Kon Sira: Napříč jazyky i staletími

20. 2. 2017 | Rubriky: 2016,Články,Rock & All

Kateřina Garcia, zpěvačka smíšeného česko-španělského původu, se narodila v Praze, od čtyř let vyrůstala v Barceloně, a v době dospívání se vrátila zpět do Prahy. Stála u zrodu kapely Dún an Doras, zaměřené na irskou hudbu, ale její aktuální projekt Kon Sira přináší změnu. Repertoár čerpá z pramene půl tisíciletí starého, z písní židovských enkláv středověkého Španělska, v hudebním světě označovaných jako sefardské. K tématu má zpěvačka blízko i ve své akademické profesi – přednáší totiž v oddělení hispánských studií na dublinské univerzitě Trinity College. Zvuk skupiny unikátním způsobe zpestřuje Luboš Malina z Druhé trávy – a to nejen banjem, ale i bulharskou flétnou kaval. Nejbližší koncert Kon Sira proběhne 25. dubna v Jazz Docku.

Kolik umíte vlastně řečí?

Španělsky, katalánsky, anglicky a francouzsky se domluvím, trošku mluvím irsky a studovala jsem hebrejštinu a řečtinu.

Vaší doménou jsou sefardské písně, unikátní repertoár z přesně vymezené doby. Kdy jste je objevila poprvé?

Poprvé jsem je slyšela na gymnaziu, později na universitě – a též z alba které natočili Vladimír Merta a Jana Lewitová. Nikdo ale neví, jak zněly před vyhnáním Židů ze Španělska roku 1492. Do dnešní podoby se vyvinuly v sefardské diaspoře.

To je značně široké území – od Argentiny přes Maroko až po Turecko. Máte nějakou oblíbenou oblast?

Všechny ty regionální variace jsou zajímavé, já se zaměřila na Soluň a natočila jsem rozhovor s Davidem Saltielem, jemuž v době mé návštěvy bylo přes osmdesát let, je to poslední tradiční městský zpěvák žánru. Naopak mi nesedí stylizace do evropské středověké hudby, jsou zavádějící a ztrácejí lokální kolorit.

V písních ze Soluně figuruje vězení Yedi Kule, které se tyčí na kopci nad městem.

Soluň byla do první poloviny 20. století převážně sefardským městem, což se moc neví. V místním repertoáru lze najít i písně z podsvětí. Píseň Yedi Kule vypráví o vraždě ze žárlivosti. Na CD jsme natočili La alegría de Jako, o soluňském muzikantovi, který během vystoupení okrádal posluchače.

Srovnání sefardských písní s hudbou středověku o Evropě mnohé vypovídá. Jakoby s odsunem sefardských Židů a nástupem inkvizice zmizela z hudby radost a rozmanitost?

Ano – v sefardská hudba se od středověké liší též humorem a nadsázkou. Což některým umělcům nedochází a přistupují k ní s přílišnou vážností.

Ve Španělsku inkvizice mobilizovala síly temného zla: odhalovala skryté Židy a vytvářela modely, které později použili nacisti, včetně žlutých hvězd.

Mnozí Židé konvertovali jen na oko. Inkvizice vypracovala důmyslný systém, jímž motivovala civilní obyvatelstvo, aby na ně donášelo. Vydala seznam věcí, které je nutno sledovat: pokud se někdo v pátek umývá, odmítá jíst vepřové, na to vše nutno upozornit katolické autority. Inkvizice se proměnila v mašinerii, která apelovala na nejnižší stránky a šířila strach a netoleranci.

Vy jste se sestrou Barbarou, která s vámi též zpívá v Kon Sira, vyrůstala v Barceloně?

Když jsem se poprvé ocitla ve španělské školce, uměla jsem jen česky, tatínek se jako dítě španělských emigrantů, kteří utekli před Francem, narodil v Praze a rodiče se dohodli, že doma se mluví česky. O weekendech jsme jezdily vlakem na pláž či do Cadaques, oblíbeného letoviska Salvadora Dalího.

Byla Barcelona už tehdy plná pouličních hudebníků?

V 8 letech mě v podchodu Plaça Catalunya zaujala skupina peruánských Indiánů, vydržela bych tam stát hodiny. Jejich kazeta byla první nahrávkou, kterou jsem kdy vlastnila…

… a když jste se pak přestěhovala s rodiči do Prahy, dostala jste kulturní šok?

Ano – ale chodila jsem do skautského oddílu, což je ideální cesta, jak se seznámit s vrstevníky. Šok jsem měla z počasí i ze školy, u nás bylo všechno přísnější, s důrazem na biflování.

A jak jste se dostala do Dublinu?

Souhrou náhod – svého nynějšího manžela jsem potkala tady v Praze na filosofické fakultě a on se vracel zpět do Dublinu na Trinity College, aby dokončil studia. Já tam učím na katedře hispánských studií středověkou literaturu, vývoj jazyka, praktický jazyk, i předmět Španělsko tří kultur, tedy éru před inkvisicí, kdy tam souběžně žili Maurové, Židé i křesťané.

Prolíná se do vašich přednášek nějak hudba?

Často ji tam ráda zatáhnu, hudba osvěžuje materiál, který by jinak mohl být nezáživný.

Kytarista a třetí zpěvák skupiny Kon Sira, Predrag Duronjič, pochází z Bosny, což je z laického pohledu možná překvapení, ale protože sefardské písně najdeme i na Balkáně, není to vlastně logické?

Seznámili jsme se v kapele Celtic Rej, v hospodě Scarlett O’Hara na Malé straně. Tenkrát zpíval anglicky a irsky, a později se ukázalo že zpívá i písně z Balkánu. Některé z písní, které teď hrajeme s Kon Sira, jsme s Predragem zpívali už tehdy jen pro radost.

V sefardských písních se uplatňovaly nástroje typické pro tehdejší místo a dobu – ale ve vaší skupině Kon Sira je pilířem banjo, které tehdy ještě neexistovalo, navíc v rukou tak renomovaného hráče, jako je Luboš Malina.

My přistupujeme k sefardské písni z trochu jiného konce: nepokoušíme se napodobovat tradiční způsob interpretace. Materiál aranžujeme s úctou a s citem pro kulturní kontext, ale jinak se necháme vést hlavně svým hudebním vkusem. Pokud vím, pětistrunné banjo v sefardské hudbě ještě nikdo nepoužil. Poslala jsem naše CD do Toronta sefardské specialistce Judith Cohen, která preferuje tradiční podobu. A právě ona mi napsala, že banjo se jí tam moc líbí.

Co to je vlastně Kon Sira?

Sira znamená turecky Řád, a Kon sira je, když něco probíhá řádně, tak jak má – my to spojení našli ve slovníku židovské španělštiny, tedy jazyka známého jako ladino, ze Soluně.

Psáno pro Rock & All, 2016/4


Rubriky

Poslední články