The Rough Guide to World Music

15. 11. 1999 | Rubriky: Články, Knihy - recenze

World Music, to nejsou jen suchopárné popisy etnických tradic a bizarních hudebních nástrojů, ale také fascinující čtení o totalitním či koloniálním útlaku a kulturním odboji, příběhy tvrdohlavých muzikantů, samorostlých stylů, mystických rituálů i hudebních fůzí, které vznikly před staletími. Vtěsnat tohle všechno do jedné knížky se poprvé (a také naposled) podařilo autorům The Rough Guide to World Music před pěti lety. V prvním 700 stránkovém vydání této ojedinělé encyklopedie autoři roztřídili světové hudební dění podle zeměpisných oblastí do celkem 11 kapitol. I tak obsáhlá publikace měla ovšem určité mezery; uplynulá léta navíc přinesla množství nových jmen, do popředí pronikla řada donedávna obskurních stylů i muzikantů a zmapování si rovněž vyžádala záplava nových nahrávek i reedic. Výsledkem intenzivní práce zhruba osmdesátičlenného autorského teamu je důkladně přepracované druhé vydání, rozšířené na dva svazky. První díl, který vyšel r. 1999 v říjnu, zahrnuje na ploše necelých osmi set stran Evropu, Afriku a Střední Východ; druhý díl se má objevit v červenci a bude pokrývat zbytek Asie, karibskou oblast, Pacifik, Severní a Jižní Ameriku.

Zatímco první vydání se drželo hrubého zeměpisného dělení, v druhém jsou geografické celky detailně rozčleněny podle států, díky čemuž jsme tu získali svoji vlastní česko-moravsko-slovenskou kapitolu; společně ji napsali Jiří Plocek, Irena Přibylová a Jan Sobotka - i když obsah uvádí jen Plockovo jméno. Kniha věnuje zaslouženou pozornost také národům bez vlastního státu, díky čemuž tu najdete kapitoly věnované romské, sámijské, kurdské i pygmejské hudbě. Oproti prvnímu vydání se utěšeně rozrostl prostor pro skandinávské země a Jižní Afrika tu získala například hned čtyři textové části, mapující jihoafrický gospel, pop, jazz a archivní nahrávky; v závěru každé kapitoly najdete komentovaný výběr CD dostupných v mezinárodní distribuci.

Pro hudebního sběratele je kniha důležitým vodítkem v nepřehledné záplavě umělců i nosičů, pro hudebního novináře představuje zcela nepostradatelnou příručku. A každému z nás napomůže uvést věci do patřičného kontextu. Když vedle sebe vidíte Hradišťan a Muzsikás, Věru Bílou a Esmu Redžepovou, pak vám dojde, že i na tomto hudebním poli máme světu co říci, a že právě tak se musíme ještě spoustu věcí naučit. Anebo můžeme před touto drtivou záplavou informací v tichém úžasu kapitulovat, přesně jako to udělal Andy Kershaw z BBC. Jeho všetečnou poznámku, že se jedná o “dílo vyšinutého bratrstva” autoři hrdě přetiskli na titulní straně obálky..

Třetí vydání (2006) Rough Guides . . . Amazon


Rubriky

Poslední články