Shutka Roma Rap: Balkánský hip-hop z mafiánského hnízda

16. 3. 2015 | Rubriky: Články, Rock & Pop, 2014

Balkánská hudba prochází generační změnou. Venkovští primáši se stěhují do měst a jejich synové objevují nový hudební svět. Romské ghetto, na Balkáně zvané mahala, je pro hip-hop stejně úrodnou půdou, jako černošské čtvrti amerických velkoměst. Hudebním guru této subkultury je Peter Barbarič z Lublaně, novinář, rozhlasový DJ a manažer skupiny Shutka Roma Rap, která propojuje rap s jadrným zvukem balkánské dechovky. Domovem kapely je Šutka, největší romská osada na Balkáně a zřejmě na celém světě. Sídliště, jehož plné jméno zní Šuto orizari, je předměstím Skopje, makedonského hlavního města.

Z vašeho domova, Lublaně, je to do Skopje tisíc kilometrů. Jak vás napadlo hledat muzikanty až tam?

Zavedl mě tam makedonský saxofonista Ferus Mustafov, jemuž jsem počátkem 90. let organizoval koncert v Lublani a natočil jej pro rozhlas. Ferus hrál neuvěřitelně rychle, míchal jazz s orientálními vlivy. To bylo dávno před érou balkánských dechovek, zbytek Evropy tu hudbu ještě nikdo neznal. .

To jste docela předběhl dobu, veletrh Womex, který tuhle hudbu nabízí, vznikl až o dva roky později.

Když jsem se tehdy v Berlíně seznámil s jeho pozdějším zakladatelem Benem Mandelsonem, řekl mi že chce s Ferusem točit album. Dal jsem mu naši rozhlasovou nahrávku a ta se pak objevila na první womexovské kompilaci. Byla to docela hektická doba.

    Hledání talentů v době jugoslávské války

A pak jste tedy vyjel do romského ghetta Šuto orizari ve Skopje?

Pozval mě tam Ferus Mustafov - a objevil jsem tam další muzikanty. Pokračovalo to jako řetězová reakce, brzděná jugoslávskou válkou. Organizoval jsem velmi úspěšné balkánské večery v hudebním klubu K4 v Lublani.

V kuloárech se vypráví o zvyku těch nejžádanějších romských muzikantů z Balkánu rušit bez varování koncerty. Jaká je realita?

Všechny ty velké hvězdy hrají na svatbách za daleko lepší peníze než dostanou na festivalu, to je balkánské specifikum. Na západě dostane slušně zaplaceno každý člen kapely. Kdežto na svatbě jde celý honorář, třeba tisíc euro či víc sólistovi, který dá doprovodným muzikantům po stovce. Další příjem tvoří bakšiš, tedy bankovky, které muzikantovi podsouvají zámožní posluchači za to, že zahraje jejich oblíbenou píseň. S Ferusem jsem o tom mnohokrát mluvil, nikdy neřekl přesné číslo, ale tvrdil, že bakšiš jsou ty skutečné peníze. Pokud tedy dostal podobnou nabídku, všechny naše dohody ignoroval.

A kdy jste vlastně objevil balkánské rappery?

Po konfliktu s Ferusem jsem začal pracovat s dechovkami. Udělali jsme festival ve Skopje a pozvali hosty ze západní Evropy, našli jsme kapelu s mladými muzikanty jejichž morálka ještě nebyla narušená svatebními nabídkami, ale potřebovali jsme něco extra abychom se prosadili v konkurenci - třeba dobrou zpěvačku. Když mi tehdy pustili video ze svatby s rappery, přišlo mi to jako skvělý nápad, v Šutce to je často praktikovaný styl, doprovod tvořily základy posbírané z internetu. Z nich pak v Šutce vytvořili nahrávku ve studiu, které mělo tři mikrofony a počítač, vyráběli to tam jak na běžícím pásu. Znělo to jak kombinace arabského a romského popu a amerického r&b. Já jsem z téhle scény vybral ty nejsyrovější rappery a přivezl je do Lublaně s dechovkou. Spojili jsme se s ředitelem makedonské odbočky Sorosovy nadace, a jemu se to natolik zalíbilo, že to navrhl jako zásadní projekt k podpoře. Pracovala pro nás naplno tři studia v Šutce. Výsledek nakonec vůbec nezněl jako romská hudba, ale třeba jako Iggy Pop či James Blood Ulmer.

    Balkánský Brixton

Jak se vlastně v Šutce žije?

Šutka je předměstí Skopje vybudované před padesáti lety, kdy zchátralé romské domy zničilo zemětřesení. Navíc jsou v centru města dvě mahaly, tedy ghetta, jedna z nich romská a druhá albánská. Albánci jak známo nenávidí Romy, a jejich území je bohužel mezi Šutkou a starou romskou mahalou. Takže když se romské děti dostanou na albánský terén, dostanou od albánských nářez. Národnostní hranice jsou tady zcela zřejmé a posouvají se, protože Albánci mají víc peněz než Romové a skupují jejich domy. V Šutce žije asi 40 tisíc lidí, tedy desetina celé Skopje. Jsou tam školy, školky, zdravotní středisko, mají svého starostu, to vše jsou pozůstatky ze socialistických časů, kdy byly tyhle věci důkladně organizovány. Taky mají vlastní mafii, na trhu jsou nižší ceny, protože se tam prodává pašované zboží.

Je to nebezpečné pro cizince?

Když předáváte peníze v hotovosti, tak jedině v chráněném místě. Což mám z vlastní zkušenosti, jednou jsem vyplácel honorář muzikantovi, který byl na černé listině, měl tedy zákaz v Šutce koncertovat.

Takové zákazy byly přece za komunismu, v Makedoni jsou i dnes?

Byl na černá listině mafie, zapletl se s nesprávnou ženskou. Ona pracovala pro mafii jako prostitutka, a můj trumpetista si ji odvezl domů a chtěl se s ní oženit. Sice od něj za tři dny utekla, ale mafie šla po něm a chtěla výpalné. V Šutce jste v bezpečí pokud nezkřížíte mafii cestu. V mnohém Šutka připomíná Brixton v Londýně , kde převažují přistěhovalci z Jamajky.

Brixton je známý nepokoji, platí to i pro Šutku?

Největší nepokoje nastaly, když makedonské autority udělaly zátah a na trhu zabavili ilegální zboží. Došlo ke skutečné bitvě, kamení a dlažební kostky proti slznému plynu, zranění na obou stranách. Od té doby autority nemají chuť to zkoušet znovu. Místní Romové žijí dodnes mimo svět bankovních účtů, daní a penzijního pojištění. Šedá zóna. Což je i komplikace pro mě, všichni čekají že jim peníze vyplatím hotově. Já žiju ve Slovinsku, vím že i tam všichni chtějí minimalizovat své daně, nicméně daně platí. Muzikanti v Šutce žádné honoráře nepřiznávají, protože by z nich nejen platili daně, ale navíc přišli o sociální dávky.

Psáno pro Rock & Pop, 2014/11


Rubriky

Poslední články