Brazílie: Hudební ráj, v němž je dovoleno vše

31. 7. 2017 | Rubriky: Články, Rock & All, 2016

Zatímco španělsky mluvící část jižní Ameriky je rozdrobena do 9 zemí, na portugalskou koloniální říši navazuje stát jediný, pokrývající zhruba polovinu subkontinentu. V posledním půlstoletí se Brazílie navíc stala hudební supervelmocí, které není snadné konkurovat.

V době, kdy na severní polokouli bořili vžité hudební zvyklosti Beatles a Rolling Stones, vznikl podobný kulturní fenomén i v Brazílii. Hnutí zvané Tropicália propojovalo elektrické kytary, surrealistické texty, brazilské rytmy i africké bubny, zasahovalo do módy, životního stylu i způsobu myšlení. Zatímco Anglie měla Pink Floyd, brazilskou psychedelickou revoluci vedli Os Mutantes, v překladu Mutanti. Dějiny ale hnutí Tropicália nepřály: v témže roce, kdy Rolling Stones v Anglii vydávají své první album, se v Brazílii dostává k moci vojenská junta. Plukovníci správně pochopili, že Tropicália je výzvou k odmítání autorit a brazilskou mládež promění v masu neposlušných hippies. Roku 1969 nechal vojenský režim zatknout dvě z vůdčích osobností - zpěváky Gilberta Gila a Caetana Velosa. “Šli po mě proto, že jsem byl odlišný, odvážný a tedy nebezpečný,” vzpomíná Gil, který se později, když se do Brazílie vrátila demokracie, stal ministrem kultury.

Gil i Veloso byli z žaláře propuštěni do domácího vězení a poté vyhoštěni: agenti je eskortovali k letadlu, které mělo namířeno do Lisabonu. V Portugalsku tehdy vládla též diktatura, a tak se hudebníci přesunuli do Paříže, která se právě vzpamatovávala ze studentských bouří, a nakonec skončili v Londýně. “Londýn byl klidný, stabilní a nepřekonatelně módní. Město s nesnesitelným klimatem, to byla ta nejrozumnější volba pro exil,” vzpomíná Veloso.

V oblasti fantazie jsou dodnes umělci z Brazílie nepřekonatelní. Na dosah mají indiánské šamanské praktiky, v dobré paměti zůstaly provokativní intelektuální směry. Tak například, básník Oswald de Andrade napsal už roku 1928 jasnozřivý manifest “uměleckého kanibalismu” o odbourávání hranic mezi kulturami i zpochybňování evropských hodnot.

Hudební metropolí Brazílie bylo po větší část 20. století Rio de Janeiro: když začalo rozhlasové vysílání, byly to právě tamní styly, které ovlivnily vkus v ostatních regionech. Dominantní vliv Ria kulminoval v éře bossa novy,

Ta vznikla koncem 50. let, tedy těsně před nástupem Beatles. Její inspirací byla samba, rytmus karnevalu, který bossa nova obohatila o propracované melodie a stala se tak inspirací pro americké jazzmany. Texty tehdejších hitů jsou prošpikovány plážemi i dalšími reáliemi, letiště v Rio de Janeiru dnes nese jméno velikána bossa novy, skladatele Antonia Carlose Jobima. Odborníci často uvádějí, že bossa nova měla ty nejlepší šance stát se globálním trendem, pokud by jí cestu nezkřížili Beatles. Historické střetnutí kultur, v němž zvítězil anglosaský živel, sice brazilskou hudební invenci nezastavilo, ale její plody jsou hůře dostupné. Dvojnásob to platí o regionálních stylech, díky nimž má brazilská nabídka bezkonkurenční pestrost. Příkladem je hudební revoluce zvaná manguebeat, brazilská obdoba hardcore punku. Jejím centrem byl v 90. letech přístav Recife, klíčovou skupinu Na‡Ço Zumbi vedl zpěvák Chico Science, který roku 1997 zahynul v autonehodě. K nejkurioznějším brazilským hybridům patří tecno brega, v překladu “uřvané techno”, stupidně kolovrátkové rytmy a řezavé barvy nejlevnějších syntezátorů. Styl který děti milují a rodiče nenávidí, vznikl na severu Brazílie v okolí ústí Amazonky.

Funkci nejplodnějšího tavícího kotlíku převzalo od Ria de Janeira před 30 lety Sao Paulo, které leží o 400 km západněji. Městská aglomerace funguje jako obrovitý hudební urychlovač. Sao Paulo je nejlidnatějším městem jižní polokoule, populací převyšuje Českou republiku: žije tu přes 12 milionů lidí. Národnostní menšiny tu nabývají kolosálních rozměrů - necelý milion tvoří Japonci, téměř dva miliony se hlásí k africkému původu. Hraje se tu elektronický pop, afrobeat i spirituály, které se od těch severoamerických podstatně liší. Propojují totiž křesťanství s africkou spiritualitou, duchové černého kontinentu v nich přebírají roli katolických svatých. V post-punkové éře tu vznikla silná alternativní scéna, známá jako Vanguarda Paulistana, tedy Předvoj Sao Paula. Vůdčí postavou hnutí byl černošský zpěvák Itamar Assumpcao, který po sobě po své předčasné smrti zanechal dvě dcery, velmi talentované zpěvačky a skladatelky Anelis a Serenu. Bohužel, tragický osud zasáhl i tuto generaci - Serena ve svých 39 letech podlehla rakovině, ale ke konci svého života naštěstí dokončila vynikající album.

Velkým hudebním tématem je v Brazílii afrobeat, žánr, u jehož zrodu stál před půl stoletím nigerijský saxofonista Fela Kuti. Brazílie disponuje natolik silnou černošskou populací, že afrobeat tu hrají desítky špičkových skupin, k nejlepším z nich patří Bixiga 70 a Höröya, celkem 12členný orchestr, který tvoří Brazilci společně s Afričany ze Senegalu a Guineje. Sledujte letní evropské festivaly, Bixiga i Anelis Assumpcao vystoupili na posledním Womexu a mají tedy dobré šance na evropské turné.

Brazilská hudební nabídka láme všechny rekordy, řada kvalitních alb je k dispozici k legálnímu stažení zadarmo, jen je potřeba najít ty správné cestičky. Tou nejsnadnější je YouTube, kde najdete řadu studiových alb, a dle selského rozumu tedy stačí zadat Full Album či Album Completo. Druhou cestou jsou domovské weby umělců, kde můžete celé album stahnout zcela volně či výměnou za facebookový like - příklad: www.karinabuhr.com.br, www.marianadegani.com. Pamatujte, že tyto nabídky bývají časově omezené, co bylo včera zadarmo, může být zítra zpoplatněné.

Psáno pro Rock & All, 2016/12


Rubriky

Poslední články