Komu patří hrdelní zpěv?

28. 11. 2011 | Rubriky: Články, Rock & Pop, 2011

Do seznamu nehmotného dědictví, vedeného Unescem, přibývají každý rok nové položky. Některé z nich po zásluze zviditelňují ohrožené kulturní druhy, jiné vzbuzují rozpaky. Řada návrhů přichází z Číny. Akupunktura anebo pekingská opera jsou zcela legitimními příspěvky, ale když Číňané nominovali hrdelní zpěv, vzbudilo to rozpaky. Kořeny této dnes tak populární vokální disciplíny totiž leží v Mongolsku a okolních oblastech, včetně Altaje, Tuvy a Burjatska. K rozšíření hrdelního zpěvu jistě přispěly výboje mongolského dobyvatele Džingischána i jeho vnuka Kublajchána, který jako první cizinec ovládl Čínu. Ta ale při své expanzi naopak pohltila část Mongolska, čímž vznikl region dnes známý jako “vnitřní Mongolsko”. Hrdelní zpěv zde vymizel, a pokud se dnes v Číně pěstuje, zásluhu na tom má mongolský maestro Odsuren Baatar, který už dvacet let jezdí do Číny toto umění vyučovat. Když se vláda Tuvy pokoušela v 90. letech přivlastnit si hrdelní zpěv vydáváním licencí, skončilo to fiaskem. Čína zvolila efektivnější cestu. Když Odsuren zjistil, že jeden z jeho žáků účinkuje ve videu, jímž Čína žádala o zapsání hrdelního zpěvu na seznam Unesca, byl nejen v šoku, ale navíc se stal terčem kritiky z mongolské strany, že svojí pedagogickou aktivitou “prodal” mongolské národní dědictví Číně. Unesco čínský návrh přijalo, a fakt že hrdelní zpěv je registrován jako čínské umění, zdůvodňují Číňané s typicky kolonialistickou mentalitou: Mongolové jsou vlastně jedním z mnoha čínských etnik. Absurditu situace pomohl zmírnit až další krok, kdy Unesco přijalo návrh Mongolska, a díky tomu dnes hrdelní zpěv na seznamu nehmotného bohatství reprezentují dvě položky, čínská a mongolská.

Psáno pro Rock & Pop, 2011/10


Rubriky

Poslední články