Petr Dorůžka - World Music » S Lilou Downs o machismu, kouzelných houbách a mexické identitě

S Lilou Downs o machismu, kouzelných houbách a mexické identitě

19. 1. 2009 | Rubriky: Články, UNI, 2008

Mexicko-americká zpěvačka Lila Downs loni v listopadu vystoupila poprvé v Česku, v rámci turné na němž křtila své album Shake Away.

Když jste zpívala ve filmu Fados režiséra Carlose Saury, ve vyhraněném jste hudebním žánru porušila pravidla. Žádný Portugalec by nesouhlasil, aby v písních fado hrály nástroje, které tam nepatří - například saxofon či paraguayská harfa. Jak to že vám to prošlo?

Posunout fado do modernější podoby bylo přáním producenta. Můj manžel je saxofonista, chtěl tam vložit instrumentální party jako podklad pro tanečníky, kteří ve filmu hráli důležitou roli. A paraguayská harfa je stálou součástí mé skupiny. Já se v tom filmu cítila moc dobře. Španělština a portugalština jsou spřízněné jazyky, a zvláště mexická španělština a evropská portugalština k sobě mají blízko.

Cestuje s vámi paraguayská harfa i na evropském turné?

Ano, je pro nás důležitá, je to nástroj, který spojuje africkou, indiánskou i španělskou tradici, což jsou kulturní zdroje významné nejen pro Paraguay, ale i pro Mexiko. Ale, i když je menší než klasická harfa, cestovat s ní není snadné.

Vy jste hrála i ve filmu Frida, který je portrétem mexické malířky a neobyčejně silné ženy. Myslíte, že taková síla osobnosti je typická pro mexické ženy obecně?

My jsme silné podrobně jako ženy všude na světě. Musíme zůstat silné navzdory všemu, co se nám v životě přihodí. V minulosti jsme procházely těžkými časy, Španělé byli patriarchální, všechna rozhodnutí dělali muži, a tak jsme museli hledat jiné cesty, jak se prosadit. Ženské umění je vydržet a uplatnit se ve světě, kde rozhodují jiní.

Myslíte tedy, že mexické machismo je pro vaše krajanky tvrdou průpravou, která je naučí přežít v extrémních podmínkách?

Všude najdete muže, kteří mají nad ženami pocit nadřazenosti, machismo je princip rozšířený i ve Spojených státech. Rozdíl je, že tam se o něm nemluví, kdežto v Mexiku se naopak zdůrazňuje. Souvisí to s tradicí kovboje, honáka krav, silného chlapa který chrání rodinu, dodává potravu, a je tedy přirozeným vůdcem rodiny.

Na albu je i coververze Black Magic Woman, písně kterou kdysi natočili Fleetwood Mac a pak Santana - tedy samí muži. Vaše ženské podání ji posouvá do úplně jiné roviny. Měla jste v tomto směru nějaký záměr?

Z názvu si můžete odvodit, že ta píseň je nejen o tajemství ženy, ale i o temných kouzlech. Bylo by dobré ty schopnosti získat zpátky. Muži nás považují jen za takové zvláštní sexy bytosti, a přitom jim uniká, že máme moc, tajemství, dokážeme myslet.

Mexiko prošlo érou koloniálních represí i katolického útlaku domorodých kultur, ale na druhé straně se vaše země stala exilovým útočištěm osobností, jako byl španělský režisér Luis Bueuel, americký skladatel Conlon Nancarrow či ruský revolucionář Leon Trotsky. Není Mexiko trochu nevypočitatelné?

Mexiko prožívalo v dějinách silnými výkyvy, někdy převládly liberální podmínky až skoro socialismus, a pak se to během několika let změnilo v pravicový pro-americký útlak. Zrovna teď procházíme změnou kursu.

K mexické kultuře patří taky konopí a kouzelné houby. Jak velkou roli hrají? A jsou v Mexiku ty látky tolerovány víc než jinde?

Nemám statistické informace, ale třeba umělci a hudebníci jsou v tomto směru nejen otevření, ale také informovaní. Mají k těm tradicím velký respekt. Kdežto v mainstreamové populaci a u městského obyvatelstva převládá spíš ignorace. Na venkově jsou znalí, ale také mlčenliví. Naučili se opatrnosti, aby ty tradice mohly žít dál.

Tématem vašeho předposledního alba La Linea byly osudy ilegálních mexických imigrantů, kteří zahynuli na americko-mexické hranici. Myslíte, že to album mělo nějaký politický vliv?

I malé zrnko písku napomůže změně. V Mexiku žijí chudí lidé na samé hranici spravedlnosti a existence, zachází se s nimi jako se zvířaty, a já se jim snažila poskytnout aspoň trochu sebevědomí. Jsou tam obrovské sociální rozdíly, a není to jen problém Spojených států a Mexika, ale mnoha zemí, tu nespravedlnost způsobuje lidská povaha a přirozenost, a já doufám že jsem alespoň malým dílem přispěla k nápravě. Docela mě překvapilo, že jsme za to album získali Grammy. Takže, někteří lidé asi přece jen poslouchali.

V písni Malinche zpíváte o setkání Indiánky s conquistadorem Cortézem. Malinche, skutečná historická postava, mu sloužila jako tlumočnice a dokonce s ním měla dítě. Nedopouštíte se vlastně glorifikace zrady, které se na Indiánech dopustila příslušnice jejich etnika?

Ona byla první Indiánkou která konvertovala na katolickou víru a mluvila jazyky tří hlavních indiánských národů, Majů, Totonaků a Aztéků. Pro Španěly se tak stala účinným nástrojem, pomáhala jim otevřít brány, a z pohledu Indiána byla skutečně zrádcem. Zároveň byla inteligentní, odvážná a silná, podle mého názoru se stala první mexickou diplomatkou. Pro nás Mexičany představuje Malinche počátek identity a měli bychom se jí tedy snažit porozumět. Moje maminka je Indiánka a vzala si bílého muže. Já v sobě tedy mám obojí, a také jsem se vdala za bělocha. Ta píseň je o lásce, o pozitivní stránce obou světů.

Z článku v UNI, 2008/12


Rubriky

Poslední články