Hugh Masekela: Odchod mistra, který trubce vtiskl africkou identitu

9. 7. 2018 | Rubriky: Články, Rock & All, 2018

Zpráva o úmrtí Hugh Masekely zasáhla širší posluchačskou obec, než jsou jen příznivci africké hudby. Masekelův styl ovlivnila nejen tradiční hudba Jižní Afriky, kde se roku 1939 narodil, ale i americký jazz a muzikanti z dalších afrických zemí - včetně nigerijského saxofonisty Fely Kutiho. Podobně jako Kuti byl i Masekela radikálním kritikem politického uspořádání ve své vlasti. Když byl na vrcholu tvůrčí dráhy, v Jihoafrické republice vládl rasistický režim, v žalářích byly tisíce politických vězňů včetně budoucího prezidenta Nelsona Mandely. Trumpetista strávil nedobrovolně velkou část svého života v exilu, podobně jako další ikona jihoafrické hudby, zpěvačka Miriam Makeba. V bouřlivé éře 60. let, kdy oba žili v USA, uzavřeli manželství, které vydrželo pouhé dva roky.

Masekela byl nejen vynikající hudebník, ale i osobitý zpěvák a vypravěč fascinujících příběhů. Tak například, když přebíral roku 2011 cenu za celoživotní přínos na mezinárodním veletrhu Womex, v děkovné řeči překlenul bariéry mezi generacemi i kulturami: “Rád bych upřímně poděkoval vynálezci gramofonu. Jako dítě jsem nevěděl, že v gramofonu je reproduktor, ale myslel jsem si, že to je kouzelná krabice, v níž žijí všichni ti skvělí muzikanti. Měl jsem štěstí, že jsem se nakonec do toho jejich světa dostal a mohl s nimi žít.” Gramofon byl v dětství jeho nerozlučným společníkem. Rodiče zkusili toto partnerství rozšířit a přihlásili ho na lekce klavíru. Což fungovalo až do chvíle, kdy Hugh viděl film Young Man With, Mladík s trumpetou, inspirovaný jazzovým velikánem, kornetistou Bixem Beiderbeckem. Na střední škole patřil Hugh k nejhorším delikventům. Když všechny výchovné zákroky selhaly, poslali ho ke školnímu kaplanovi. Tím byl respektovaný Trevor Huddleston, později z Jižní Afriky vyhoštěný kvůli svým odbojářským aktivitám.

– Trubka místo dvojky z mravů

Hugh kaplanovi slíbil, že když dostane trumpetu, bude sekat dobrotu. Nástrojů se pak dožadovaly i ostatní děti, a tak vznikl Huddleston Jazz Band, který pravidelně hrál na politických shromážděních na podporu černošského hnutí African National Congress za účasti Nelsona Mandely. Trevor Huddleston pomáhal Masekelovi i později na dálku. Roku 1956 vyjel do USA a zmínil se o nadaném trumpetistovi. Louis Armstrong pak předal jeden ze svých nástrojů Huddlestonovi - a na internetu dodnes koluje fotka jak Masekela v záchvatu radosti skáče s trubkou do vzduchu.

Když Masekela pokračoval v hudebních studiích v USA, domů se vrátit nemohl. Zpěvák Harry Belafonte mu vysvětlil: “Zatím tě nikdo nezná, když se vrátíš, zavřou tě a zmizíš. Ale když zůstaneš v cizině a vypracuješ se, pro své krajany tím uděláš tu nejcennější službu. Bude tě znát celý svět.”

“Nejvíc dobrých muzikantů se v Jížní Africe objevilo v době apartheidu, paradoxně ta doba přála hudbě i zábavě,” vzpomíná Masekela. “Všude byla policie a tím pádem větší bezpečnost v ulicích než nyní. A to znamená i lepší příležitost pro hudebníky. Pro černé Afričany ale neexistovaly žádné hudební školy. Navíc, všichni ti skvělí muzikanti, od nichž jsem se učil, zemřeli předčasně. Důvodem byl alkohol.” Masekela se přiznává, že pil od svých třinácti let: “V Jižní Africe tehdy patřil alkohol k dobrým mravům.” Když během svých exilových let přijel Masekela do Kalifornie, kulminovala éra hippies, a roku 1967 vystoupil na Monterey Pop Festivalu. Tato událost vstoupila do dějin především díky Jimi Hendrixovi, který tu rituálně zapálil svoji kytaru. Souběžně s hippies kulminovaly i protidrogové represe, policie vzala útokem Masekelův dům - a obvinila ho z držení narkotik. Masekela naštěstí skončil s podmínkou, před kriminálem ho zachránil fakt, že domovní prohlídka proběhla bez potřebného soudního příkazu. Získal ovšem pověst muzikanta, s nímž se obtížně pracuje a promotéři v obavách rušili jeho koncerty. I když se ocitl na podobně šikmé ploše jako Brian Jones či Janis Joplin, riskantní 60. léta nejenže přežil, ale navíc se dokázal se svými návyky vyrovnat. Otevřeně o tom mluvil roku 2000, když vystoupil nepříliš daleko od českých hranic na Africa Festivalu ve Würzburgu. V zřejmě vůbec prvním českém rozhovoru, publikovaném v tehdy v Rock & Popu, mi řekl: “Pil jsem alkohol, šňupal kokain, kouřil trávu, jako to dělá většina muzikantů, ale taky jsem měl silný organismus, nic mě nezdolalo. Jedno ráno jsem se ale vzbudil a řekl si: jestli s tímhle neskončím, tak umřu. Také jsem věděl, že pokud se chci vrátit do Afriky, měl bych jít příkladem. Jižní Afrika je díky apartheidu těžce poznamenaná návykovými látkami, je to silně destruktivní prostředí, a tak jsem se rozhodl změnit život. Odjel jsem do Anglie do ústavu, kde mě nejenže naučili žít bez alkoholu a drog, ale také mi pomohli poznat psychologii návyku. Můj terapeut mi vysvětlil: když tohle dokážeš, čekají tě zázraky. Já jsem si myslel, že si vymýšlí, ale za tři měsíce jsem měl elán jako mladý kluk, a tak jsem mu zavolal a ptal se ho, kdy že ty zázraky skončí.”

— Levicoví aktivisté versus Paul Simon

Čtrnáct let před koncertem ve Würzburgu, když byla ještě hudba Jižní Afriky neznámým pojmem, ji západnímu publiku představil Paul Simon na svém průlomovém albu Graceland. Vyjel do Johannesburgu, na nahrávku přizval skupinu Ladysmith Black Mambazo i další jihoafrické hudebníky, turné se účastnil i Masekela a Miriam Makeba. Simon se kvůli tomu stal terčem politické kritiky, OSN vyhlásila bojkot jihoafrického režimu. Když Simon se svým afro-americkým ansámblem koncertoval v londýnské Royal Albert Hall, venku protestovali levicoví aktivisté včetně zpěváka Billyho Bragga, zatímco Masekela hrál skladbu Bring Him Back Home věnovanou Nelsonu Mandelovi. Ten byl propuštěn z vězení o tři roky později. Když roku 2012 Paul Simon přizval Masekelu na 25. výročí vydání Graceland, protesty se už neobjevily, historie dala oběma umělcům za pravdu.

Psáno pro Rock & All, 2018/03


Rubriky

Poslední články