Kovbojové a synagogy

18. 6. 2012 | Rubriky: Články,Hospodářské noviny

Američanka Ruth Ellen Gruber mapuje židovskou Evropu i evropský bluegrass.

Píše knížky o revitalizaci židovské kultury po pádu Železné opony, ale zároveň ji fascinuje hudba, která u nás měla funkci sociálního pro-amerického manifestu. Pro evropské opojení Divokým západem, které má epicentrum v Německu, vymyslela termín Sauerkraut Cowboys, jehož první část je německé jméno pro zeleninovou složku vepřa-knedla-zela. Spíš než o ironii jde ale o uctivou metaforu, což dokumentuje i obdiv Gruberové pro český bluegrass. Světově známá skupina Druhá tráva na svém posledním CD Shuttle to Bethlehem zpívá svůj původně český repertoár v jejích překladech. Na příští rok Gruberová nabídla český bluegrass jako téma na konferenci v Nashville. Dění na východě Evropy sledovala už před pádem Berlínské zdi, a jako hlavní redaktor polské kanceláře UPI byla díky tomu roku 1983 ze země vyhoštěna. Letos získala satisfakci, za svoji práci získala vysoké státní vyznamenání od polského prezidenta.

Když jste fenomén Sauerkraut Cowboys představila v USA, nebrali to jako vtip?

Já se naopak snažím vysvětlit, že ta věc je legitimní a vznikla přirozeně. Když byly v Německu americké jednotky, armádní rádio vysílalo country a jazz a ovlivnilo také místní publikum. Country dnes získává nové fanoušky a Američané objevují bluegrass z Česka. Velkou zásluhu na tom má Lilly Pavlak, Češka žijící od roku 1968 ve Švýcarsku, která letos za svoji práci získala Cenu Mezinárodní bluegrassové asociace.

Co vás vlastně váže k východní Evropě?

Moji předkové jsou z dnešního Rumunska a z pohraničí Litvy a Polska. Tím nejsilnějším impulsem pro mě ale bylo, když můj otec vedl roku 1966 archeologický výzkum u Kutné Hory. Strávila jsem léto v Praze a viděla film Old Shatterhand podle Karla Maye. V 10 hodin ráno v kině Sevastopol. Podruhé jsem přijela roku 1970 při cestě stopem přes Evropu . Ocitla jsem se v Praze na večírku a jediná společná řeč byly rockové skupiny. Když někdo zavolal Rolling Stones, všichni odpovídali Ano ano. Bee Gees? Ne ne. Stala jsem se fanouškem nejen Pierra Brice, který hrál Vinnetoua, ale i Waldemara Matušky.

A kdy jste objevila Druhou trávu?

Ve Strakonicích na festivalu roku 2004, kde jsem také poprvé svého dětského idola Waldemara Matušku slyšela naživo. Můj rozhovor s Robertem Křesťanem z Druhé trávy později vyšel o rok později v New York Times. Začalo mě zajímat, o čem zpívá – a to mě nakonec přivedlo k překladům, které jsou na albu.

Své znalosti židovské historie ve Východní Evropě jste publikovala například v průvodci, který vyšel v nakladatelství National Geographic – jaký měla ta knížka ohlas?

Vím, že z ní čerpají cestovní kanceláře, a občas mě lidé žádají, abych jim sestavila cestovní program. Teď koordinuji nový projekt, Jewish Heritage Europe, pro nadaci Rothschild v Anglii, jedná se o informační web s vyčerpávajícím seznamem akcí s židovskou tématikou, který byl spuštěn v prosinci v Praze. Výstavy, turismus, konference, těším se na spolupráci se svými českými kolegy, kteří jsou na tomto poli aktivní < > http://www.jewish-heritage-europe.eu/

Existují ještě nějaké neobjevené artefakty židovské historie?

O většině těch míst se ví, ale spousta z nich je zanedbaná, čím víc na východ tím hůř. Člověk má pocit, že je znovuobjevuje a probouzí k životu.

K iniciativám které na této revitalizaci pracují, patří festival Boskovice – nechystáte se tam?

Mnohokrát jsem v Boskovicích byla, poprvé v roce 1990, kdy bylo vše natolik zanedbané, že se tam nedalo najít ani bydlení, oazou byla jediná privátní kavárna, synagoga byla opuštěná. Pokaždé, když jsem se tam vrátila, jsem viděla změny, to je úžasné povzbuzení. A navíc tam mají Western Park, tématicky zaměřený na Divoký západ, s referencemi na Limonádového Joe. V Boskovicích mám vše co mě zajímá.

Psáno pro Hospodářské noviny