Les Triaboliques: punkrock, Balkán i poezie z gulagu

15. 11. 2010 | Rubriky: Články, MaPA Akropolis

Lu Edmonds, kytarista i virtuoz na tak specifické asijské nástroje jako je loutna bouzouk, saz, turecké banjo cümbü­, patří k těm muzikantům, kteří byli ve správnou dobu ve správném místě. Jako příslušník punkrockové generace prošel skupinami PiL či The Damned a hraje s Billy Bragem, ale na druhou stranu se jeho virtuozita dokáže propojit i s “antihudební” skupinou Raz3 s improvizátory Ken Hyderem a Tim Hodgkinsonem. Podobně vyhraněnými osobnostmi jsou i jeho kolegové z jeho současné skupiny: Justin Adams, dobře známý jako spoluhráč Roberta Planta, i Ben Mandelson, jeden ze zakladatelů hudebního veletrhu Womex. Všichni společně vystoupí jako Les Triaboliques ve středu 24. listopadu v pražské Akropoli.

Název trojice Les Triaboliques je slovní hříčkou, inspirovanou filmem Les Diaboliques, což byl filmový horor, překládaný do češtiny jako Ďáblové. Všichni tři členové jsou Angličani, ale tím, kdo do společné tvorby přináší inspirace z jiných zemí, je právě Edmonds. Navzdory své punkrockové minulosti v posledních letech často pracuje jako hudební konzultant v rozvojových zemích. Hodně času tráví ve středoasijských postkomunistických státech, kde se podílí na hudebních i vzdělávacích projektech, k čemuž mu pomáhá i to, že se jako samouk kdysi naučil rusky, v knihovně svého otce totiž našel učebnici ruštiny, a v Anglii ho tento pro Angličana exotický jazyk doslova fascinoval. To se promítlo do současného repertoáru skupiny, příkladem je třeba skladba s poněkud komplikovaným názvem Gulaguajira. Zatímco první část slova, gulag, je odkazem na komunistické sibiřské koncentráky, druhá - guajira - naopak na sluncem prozářenou hudbu kubánského venkova. Původně to byla ruská báseň zhudebněná v latinském stylu, jejímž autorem je disident a samizdatový básník Gleb Gorbovsky. Další kuriozitou debutového alba je coververze skladby Do Not Let Be Misunderstood, původně z repertoáru Niny Simone, v 60. letech zpopularizovaná skupinou The Animals. Pokud bychom chtěli styl skupinu zařadit do šuplíku “post punk”, ve srovnání s jinými skupinami jsou Triaboliques více syroví a vynalézaví, a i když všichni jsou běloši, jejich zvuk se od bělošského post punku líčí jako černošské blues od bělošského.

K Edmondsovým dobrým přátelům patří i sibiřský hrdelní zpěvák z Tuvy, Albert Kuvezin ze skupiny Yat-Kha. Edmonds tuto skupinu nejen založil, ale navíc produkoval její debutové album Yenisei Punk.

Dalším, téměř historickým projektem Lu Edmondse na poli world music je skupina 3 Mustaphas 3, jedna vůbec prvních kapel svého druhu, koncipovaná jako lehce cimrmanovský (anebo boratovský?) příběh začínající na Balkáně a končící v Londýně. Rodinný klan a zároveň kapela sourozenců Mustaphových, z fiktivní země Szegerely, která je ve skutečnosti v Bosně, se snaží ilegálně proniknout do hudebního ráje znaného Anglie, v čemž sourozencům pomáhá jejich strýc, Lu Edmuds, známý jako Uncle Patrel Mustapha. Tito Mustaphové křižovali Evropu dávno před tím, než vznikly evropské infrastruktury world music, řidičem a road managerem skupiny byl Christoph Borkowski, současný ředitel veletrhu Womex. Uncle se během dalších let stal ideologem žánru s velmi jasným úsudkem: “Z pohledu world music, profit je dobrá věc, proto aby umělci měli z čeho žít, aby mohli investovat do svých projektů či zaplatit pohřeb svým dětem když zemřou. Když scéna ztratí jiskru, tak vznikne jiná a my si najdeme vzrušující hudbu jinde. Stát se může cokoli: idea zvaná world music je jen nápad, slovo. Je jen věcí hudebníků, aby zůstali kreativní a nabízeli nové nápady.”

Původně otištěno v magazinu MaPA
http://www.palacakropolis.cz/o-akropolis/mapa


Rubriky

Poslední články