Satanique Samba Trio Odvrácená tvář brazilské hudby

3. 12. 2018 | Rubriky: Články, Rock & All, 2018

Nehrají sambu, nejsou trio a jejich cílem je “dekonstrukce” brazilské hudby. Myšlenkově mají nejblíž k tomu, co před nimi a na jiných místech planety zkoušeli Captain Beefheart, Henry Cow či Už jsme doma. Prohlašují ale, že nikoho z uvedených neposlouchali.

Za své inspirace označují naopak velikány vážné hudby: Gustav Mahler, Šostakovič , Karlheinz Stockhausen. Loni v létě absolvovali evropské miniturné: pražský koncert se od mnohem úspěšnějších vystoupení v Německu a Beneluxu lišil tím, že přišli pouze 2 diváci. Skupina je v permanentní přípravě dalšího evropského výjezdu v průběhu letoška, ale vzhledem k orientaci, která jde proti všem hudebním trendům, se pravděpodobnost neustále mění. V následujícím rozhovoru odpovídá kapelník a basista skupiny Munha da Sete.

Není příčinou těch nedorozumění s publikem náhodou vaše jméno? Lidé třeba očekávají satanský metal.

Zmást posluchače je dobré, otvírá to možnosti a směruje vás to na nevyšlapané stezky. Satan je v hebrejštině Protivník - což je nejpřesnější vyjádření toho, co chceme s brazilskou hudbou udělat.

Satan má ale další jména: Lucifer, Ďábel..

Ne, to nejsou přesná synonyma. Lucifer je křesťanská verze, Ďábel je mnohem pozdější varianta, ale hebrejský originál zní Ashaytan, Satan, a to je motiv naší kapely, zpochybňování všeho.

Dělají něco podobného jako vy v Brazílii i jiní?

Moc ne, i když u nás je hodně alternativních proudů. Dekonstrukci brazilské hudby nedělá nikdo.

Vás motivuje přesvědčení, že samba je klišé.

Ano.

Skutečně? Vždyť i v populárních žánrech lze rozlišit dobrou a špatnou hudbu.

My útočíme na klišé, na ty malé detaily, které se generaci po generaci opakují — to mě vždy štvalo. Je to jako rakovina, proti tomu bychom měli něco dělat! Takže je nutno ta klišé rozebrat, dekonstruovat, zesměšnit, odstranit z organismu. Nepopírám, že v Brazílii máme velké umělce, kteří hrají sambu, ale také jsou stovky průměrných rutinérů. Hudba co se hraje v radiu, na karnevalu, ten brazilský popík, to je samá kopie a klišé.

Těžko ale vyvrátíte fakt, že v historii brazilské hudby bylo několik vysoce tvůrčích a originálních období…

…na která vždy navázala zlatá éra klišé. Tak třeba, černošský skladatel Pixinguinha vymyslel před sto lety styl choro, který dodnes ti méně talentovaní kopírují.

Takže se shodneme, že i brazilská hudba měla celou řadu kladných hrdinů. Máte nějaké favority?

Jorge Ben, úžasný autor, hrál sambu a bossa novu a starý funk, uvažoval hodně mimo vyjeté koleje. To byl on, kdo v době, kdy svět ovládli Beatles, vymyslel hudební hnutí Tropicalia.

A pak přišel mangue beat, brazilský hard core z přístavu Recife.

To bylo o 30 let později. Chico Science a skupina Nacao Zumbi, to byli další kladní hrdinové.

O patnáct let později vzniklo avantgardní hnutí Vanguardia Paulistana v Sao Paulu, dodnes nedoceněné.

Tentokrát se ale jednalo o vybočení z brazilské tradice. Vůdčí postava, Itamar Assumpcao, byl můj oblíbenec, psal skvělé texty, moc jsem chtěl aby napsal i něco pro nás, ale už je po smrti.

Je v kapele nějaká hierarchie?

Já jsem zakladatel a kapelník. Nikdy jsme nebyli trio, ale protože Satanic Samba Quintet neznělo moc dobře, tak jsme zvolili název Trio, to je rytmičtější.

A Munha da 7 je váš hudební pseudonym?

Tak mě znají lidé ze sousedství. Munha je slangové slovo, znamená třeba popel z uhlí, a da 7 označuje, že jsem ze sedmé ulice, to je můj blok,

Je to nějak propojené s chudinskými čtvrtěmi, favelas, či s pouličními gangy?

My jsme z hlavního města, Brasília, ze střední třídy, ale i tam je spousta gangů. Byl jsem v dětském gangu, nebojovali jsme s policií, ale mezi sebou. Nešlo o nic vážného, bylo mi tak patnáct. Později jsem zkoušel bojové umění, brazilské jiujitsu, a později MMA, Mixed Martial Arts.

Hlavní město Brasília si ale lidé spojujují nejčastěji s architekturou, klíčové budovy jsou dílem Oscara Niemeyera, který postavil i sídlo OSN v New Yorku.

I když Brasília ještě není ani 60 let stará, už má svoji hudební tradici.

A to město bylo skutečně postavené na zelené louce? Nestála tam předtím ani vesnice?

Možná tam žili nějací Indiáni, ale vláda je dost ošklivě odsunula. Za pět let byla Brasília hotová. Motivů bylo několik: rozvinout a pozvednout venkov, a tohle byl impuls ke stavbě dálnic. Taky chtěli z přímořského Ria de Janeira posunout hlavní město do vnitrozemí, protože se báli námořní invaze. Mělo to tedy i jistou paranoidní logiku.

Do jaké míry se v Brazílii prosadil anglosaský rock?

Já třeba poslouchal heavy metal, i když jen krátce. Brazílie je otevřená všem kulturám, což jsme už někdy kolem roku 1920, dávno před globalizací, deklarovali hnutím Antropofagico, tedy Kulturní kanibalismus.

Jenže v heavy metalu nenajdete moc smyslu pro humor, kdežto v brazilské hudbě ano.

To je pravda. V Brazílii také mnozí vnímají rock jako exotiku, jako hudbu kterou publikum bere přehnaně vážně. Sběratelé si kompletují sbírky, fanynky omdlévají i když není pádný důvod.

Proč má vlastně brazilská hudba takový sklon k alegoriím a humoru?

Prošli jsme spoustou problémů: diktatury, násilí, politické skandály. Když je realita příliš krutá, kultura a humor mají roli terapie.

V jakých sálech v Brazílii vystupujete?

I když někteří pořadatelé naši hudbu neberou, jinde nám dobře platí, hrajeme na festivalech pro tisíc lidí nebo v klubech pro sto lidí. Brazílie je velká, příležitosti jsou.

Jednoho dne ale dojde k tomu, že z vaší hudby se stane zvuková kulisa do výtahu nebo čekárny u zubaře. Jste na to připraveni?

Ano, a proto jsme natočili poslední album Xenosamba. To je parodie na zvukové kulisy, ambient. Či přesněji řečeno, ambient pro brazilské mučírny. Ne, tady nenarážím na vězení vojenských diktatur.

Co to vlastně obnáší být Brazilcem?

Všichni máme hodně promíchaný původ, naši předkové jsou z Evropy, Afriky i Indiáni. Moje prababička se narodila jako otrokyně v Minas Gerais, pocházela z Konga či Angoly.

Psáno pro Rock & All, 2018/05


Rubriky

Poslední články