Petr Dorůžka - World Music » Hudba italských kmenů 21. století

Hudba italských kmenů 21. století

1. 10. 2007 | Rubriky: Články, UNI, 2007

Před půl stoletím se do Evropy vydal americký hudební sběratel Alan Lomax. Nahrávky, které tehdy pořídil v Itálii i dalších zemích, mezitím získaly na hodnotě, mnohé z nich totiž zachycují styly dnes už zaniklé. Současný stav italské regionální hudby mapuje série 20 CD Tribù Italiche (Italské kmeny), která v uplynulých letech vycházela jako příloha italského časopisu World Music Magazine. Jejím iniciátorem je Pietro Carfi, rozhovor vznikl v Marseilli v průběhu festivalu Babel Med.

Lomax zachycoval mizející tradice v době, kdy zanikal tradiční venkovský způsob života. Historické souvislosti vaší sbírky byly nejspíš ale úplně jiné?

Ústřední myšlenka Tribù Italiche je v překračování hranic mezi tradicí a současností, a ve znovuvynalézání tradice prostřednictvím revivalu, což je hlavní rozdíl oproti sbírce Alana Lomaxe. Ale přesto bylo milým překvapením, že v každém regionu je dodnes úžasné množství tradičního materiálu, který je spojen s hudebními slavnostmi, lidovými zvyky.

Každá národní tradice nabízí vedle pramenů na svém domácím území i hudbu vytvářenou exilovými komunitami. Nejlepší tradiční skotská hudba se dnes třeba hraje v kanadské provincii Nova Scotia. Velké postavy argentinské hudby, jako Astor Piazzolla či Dino Saluzzi, jsou původem Italové. Odráží se to nějak v té vaší sérii?

Navrhoval jsem vydavateli, že k albům odpovídajícím dvaceti regionům Itálie bychom měli přidat jednadvacáté, které by zachycovalo hudbu exilových komunit, od Istrie až po Austrálii, od Belgie po Argentinu. Já jsem třeba ze Sicílie, tam žije 6.5 milionu lidí, ale asi dvakrát tolik Siciliánů je mimo Sicílii. Více než třetina obyvatel Argentiny pochází z Itálie. Taková práce by ale vyžadovala nákladný výzkum. Třeba jen tady ve Francii je 6 institutů věnujících se italské kultuře. Dovedete si představit, kolik jich je na celém světě?

Řada dnešních hudebních stylů je spojena kulturami které zanikly anebo se nekryjí s žádným existujícím státním útvarem. Nebyla by to také motivace k nějakému dalšímu projektu?

Určitě - a série Tribù Italiche dokonce z jedné takové myšlenky vznikla. Jednalo se o cyklus fotografií, zaměřený na historické souvislosti. Takže takový Tribù Celtic by sahal od Skotska po Maroko, do Tribù Mesopotamia by patil nejen Irák, ale i Sýrie a Kurdistán. A docela současný význam by měl Tribù Maghreb, tedy kmeny Severní Afriky, které dnes najdete i tady v Marseilli anebo v Paříži.

Klíčovým symbolem italské hudby za hranicemi Itálie je píseň Bella Ciao, podle níž se jmenují pizzerie po celém světě. Má stejně silný význam i doma v Itálii?

Má, za druhé světové války to byla hymna partyzánů. Pro další díl Tribù Italiche ji natočila skupina Les Anarchistes, a ti spojili Tammuriatu z Neapole a Bella Ciao ze severní Itálie.

Domovská stránkaTribù Italiche
Domovská stránka Tribù Italiche, anglický překlad

Z článku v UNI, 2007/6




Rubriky

Poslední články