Na flamenco musíte mít dobré uši, říká tanečnice Belén Maya.

22. 10. 2007 | Rubriky: Články, UNI, 2007

Letošní rok českým fanouškům flamenca přeje: v létě proběhl čtvrtý ročník festivalu Iberica, počátkem listopadu se do Prahy chystá Paco de Lucia. Jedna z nejvýznamnějších flamencových tanečnic, Belén Maya, k nám přijela hned dvakrát: v červnu na taneční workshop ve studiu Zambra, v srpnu s představením Dibujos do divadla Archa, po němž následoval další workshop.

Belén Maya žije ve španělsku, ale narodila se španělsko-romským rodičům roku 1966 v New Yorku, velký ohlas vzbudila roku 1995 díky krátké scéně ve filmu Flamenco od Carlose Saury. Vedle flamenca čerpá i z dalších tanečních žánrů, studovala například v New Yorku ve škole Marthy Grahamové i v Indii.

Vy jste flamenco studovala v Madridu, a nikoli v jeho kolébce, Andalusii. Existuje v Madridu odlišný přístup?

Ve Španělsku se ten přístup liší podle oblasti. Zatímco Andalusie je tradičnější, Madrid je otevřenější novým prvkům.

Letos v červnu jste vedla v Praze taneční workshop. Jak jste byla spokojená?

Měla jsem 2 skupiny žaček, a v každé byly tak tři skutečně špičkové, za sebou měly studia ve Španělsku. A moc se mi líbilo město, Praha mě okouzlila víc než Paříž než New York.

O čem je vlastně váš projekt Dibujos, s nímž poprvé přijíždíte do Prahy?

Obsahuje šest jednotlivých tanců. Začíná v moderní době a končí u tradice. Ukazuje můj osobní vývoj, od prvního sólového výstupu ve filmu Flamenco od Carlose Saury, což bylo před více než 10 lety. Seznámíte se v něm s tradičním flamencem a všemi důležitými formami jako tangos a alegrias, součástí scény je tabule, na kterou se kreslí křídami - proto se také projekt jmenuje Dibujos, Kresby. Ten kus nemá role, děj, jen ukazuje souvislosti.

V Saurově filmu Flamenco tančíte bulerías. Čím se vlastně tato flamencová forma odlišuje od těch ostatních?

Bulerías jsou nejrychlejší. Jejich rytmická struktura, které se ve flamencu říká compas, má 12 dob, zpěvák i tanečník improvizují, je to forma velmi oblíbená. A pak jsou ty pomalejší a dramatičtější formy, jako soleá, taranto, tangos.

Je tam nějaká spojitost s tangem z Buenos Aires?

Ta spojitost je jen v názvu, který pochází z Afriky. Podle některých teorií vznikla řada z rytmů flamenca v černošských komunitách v Latinské Americe, například na Kubě, v Kolumbii, a námořníci je pak přivezli do Andalusie, kde potom zdomácněly.

Za tu nejserioznější odnož zpívaného flamenca je označováno cante jondo, tedy “hluboký zpěv”. Tahle kategorie prochází napříč všemi těmi rytmickými formami?

Ano, to je ta nejčistší, nejhlubší a nejdramatičtější větev flamencového zpěvu, vytvořili ji mistři v 19. století.

Jak byste je srovnala s oběma nejrespektovanějšími zpěváky moderní doby, tedy s Enriquem Morente, či dnes už nežijícím Camarónem de la Isla?

Enrique Morente se od těch starých mistrů učil - a sám je teď mistrem. Camarón byl genius, jeho síla byla ve spontánnosti, jeho hlas byl úžasný nástroj. Camarón byl zcela přírodní talent, a Enrique Morente má zas velké zázemí i znalosti, nejen v hudbě, ale i v poezii, zná tu kulturu v plné šíři.

Jaké specifické požadavky má flamenco na tanečníky? Je fyzicky náročnější než jiné žánry?

Ani ne - na flamenco musíte mít spíš dobré uši, hudební vnímavost. Smysl pro rytmus. Zapamatovat si ty změny v rytmu. Rytmus je ve flamencu hlavní. Ale stejně tak citlivost - jako u všech tanečních stylů.

Jak se díváte na současné populární kapely, které třeba spojují flamenco s rapem, jako Ojos de Brujo?

S Ojos jsme přátelé, já s nimi pracovala už před 5 lety, zvali mě jako hosta na své koncerty. Když natáčeli první album, tak jsem pro ně udělala choreografii tří skladeb, a občas jsem s nimi tančila, byly to skvělé časy.

Z článku v UNI, 2007/10




Rubriky

Poslední články