Petr Dorůžka - World Music » S Lucíí Pulido o kravách v Alpách a Kolumbii

S Lucíí Pulido o kravách v Alpách a Kolumbii

8. 10. 2007 | Rubriky: Články, UNI, 2007

“Cantos de vaquería,” tedy písně kolumbijských kovbojů, zpívali původně muži. Co se změní, když je zpíváte vy? Ladění nebo i emoce?

Původně to jsou pracovní písně, součást denního života, takže se změní především kontext. Ty originály jsou pro mě inspirací, a z nich je nutné tu píseň vytvořit. Zajímalo by mě, co by řekl někdo z těch kovbojů, kdyby slyšel zpívat mě.

Je to tradice, která stále pokračuje?

Vymírá, krávy dnes cestují velkými náklaďáky. Ale ten původní tvar je vlastně systém přesně definovaných zvukových signálů. Když se kráva dojí, je nutné ji uklidnit, třeba jí něco zazpívat. Když se stádo přesunuje z jedné pastviny na druhou a jedna kráva uteče, je potřeba zvolit správný druh výkřiku, aby se chyba napravila.

Mají tedy kolumbijští kovbojové stejné signály jako američtí? A jako pasáci krav z Alp?

Esence je stejná - ale existují podstatné rozdíly. Setkala jsem se třeba s jódlujícím zpěvákem ze Švýcarska, zpívali jsme spolu a hledali spojitosti. Oba máme svoje signály aby se kráva dala do pohybu. Ale je rozdíl v technice. Ten první tón je stejný, ale u alpského jódlování se posunuje nahoru, do vyšších tónů. V Kolumbii naopak zůstane hlas v takřka stejné výšce, dojde tam k jen nepatrnému posunu.

A nemá to něco společného s terénem?

Ta prvotní potřeba je domluvit se se zvířetem - ale když halekáte přes údolí, je to jiné než křičet na prérii.

A když na podiu výhružně pokřikujete, to je inspirace odkud?

Z pracovních písní na poli, když se odhánějí hadi.

Při koncertu se pořád smějete. Dokážete s úsměvem zpívat i tragickou píseň?

Mám radost když zpívám, a ta mi vydrží i při zpěvu balad.

Pro světovou veřejnost je nejslavnější kolumbijskou zpěvačkou Toto la Momposina. Dá se ale předpokládat, že kolumbijská hudba je mnohem pestřejší než repertoár jednoho umělce. Co tedy nám cizincům uniká?

Kolumbie se rozkládá mezi pobřežím Atlantického a Pacifického oceánu - a ona se zaměřuje hlavně na atlantické pobřeží. To je ta část kolumbijského hudebního spektra, které přijímá vlivy z karibské oblasti. Silně to připomíná kubánskou hudbu.

Jaký je tedy rozdíl mezi hudbou z Pacifického a Atlantického pobřeží?

V rytmech. Na pacifickém pobřeží jsou lidé uzavřenější. Mají krásnou hudbu k tanci, ale je jiná. U Atlantiku jsou hlasitější a mluví rychleji.

A co vliv Indiánů?

Na Atlantickém pobřeží se Indiáni rychle smísili s černochy a bělochy, což se na pacifickém pobřeží nestalo, tam Indiáni viděli v cizincích nepřátele a měli se na pozoru. Pro Atlantické pobřeží je tedy příznačná cumbia, nejslavnější kolumbijský rytmus, který reprezentuje vliv všech tří ras.

Jak často vystupujete v Kolumbii?

Roku 1994 jsme tam odehráli poslední společný koncert s Ivánem Benavidesem, vyprodali jsme divadlo pro 1000 lidí, ale teď žiju v New Yorku a v Kolumbii vystupuji zřídka. Kolumbie nemá hudební infrastrukturu, festivaly. Lidé jsou tam víc zvědaví na cizí hudbu. Když přijede muzikant z venku, pomáhají ambasády, ale já jsem sama z Kolumbie a žádnou ambasádu tam nemám.

Z článku v UNI, 2007/9




Rubriky

Poslední články