil spousty nahrávek, třeba Paganiniho a Chačaturjanovy skladby hrané na qanun. Je to nástroj nevyčerpatelných možností.
http://www.myspace.com/toyvivo
Výňatek z článku v Rock & Pop, 2008/06
