Petr Dorůžka - World Music » Goran Bregović a jeho Karmen s balkánským přízvukem

Goran Bregović a jeho Karmen s balkánským přízvukem

10. 9. 2007 | Rubriky: Články, Rock & Pop, 2007

“Svatební a pohřební kapela” nejslavnějšího balkánského filmového skladatele vystoupila v létě na zahajovacím koncertě ostravských Colours, návštěva jejího vedoucího byla dobrou příležitostí dozvědět se o jeho posledním projektu. Karmen, romská opera s happyendem, označovaná jako “první Carmen psaná s K a s balkánským přízvukem,” měla koncertní premiéru před třemi lety, letos vyšla na albu. Vedle toho se některé dřívější Bregovićovy nahrávky, původně použité filmech Emira Kusturici, letos vrátily na filmové plátno v poněkud překvapivém kontextu - a to jako součást soundtracku k filmu Borat.

S vaší současnou skupinou, Wedding & Funeral Band, jste roku 1997 vystoupil na Piazza St. Giovanni v Římě před půlmilionovým publikem. Myslíte, že jinému filmovému skladateli by se podařilo ten rekord překonat?

Když je člověk zároveň rockovou hvězdou, jsou pro něj takovéhle situace docela běžné. Před 2 lety jsem třeba hrál s obnovenou sestavou mé dřívější skupiny Bijelo Dugme v Bělehradě a prodalo se 148 000 lístků. Pak jsme měli další velké koncerty v Záhřebu a Sarajevu.

Bijelo Dugme bychom mohli brát jako paralelu veteránských skupin z Československa, kdyby ovšem neexistoval podstatný rozdíl: Jugoslávie byla mnohem liberálnější. Necítili jste přesto nějaký nedostatek demokracie?

Když v životě neochutnáte kaviár, pak vám neschází.

Ale vy jste ten kaviár jedli, protože na rozdíl od jiných komunistických zemí jste směli cestovat na západ.

To jsme mohli. Začal jsem jako hudebník ve striptýzovém baru v Sarajevu, a ve svých 18 letech jsem jel hrát do striptýzového baru v Itálii. Ale v tom širším kontextu paralely existovaly. U nás, podobně jako v Čechách, řada umělců po pádu komunismu zmizela ze scény. Filmaři, spisovatelé, muzikanti, zpěváci, písničkáři. Ztratili motiv. Boj proti totalitě, to byla silná motivace.

Takže, pro Bijelo Dugme byla hudba také nástrojem protestu?

Hudba nám alespoň na chvíli umožňovala, abychom byli důstojnými a svobodnými bytostmi.

Vy jste vyrůstal v Sarajevu v Bosně, což byla za časů Jugoslávie oáza multikulturnosti a svobodné tvorby. Atmosféru vzájemné důvěry natrvalo pohřbila jugoslávská válka. Myslíte si tedy, že svoboda je pomíjivá a násilí naopak věčné?

Když se podíváte do historie, převažuje vybíjení těch, kdo se odlišovali. Ale v 21. století bychom se měli soužití s těmi odlišnými naučit, jinak lidstvu hrozí zánik. A to i v tak divokých končinách jako je Balkán. Přitom dobře vím, že Balkán je pozadu za moderním světem. Pamatuju se, jak nám na gymnasiu profesor literatury vyprávěl svůj oblíbený příběh: autor první srbské gramatiky, lingvista Vuk Karadžić, narozený v 18. století, se přátelil s Goethem. A teď si představte: oba jdou večer společně někam do hospody, a příští ráno začnou pracovat. Karadžić píše svoji mluvnici, Goethe píše Fausta. Necítíte ten kontrast? Mezi Balkánem a západní Evropou je velký kulturní předěl, jsme pozadu a musíme se hodně učit. Tedy, pokud chceme žít v moderním světě.

Vaše poslední album se jmenuje Bregovic’s Karmen with a Happy End. Jedná se tedy o předělávku Bizetovy opery?

Když jsem v Bělehradě a mám chuť se napít, jdu do opery. Dávali Carmen, hlavní hrdinka je cikánka, a já si řekl, co kdybych vzal některého ze svých romských muzikantů na nejslavnější cikánskou operu historie? Ze svého romského pohledu by mohl s přehledem prohlásit: “Jedinou obětí toho příběhu je cikánka Carmen. A podobně to funguje dodnes.” To původní libreto od Prospera Merimée inspiroval skutečný příběh. Dnes je běžné, že dívka z východu uvěří planým slibům, vycestuje do nějaké západoevropské země, a nakonec skončí na ulici jako prostitutka. Znám slavného trumpetistu, který našel svoji dávnou lásku z mládí jako prostitutku na ulici v Itálii, její osud byl podobný příběhu Bizetovy Carmen, a on pro ni chtěl vymyslet nějaký happyend. To je tedy kostra té mojí Karmen. Začal jsem ji psát jako filmovou hudbu. Je to taková “malá opera” pro malý ansámbl, dala by se hrát na svatební oslavě. Věděl jsem, že bychom ji měli veřejně otestovat. Odehráli jsme víc než sto repríz, projekt mezitím dospěl do stadia, kdy jsme ho natočili na album. Teď začínáme s přípravou filmové verze. Plánuji že kompozici i libreto uveřejním na internetu v několika jazykových verzích, francouzsky, italsky, španělsky, hebrejsky, rusky, korejsky, maďarsky. Každý si to může najít a volně použít.

Vy jste známý hlavně adaptacemi romských témat z Balkánu. Když jste tedy komponoval Karmen, tak jste svůj hudební slovník rozšířil o styly ze Španělska?

Ne, já nemám nic společného s flamencem, pocházím z Balkánu a nejsem žádný Peter Gabriel, nespojuji věci zvenčí, hraju jen to, co mám uvnitř, v čem jsem vyrůstal.

Takže, po té hudební stránce vlastně s tím Bizetem tolik společného nemáte?

Spojitosti nejsou v hudbě, ale v příběhu. Carmen je mnohem víc než opera. Je to umělecký archetyp. Jako když Moně Lise namalujete knírek. Carmen je metafora na lásku a svobodu.

Výňatek z článku v Rock & Pop, 2007/9




Rubriky

Poslední články