2010

Indopakistánská duchovní hudba na You Tube

Fenomén kultovních zpěvů přenesených z indického subkontinentu do globálního kontextu má i skrytou vrstvu: zatímco vstupenky na koncerty či nahrávky jdou na Západě na odbyt, zasvěcené informace jsou vzácné. To, že posluchač neví, o čem se zpívá, mu sice nebrání se hudbě poddat, ale když to později zjistí (návod následuje), obzor se nečekaně rozšíří. Příčin této mlhavé komunikace je několik. Texty jsou neurčitě charakterizovány jako “sufijská poezie”, stejně mlhavé bývají i rozhovory se zpěváky, tedy, pokud vůbec nějaké existují. I to má svůj důvod: zatímco elitní instrumentalisté typu Zakira Hussaina jsou skvělými partnery pro interview, se zpěváky qawwali to tak snadné není. I ti, kteří hodně cestují, jsou silně svázáni s domovskou kulturou a zpravidla nemluví anglicky.

14. 3. 2011 | číst vše...

Hudební extáze z posvátné krčmy: Faiz Ali Faiz v Kremži na Dunaji

Zatímco indickou klasickou hudbu západnímu publiku poprvé představil virtuozní houslista Lord Yehudi Menuhin roku 1955 na průlomovém koncertě v newyorském Museu moderního umění, spirituální zpěvy qawwali začaly pronikat do světa až o dvacet let později. S touto hudbou sufijských rituálů vycestovala na Západ jako první rodinná skupina Sabri Brothers, ale nejsilněji je do světového vědomí otiskl Nusrat Fateh Ali Khan [1948-1997], mistr improvizací a vokální ekvilibrista, označovaný i rockovými veličinami za zpěváka století.

7. 3. 2011 | číst vše...

Židovské inspirace Leonarda Cohena

Právě na ten nejposvátnější den židovského kalendáře, Yom Kippur, čtou Židé modlitbu: Kdo bude žít a kdo zemře, kdo se dožije zralého věku a kdo ne, kdo zahyne ohněm a kdo vodou. Všichni kdo znají Leonarda Cohena možná vytušili nějaké propojení k jeho písni Who By Fire. Není jediné: k židovské spirituální tradici se vážou i další z jeho písní, například Story of Isaac, Hallelujah, Whither Thou Goest. Cohenova matka byla židovka z Litvy, jeho pradědeček pocházel z Polska, Leonard navštěvoval soukromé židovské gymnázium Herzliah High School v Montrealu, a když loni koncertoval v Izraeli, s publikem mluvil hebrejsky.

28. 2. 2011 | číst vše...

Victoria Hanna, třetí část: Ukrajina, sufijské paralely

Victoria Hanna vyrůstala jako dcera rabína v Jeruzalémě, v době uměleckého zrání se pohybovala mezi divadlem a hudbou, spirituálními texty a rapem. Tím, jak pracuje se svým hlasem i povahou svých vystoupení je srovnatelná s Meredith Moonk či Laurie Anderson. V první části rozhovoru, který vznikl při osobním setkání v jejím domově v malebné kouzelně tiché vesničce Ein Kerem poblíž Jeruzaléma, mluvila o svých cestách do Terezína i do Prahy. Během svých výletů do Evropy se Victoria Hanna setkala s ukrajinskou zpěvačkou Marianou Sadovskou (rozhovor s ní otiskneme v příštím čísle UNI). Když pořadatelé festivalu v Německu označili repertoár Sadovské za “zpěvy čarodějnic z Ukrajiny,” mínili to jako lichotku.

21. 2. 2011 | číst vše...

Victoria Hanna: Rabínova dcera na šikmé ploše 2

Moje úplně nejstarší vzpomínky jsou na zpěv, mluvit a tedy i koktat jsem začala až později. Když máte vadu řeči, chcete se vyjádřit, ale nic z vás nevychází, jako kdyby se to zaseklo. A to ještě víc posiluje touhu to vyjádřit. Celé se to zašprajcuje. Ale když zpívám, ten problém nikdy nemám - protože zpěv, to je čisté vyjádření. Vada se projevila jen když jsem mluvila. Zpěv se pro mě stal okamžitým spojením ven.

14. 2. 2011 | číst vše...

Victoria Hanna: Rabínova dcera na šikmé ploše 1

Pátrejte po tom, kdo je v Izraeli nejpopulárnější - a objevíte desítky nových zpěvaček i skupin. Ale když se zeptáte znalců, kdo je ta nejzajímavější osobnost, zjistíte že většina tázaných se shodne na jednom jméně: Victoria Hanna, mimořádná postava, nezařaditelná do tradiční přihrádky se štítkem “zpěvačka”. Victoria Hanna je totiž hlasový umělec, tvůrce který vdechne nový rozměr jakémukoli textu. Pokud se říká, že talentovaný herec dokáže i ze čtení jízdního řádu vytvořit dramatický zážitek, Victoria Hanna si podobně poradila předčítáním hebrejské abecedy: ve své nahrávce 22 Letters recituje názvy písmen alef bet gimel dalet s vašnivým zaujetím rebelující rapperky.

7. 2. 2011 | číst vše...

Les Triaboliques: Co mají společného PiL, Yat-Kha a sibiřské gulagy?

Lu Edmonds patří do elitního společenství muzikantů, kteří byli ve správnou dobu na správném místě. V době punkrocku hrál s The Damned, na úsvitu world music natočil se sibiřskými Yat-Kha debutové CD Yenisei Punk, v současné době koncertuje s Public Image Limited, Billy Braggem i kultovním triem Les Triaboliques. Následující rozhovor vznikl na veletrhu Womex, tři týdny před tím, než Les Triaboliques odehráli své první české koncerty v Praze a Ústí nad Labem. I ve ztížených podmínkách veletržního maratonu Lu potvrdil pověst mistra závratných myšlenkových smyček.

31. 1. 2011 | číst vše...

Braagas: Pražské světoběžnice objevují Borneo

Svým mnohojazyčným repertoárem si Braagas vybudovaly slušnou mezinárodní pozici a domácí publikum je vlastně objevuje až opožděně. Na novém albu ale chystají návrat k českým, či přesněji moravským a slovenským kořenům. Kateřině Göttlichové, která skupinu před necelými čtyřmi lety založila, se podařilo spojit hned několik hudebních trendů: když to vezmeme podle časové osy, Braagas hrají středověkou hudbu, a když podle mapy, vybírají si písně ze Skandinávie, jižní Evropy, a de facto tedy hrají to, čemu se dnes mlhavě říká world music.

24. 1. 2011 | číst vše...

Džingischánovy koně i písně

Mongolsko není jen kolébkou hrdelního zpěvu, ale také dalšího, neméně vyhraněného žánru, pro který se ustálil název long song, tedy dlouhá píseň. Charakterizují jej spíš proporce nežli absolutní délka: příkladem je třeba čtyřminutová píseň, která obsahuje jen deset slov. Jedná se o formu úzce spjatou s krajinou mongolskou pastvin: “Ve stepích nejsou vysoké hory, ale pozvolné hřbety, a písně jsou podobné. Ty nejstarší dlouhé písně jsou z doby Čingischána,” tvrdí zpěvák Ilchi ze skupiny Hanggai. Byl by ale velký omyl očekávat, že dlouhé písně jsou něco jako asijské ukolébavky.

17. 1. 2011 | číst vše...

Romská fuze z východního Slovenska

K posledním oazám lidové kultury v Evropě patří romské vesničky na východě Slovenska. Právě odtud jsou předkové většiny dnes hudebně aktivních českých Romů, kouzelný videoklip tam natočila například Věra Bílá. Sběrem někdy značně syrových písní z této oblasti se léta zabývá bratislavská muzikoložka Jana Belišová. Výsledkem jejích hudebních výzkumů je několik alb, romský zpěvník a bohatě ilustrovaný cestovní denník. Během svých cest dala Jana Belišová dohromady i autentickou romskou sestavu, která dokonce několikrát vystoupila na festivalu Pohoda v Trenčíně.

10. 1. 2011 | číst vše...

Womex mapuje i hudbu Evropy

Nabídka veletrhu Womex byla zvláště bohatá, vedle skupin vybraných odbornou porotou se tu prezentovaly i jednotlivé země. Na velmi pozoruhodném zahajovacím večeru to byla Korea, následovaly Kanada, Španělsko a také Wales, region sice patřící do hudebně velmi štědré keltské rodiny, přičemž muzikanti z Walesu jsou ale ve srovnání s irskými, skotskými či bretaňskými téměř neznámí. Skupina 9bach spojuje jemné tradiční melodie se atypickou kombinací elektrické kytary, indického harmonia a harfy. Její kytarista a vedoucí o sobě prozradil, že on sám je Angličan, ale z Walesu je jeho žena…

3. 1. 2011 | číst vše...

Latinská Grammy putuje do Karibiku a Španělska

Čím je pro Kubu styl zvaný son zpopularizovaný Buena Vistou, tím jsou pro Dominikánskou republiku písně bachata, které za sebou ale mají poněkud pohnutou historii. Může za to tři dekády trvající diktatura generála Rafaela Trujilla, který taneční písně zpívané s jednoduchým doprovodem kytary považoval za podřadnou a škodlivou hudbu, kterou je třeba vymýtit, což se mu téměř podařilo. Diktatura skončila atentátem před půl stoletím, a k návratu bachaty…

26. 12. 2010 | číst vše...

AfroCubism

Když vyjel producent Nick Gold spolu s kytaristou Ry Cooderem roku 1996 na Kubu natáčet album, později známé jako Buena Vista Social Club, měl ve skutečnosti trochu jinačí plány: velkou fuzi, na níž se vedle Kubánců měli podílet i Afričané z Mali. Z jejich účasti ale na poslední chvíli sešlo: do Mali se v téže době zcela nečekaně vrátil jeden z největších místních boháčů, podnikatel a štědrý mecenáš Babani Sissoko. V takové chvíli se žádný africký muzikant nemůže vydat do ciziny, aby tím nepromarnil životní příležitost k pohádkovému výdělku. O Sissokovi se v kuloárech vyprávělo, že svým příznivcům rozdává štosy bankovek a zlaté cihly.

20. 12. 2010 | číst vše...

Glatt und Verkehrt 2010

Rakouské město Kremž, které leží na Dunaji jižně od Znojma, si na hudební mapě střední Evropy vydobylo unikátní místo. Zdejší letní festival své konkurenty nepřevyšuje velikostí, ale kvalitou programu. Ve srovnání s obrovitými akcemi jako je Szigét v Budapešti, Colours v Ostravě či Tanz und Folk festival v Rudolstadtu představuje naopak záležitost lokální a komorní - ale přitom nabízí ty nejvybranější hudební lahůdky z celého světa.

12. 12. 2010 | číst vše...

Natacha Atlas zpívá Nicka Drakea

Na svém předchozím albu Ana Hina, které představila i na koncertě v pražském Lucerna Music Baru, se Natacha Atlas věnovala pečlivě vybraným milníkům arabské populární hudby, a jen jako vzácné koření přidala písně v “západních” jazycích, například zhudebněnou báseň mexické malířky Fridy Khalo či původem skotský evergreen Black is the Colour, zpopularizovaný Ninou Simone. Na své novince, Mounqaliba

6. 12. 2010 | číst vše...

Starší články »


Rubriky

Poslední články