2009

Tomáš Reindl

Se jménem Tomáše Reindla se na koncertních plakátech i v CD bookletech setkáváme ve velmi rozmanitých souvislostech: středověkou hudbu hrál s Vlastíkem Matouškem a skupinou Schola Specialis, doprovázel čínskou zpěvačkou Feng-Jün Song, pravidelně vystupuje s indickým hráčem na kytaru a sitar Amitem Chatterjeem, s iránským kytaristou Shahabem Tolouie i s obnovenou sestavou Al Yaman. S Amitem Chatterjee, dlouholetým spoluhráčem Joe Zawinula, natočil zpola živé a zpola studiové album Ragas of Meditation and Love.

11. 1. 2010 | číst vše...

Varhan Orchestrovič Bauer


Příběhy českých muzikantů kteří se prosadili ve světě působí zprvu jako velmi nepravděpodobná fikce, ale naštěstí nejsou vzácné. Vedle Markéty Irglové, Marty Töpferové se to podařilo i Varhanu Orchestrovičovi Bauerovi, když zkomponoval soundtrack k Formanovu filmu Goyovy příznaky, který přišel do kin roku 2006. Bauerova hudba doprovází i letošní film Hodinu nevíš režiséra Dana Svátka.

4. 1. 2010 | číst vše...

Hypnotix slavil dvacet let

Pražská skupina Hypnotix se zrodila v magickém čase na rozhraní dvou epoch: totalitní ledy pukaly, hudební obzory se rozšiřovaly. Její kapelník, baskytarista Michal Ditrich hrál od poloviny 80. let v průkopnické afro-reggae kapele Babalet se zpěvákem Alešem Drvotou, označovaným za praotce české reggae scény. Drvotova tragická smrt v autonehodě roku 1987 se stala traumatickým impulsem.

Ukázalo se totiž, že neexistuje český zpěvák, který by Drvotu dokázal nahradit, a že je tedy třeba hledat jinde, mezi cizinci. Jedinou multikulturní komunitou v tehdy hermeticky uzavřeném Československu byli zahraniční studenti z rozvojových zemí.

28. 12. 2009 | číst vše...

Klavírní alchymista Benjamim Taubkin

Brazílie je rozlohou i hudební pestrostí skutečným “subkontinentem” jižní Ameriky. K mezinárodně nejvytíženějším brazilským hudebníkům patří Benjamim Taubkin, všestranný hudební kouzelník s mnoha želízky v ohni. Několikrát vystoupil na festivalu v Rudolstadtu, letos v létě hrál spolu s Nana Vasconcelosem i dalšími brazilskými umělci na festivalu Glatt und Verkehrt v rakouském městě Kremži, o němž jsme už podrobněji informovali. Následující rozhovor s Taubkinem tuto kremžskou reflexi uzavírá.

21. 12. 2009 | číst vše...

Naná Vasconcelos: Brazílie jako africký skanzen

Brazilský večer měl v Kremži důmyslně vystavěnou gradaci. Jako první přišel na podium Naná Vasconcelos, který před třiceti lety v triu Codona dokázal na první pohled primitivní hudební luk berimbau spojit s jazzovými vizemi Dona Cherryho a Collina Walcotta. Na jeho sólový úvod navázala Marlui Miranda s improvizacemi na melodie Indiánú z Amazonie a v závěru první poloviny se připojil Trilok Gurtu. Interview s pianistou Benjamimem Taubkinem, který vystoupil ve druhé polovině, přineseme příště, v následujícím rozhovoru odpovídá Naná Vasconcelos.

23. 11. 2009 | číst vše...

Robert Zollitsch & Linna Gong: Osamělá plavba mezi Východem a Západem

Robert Zollitsch z Bavorska spolu se svojí čínskou manželkou, zpěvačkou Linnou Gong, vytvářejí hudbu jaká nemá obdoby. Tím, že typicky čínský způsob zpěvu propojili se západním kompozičním a aranžérským myšlením, se jim podařilo zbourat kulturní bariéru. Pro Evropany je výsledek mnohem stravitelnější než “normální” čínská hudba, ale přitom stále velmi překvapivý, a pro Číňany tato cesta otevírá nové světy. Vedle skládání repertoáru Zollitsch občas hraje se skupinou své ženy na bavorskou citeru, v závislosti jestli mu to zrovna na turné zrovna dovolí péče o jejich dvě malé děti.

9. 11. 2009 | číst vše...

Hafez, Goethe a iránská cenzura

Sestry Mahsa & Marjan Vahdat sice žijí v Teheránu, kde také natáčejí, ale jejich alba se tam prodávají ilegálně. Od islámské revoluce totiž ženy smějí v Iránu vystupovat jen před segregovaným ženským publikem. Mahsa to komentuje s téměř nezúčastněným nadhledem: “Absence ženského hlasu silně poškozuje iránské kulturní dědictví.” Ale problémy mají i muži. Kvůli cenzuře i nevypočitatelnému chování režimu přestala řada těch nejlepších iránských umělců vystupovat před domácím publikem, což ale nijak nesnižuje zájem o jejich koncerty v cizině. Klasická hudba Iránu má stejně hlubokou historii jako indická, která je na Západě daleko známější, a tak není divu, že poptávka evropského publika roste. Mahsa Vahdat povede 14. -15. listopadu workshop Perská tradiční vokální hudba, v rámci série Hlasohled, kterou pořádá Ridina Ahmedová.

2. 11. 2009 | číst vše...

Valravn, temperament stejně nevypočitatelný jako severské počasí.

Pokud se domníváte, že stylové barvy severské hudby lze vtěstnat do trojúhelníku vymezeného stálicemi jako Värttinä, Hedningarna a samozřejmě Björk, pak je nejlepší čas tento předsudek zrevidovat, zvláště pokud jste letos na festivalu v Rudolstadtu zažili skupinu Valravn. Rodiště její zpěvačky, souostroví v zahraničních atlasech označované Faroe a v českých Faerské ostrovy je cosi jako Kapverdy severu. Obyvatelstvo obou zmíněných souostroví odpovídá svým počtem nepříliš velkém městu, ale po hudební stránce se jedná o velmoci.

26. 10. 2009 | číst vše...

Salah Dawson Miller: Pouštní blues na Respectu

Navzdory hospodářské krizi byla uplynulá festivalová sezóna nezvykle štědrá, a to jak tuzemská, tak u našich sousedů, což průběžně zachycují rozhovory v dnešním i příštím vydání této rubriky. Pro publikum červnového Respectu byla objevem trojice Juldeh Camara-Justin Adams-Salah Dawson Miller, výjimečná jak národnostním, tak instrumentálním složením. Londýnský kytarista Justin Adams je dlouholetým spoluhráčem Roberta Planta, producentem “elektrických rebelů-básníků” Tinariwen ze Sahary, a zjevně i významnou kapacitou trendu zvaného “pouštní blues”. Juldeh Camara pochází z důležitého rodu griotů ze západoafrické země Gambie, rozložené podél stejnojmenné řeky a díky koloniální historii zcela vklíněné do státu Senegal. I když trojice hraje bez basy a rockových bubnů, dokáže vytvořit úctyhodnou zvukovou hladinu.

12. 10. 2009 | číst vše...

Hudba divokého východu XI

Předešlý rozhovor vznikl loni v září v Budapešti během společné večeře na hudební konferenci Region. To nejpřekvapivější téma interview o Hamarově konfrontaci s rumunskou tajnou policií vyplynulo jaksi mimoděk v průběhu konverzace dlouho po vypnutí nahrávacího přístroje, a v první části rozhovoru otištěného v minulém čísle UNI je reprezentovaly dvě věty. Letos v červnu přijel Muzsikás do Prahy po mnohaleté pauze na festival Respect, a tak vznikla příležitost toto bílé místo zaplnit.

14. 9. 2009 | číst vše...

Hudba divokého východu X

V druhé části rozhovoru vypráví Dániel Hamar, basista maďarské skupiny Muzsikás, o svatebních kapelách z maďarských vesniček v Transylvánii. “My jsme na ty naše houslisty zkoušeli různé triky. Třeba jsme k nim přišli domů, aby nám nahráli nějakou melodii, a pak jsme se vymluvili, že se nám zasekl magnetofon, jestli to nemůžou zopakovat, ale přesně stejně. Oni souhlasili, ale přitom to zahráli úplně jinak. Udělali jsme to čtyřikrát dokola, a každá ta verze měla podstatné rozdíly oproti předešlým.

7. 9. 2009 | číst vše...

Hudba divokého východu IX

“Márta Sebestyén mě vzala koncem 70. let na svatbu do Transylvánie,” píše Simon Broughton v maďarské kapitole hudební encyklopedie Rough Guide to World Music. “Vlakem jsme jeli přes noc, pak několika autobusy a nakonec jsme se doplahočili do vesničky v Karpatech. Spousta bahna, slivovice i divoké hudby hrané na otlučené nástroje. Velmi vzrušující, zvláště proto, že jsme ilegálně bydleli u venkovanů v soukromí a obávali se Ceau­escovy policie Securitas.

31. 8. 2009 | číst vše...

Táncház, maďarský underground (Hudba divokého východu VIIII)

Předchůdci hnutí táncház byli etnografové Zoltán Kallós (*1926) a György Martin (1932-1983). Ten jako sběratel navázal na odkaz Bély Bartóka, ale na rozdíl od něj studoval maďarské tance, jejich strukturu, regionální odlišnosti, vývojové varianty i spřízněnost s tanci sousedních národů. “György Martin nám půjčoval své nahrávky a poskytl hnutí etnomuzikologický základ,” vzpomínají členové Muzsikáse. Role zakladatelů hnutí je připisována dvěma studentům architektury se zálibou v hudbě. Houslista Béla Halmos a zpěvák Ferenc Sebö zvítězili koncem 60. let v TV soutěži s vlastními skladbami a odmítali teorii, že autentická lidová hudba je to, co hrají cikánské orchestry v budapešťských vinárnách. Jejich zájem je dovedl až do vesnice Szék, dnes považované za hudební oasu transylvánských Maďarů. Žily zde zhruba tři tisíce Maďarů, 150 Rumunů a kolem 15 Romů.

20. 7. 2009 | číst vše...

Transylvánská kulturní turistika za diktátora Ceauşesca (Hudba divokého východu VII) –

Zatímo členové Muzsikáse patřili k první generaci hnutí táncház, zpěvačka Irén Lovász se na svoji první expedici do Transylvánie vydala až v následující dekádě, roku 1980, ve svých dvaceti letech. Do jaké míry se takové výpravy otiskly do jejího zpěvu, vysvětluje moravský hudebník Jiří Plocek, s jehož skupinou Teagrass zpěvačka vydala roku 2000 album Wide Is The Danube: “Na těch jejích cestách se jí podařilo proniknout do míst, kde je lokální hudební kultura na stejném vývoji, jako byla u nás před sto lety, kde si lidé zpívají při práci či při rodinných příležitostech.” Irén Lovász tehdy vystupovala s Teagrassem na festivalu Hudba v pohybu v Rožnově pod Radhoštěm, kde mi poskytla rozhovor, z nějž pochází následující úryvek…

29. 6. 2009 | číst vše...

Píseň o nezvaném hostu (Hudba divokého východu VI)

Maďarsko patřilo – hned po Jugoslávii – k relativně liberálním zemím bývalého Sovětského bloku. Zatímco v bělehradských či záhřebských knihkupectvích jste mohli koupit u nás zcela ilegální knížky od Alexandra Solžnicyna a George Orwella, v Maďarsku vznikl protipól sterilních, ale ideologicky protěžovaných folklorních ansámblů. Tento spontánní návrat ke kořenům získal jméno táncház [čti: tánc-ház] podle označení pro venkovské tančírny. Zatímco maďarské autority toto neoficiální hnutí opatrně tolerovaly, v Rumunsku, kam maďarští hudebníci odjížděli lidovou hudbu studovat, byly podmínky mnohem tvrdší.

14. 6. 2009 | číst vše...

Starší články »


Rubriky

Poslední články