Bojkot nebo dialog?

1. 7. 2013 | Rubriky: Články, Rock & Pop, 2013

Pořádat festival v Izraeli dnes vyžaduje nadlidskou trpělivost i houževnatost. Dubi Lenz, šéf jazzového festivalu v Eilatu, letovisku u Rudého moře vypráví, že jakmile uveřejní program na webu, strhne se bouře: pro-palestinští aktivisté začnou útočit na zahraniční účastníky na Facebooku, aby festival bojkotovali, neb je podporován izraelskou vládou. Ti slabší ustoupí, ti prozíravější naopak poukazují, že festival je platformou k dialogu, a že politické konflikty nelze řešit bojkotem, ale právě dialogem. Konflikt nápadně připomíná vlnu nenávisti, kterou sklidil Paul Simon poté, když porušil bojkot rasistického režimu v Jižní Africe a natočil s tamními muzikanty jedno ze svých nejlepších alb, Graceland. S dnešním odstupem je zřejmé, že jeho vstřícné gesto pomohlo Jihoafričanům překonat útlak mnohem lépe než celoplošný bojkot. Není tedy divu, že protiizraelští aktivisté se bojem proti apartheidu zaštiťují, a občas jim v tom vydatně, a pro mnohé možná čekaně pomůže i západní hudební celebrita: Roger Waters z Pink Floyd nedávno prohlásil bojkot za jedinou správnou cestu. Zcela opačné stanovisko zvolili pořadatelé australské odnože festivalu WOMAD, na němž vystoupila skupina Alaev Family, která dnes žije v Izraeli, ale původem je z Tadžikistánu. Aktivisté se snažili její koncert zmařit, ale ředitel festivalu prohlásil, že “nejlepší řešení konfliktu je poskytnout umělcům platformu. V minulosti festival tuto možnost věnoval palestinským hudebníkům a letos ji mají umělci z Izraele.”

Can one still play a concert in Israel?

Psáno pro Rock & Pop, 2013/5


Rubriky

Poslední články