Babel Med 2015

24. 9. 2015 | Rubriky: Články, Rock & Pop, 2015

Hudební siločáry se protínají v Marseilli

Jihofrancouzská metropole Marseille je městem kontrastů. Na trhu ve starém přístavu můžete objevovat ryby těch nejbizarnějších tvarů, zatímco bývalé doky na kraji města hostí koncerty všech známých i dosud neobjevených žánrů - od tajemných severských balad až po zběsilý rytmus maloya z ostrova Reunion.

Třídenní festival a veletrh Babel Med se koná vždy koncem března. Volba termínu není náhodná - konkurenční a žánrově příbuzná akce Womex probíhá vždy v říjnu, a půlroční odstup je tedy zárukou, že profesionální návštěvníci, kteří zde loví umělce pro své festivaly, navštíví oba veletrhy. Patří k nim i Zlata Holušová, ředitelka Colours of Ostrava - pro kterou představovaly kapely z letošního Babel Medu silnou inspiraci. “V programu Colours jsem si nechala dvě volná okénka, která jsem si na úlovky z Marseille rezervovala. A dobře jsem udělala, zažila jsem tu spoustu překvapení. Tak například - domnívala jsem se, že z Afriky už všechno známe. A právě teď mě z omylu vyvedl Joel Sebunjo. V jeho hudbě je reggae, africká hudba i rock and roll. Člověk nikdy neví, co udělá v dalším taktu.” Sebunjo pochází z Ugandy, která je po hudební stránce zatím bílým místem na mapě, a zkusil něco, co si před ním nikdo nedovolil. Propojil ten nejpopulárnější nástroj kontinentu, západoafrickou koru, s tradicemi své země, včetně nástroje endongo, který vizáží připomíná biblickou harfu krále Davida. Hrál s neuvěřitelným nasazením, a ve vrcholném okamžiku vybrnkal sólo svými zuby, podobně jako před půl stoletím Jimi Hendrix.

S energií nabitými koncerty afrických umělců silně kontrastují komorní balady z evropského Severu, které v Marseilli zazněly v mistrovském podání norské zpěvačky Unni Lovlid. Kořeny těchto dramatických písní sahají až do středověku: “Ty nejstarší vznikly už ve 12. století, jejich obsah se ale časem měnil, každý interpret je zpívá po svém. Vždy se tedy jedná o směs starého a nového. S baladami souvisí i další žánr, venkovské halekačky, tedy hlasitý pokřik, jímž pastýřka usměrňuje dobytek. Já už krávy nemám, to si zpěvačka na turné nemůže dovolit - ale dříve jsem to vyzkoušela a funguje to. Krávy lidský hlas snadno dešifrují a přijdou, jen když zakřičí správná osoba.” Unni Lovlid zpravidla vystupuje v duu s hráčem na kontrabas - jemuž se ale tentokrát nepodařilo přijet, a posluchači v Marseilli měli výjimečnou příležitost slyšet severské balady tak jak se zpívaly původně, tedy bez jakéhokoli doprovodu.

Texty ze středověku i z brazilského tržiště

Vedle večerních koncertů nabízí Babel Med též denní program s filmovými projekcemi, konferencemi - a dalšími koncerty. Překvapením prvního dne bylo vystoupení sestavy Nova Troba. Vede ji Gil Aniorte Paz, který má v krvi hudbu Španělska i severní Afriky. Jeho prarodiče utekli v době občanské války ze Španělska do Alžírska, odkud se pak jeho rodiče, tentokrát v době alžírské války, vystěhovali zpět do Evropy. Repertoár skupiny tvoří staré texty trubadurů z jihu Francie i pouliční poesie, která je dle Aniorta Paze moderní paralelou tvorby trubadurů. Zvláště rád si vybírá z brazilského žánru literatura de cordel: “To byla dřívější obdoba internetových blogů. Na tržišti se prodávaly několikastránkové sešitky, zavěšené na provázku - což je portugalsky cordel. Obsah byl na pomezí epické básně a komiksu, texty měly kuriozní názvy, třeba Příběh mladé ženy která se vdala za ďábla. Protože jejich autoři nebyli literáti neprodyšně uzavření v pracovně, ale naopak vyhledávali kontakt s veřejností, stávali se mluvčími společnosti.”

K napjatě očekávaným umělcům patřil Chango Spassiuk, mistrovský představitel stylu chamamé, který vznikl ve vnitrozemí Argentiny interakcí kultury místních Indiánů s nástroji dovezenými z Evropy, z nichž nejsilněji se uplatnil akordeon. Jedná se o převážně o instrumentální hudbu, která vás neustále drží v šachu náhlými střihy či změnami tempa. Kombinace známých témat i nečekaných postupů je hudební paralelou literárního žánru známého jako magický realismus, který rovněž vznikl v jižní Americe. Chango Spassiuk ovšem není žádný nováček, už roku 2005 získal cenu v soutěží BBC Music Awards, a jeho koncert byl vlastně uměleckým návratem. Spassiukovi předkové přišli do Argentiny z Ukrajiny, a díky tomu z jeho hudby slyšíme i slovanské melodie.

Písně i anýzovce i bouillabaisse

Naopak zcela neznámou novinkou bylo egyptské duo Tarek Abdallah & Adel Shams El Din. I když kombinace tamburíny a arabské loutny je tomto regionu častá, obsah se jakékoli rutině vymykal. Navzdory kulturní odlišnosti vás hudba netlačila k soustředěnému poslechu, ale ponechávala zcela svobodnou volbu jak hluboko se ponořit. A tak jste mohli sledovat rytmické figury obou nástrojů jako čistý, k tanci vábící groove, anebo se potopit hlouběji a nechat se unášet věčně proměnlivými melodickými ornamenty.

Místní hudební scénu, která sahá od oksitánského hip hopu až k tradičním písním s akustickými nástroji representoval Tatou, zpěvák nejhlasitější marseillské skupiny Masillia Sound System. Letos ale vystoupil s paralelním projektem, Moussu T e lei Jovents, který má image pouličního šramlu s banjem, a s překvapivou lehkostí míchá americké i jihofrancouzské melodie s místními reáliemi jako je anýzovka pastis či polévka bouillabaisse. Zatímco Moussu T těží z masivní podpory místních fanoušků, zpěvačka Azam Ali naopak působila jako kultovní zjevení z jiné planety. Pochází z Iránu, žije v Kanadě, a s mezinárodní sestavou Niyaz kombinuje spirituální mystické texty s akustickými nástroji i elektronikou. Její nový repertoár inspirovala básnířka Rabia Al Basri, která žila v 8 století a pocházela z Iráku. Mnoha divákům se splnil sen - skupinu na evropských festivalech nevídáme příliš často.

Psáno pro Rock & Pop, 2015/5


Rubriky

Poslední články