Babel Med 2013

10. 6. 2013 | Rubriky: 2013,Články,Rock & Pop

Zatímco ve Střední Evropě nás od letních festivalů dělí ještě týdny, na Jihu už přípravy proběhly – konkrétně v Marseilli, kde se každé jaro koná přehlídka Babel Med, na níž se sjíždějí festivaloví organizátoři z celého světa, aby si vybrali ty nejzajímavější hudební objevy.

Během tří večerů se tu vystřídaly desítky umělců, od Kanady přes Saharu a Maďarsko až po Irán. Programový ředitel Sami Sadak, muzikolog původem ze sefardských židovských komunit v Turecku v osobním hovoru dokonce navrhnul, že v budoucnu je možná i účast českých skupin. Po tři večery se souběžně hraje v obrovitém areálu bývalých marseillských doků, večerní koncerty ve dne doplňuje stánkový veletrh, projekce i debaty. A protože letos je Marseille jedním z Evropských hlavních měst kultury, počet pódií se oproti předešlým ročníkům rozrostl ze tří na čtyři. Největší z koncertních hal, Salle des Sucres, vznikla z bývalého přístavního skladiště cukru, nejmenším sálem je Cabaret. Ten je jako jediný vybaven židlemi a je vyhrazen poslechové hudbě a komorně laděným koncertům, zatímco obě další cirkusová chapiteau se často promění v divoké tančírny.

V době, kdy mezikontinentální doprava byla výhradně v rukou námořní plavby, byl přístav Marseille branou do Severní Afriky. Dnes město patří k těm etnicky nejpestřejším v Evropě. Zatímco trh s čerstvě ulovenými rybami vedou rázovití Provencálci, o kousek dál najdete stánky s africkým kořením, exotickými lahůdkami i halal řeznictví, a přistěhovalci z Alžírska stejně jako černí Afričané tvoří velkou část festivalového publika. Nejvíce se jich sešlo na koncertě zpěvačky z Guineje: Sia Tolno působila jak nezničitelný generátor energie s pestrým repertoárem a skvělou kapelou. Kombinace silných osobností s doprovodem, který se vymyká zavedeným stylovým škatulkám, je ostatně na pódiích world music mnohem častější nežli na žánrově vymezených festivalech. Vynikajícím příkladem byla italská zpěvačka Rosapaeda, jejíž doprovod s dominujícím saxofonem se ostře lišil od všeho, co jsme dosud slyšeli od italských hitmakerů. V závěrečné skladbě se k ní připojila vynikající italská tanečnice Maristella Martella v divoké improvizaci, založené na jihoitalském rituálním rytmu pizzica, který tentokrát sklouzával až extatickým rotacím tureckých dervišů.

Velký poprask vzbudila francouzská sestava Mazalda s naprosto šokující zvukovou aparaturou. Všechny reproduktory, odposlech i PA, jsou opatřeny ručně vyrobenými zvukovými trychtýři, což je ideální výbava pro městské festivaly, kde kolemjdoucí spolehlivě upoutá šest hodin trvající stavba podia. Repertoár Mazaldy působí jak rafinovaně poskládaný cestopis hudebními styly, ne příliš vzdálený pojetí Gorana Bregoviće.

O totální kulturní šok se postarala rodinná skupina Alaev Family, která žije v Izraeli, její předkové ale pocházejí z židovských komunit střední Asie, z oblasti měst Buchary a Samarkandu. V čele třígenerační sestavy je zkušený hráč na tamburínu doira, Allo Alaev, který za sebou má barvitou kariéru: v době Sovětského svazu procestoval celý svět, vystupoval v palácích obávaných i respektovaných vládců včetně šaha Rezy Pahlavího, císaře Haile Sellasie a samozřejmě i Stalina. Napínavá byla emigrace rozvětvené rodiny po pádu Sovětského svazu: “Přijeli jsme dva dny před začátkem války, kdy na Izrael zaútočil Saddam Hussein, jako dárek jsme dostali plynové masky, za okny lítaly rakety.” Neinformovaný divák by vystoupení kapely identifikoval spíš jako silně transovní sufijský rituál nějakého muslimského bratrstva, v někdejším Bucharském emirátu žádná hranice mezi islámskou a židovskou hudbou existovala. Do Marseille přiletěla rodina z australského Womadu a není vyloučeno, že ji uvidíme na nějakém z našich letních festivalů.

Zcela unikátní seznámení s neznámou hudbou zprostředkovala zpěvačka Mariem Hassan, jejíž původní vlastí je Západní Sahara, oblast kde se písečná pustina dotýká vod Atlantiku. Její písně ;stojí na jemných disonancích melodie, které by absolvent středoevropské konzervatoře nejspíš identifikoval jako “falešné”, ale marseillské publikum vnímalo jako to nejvzácnější hudební koření. Se stejným nadšením sledovali diváci i hudbu ze zcela odlišné kultury. Skupinu Söndörg‹ tvoří potomci Jihoslovanů, kteří našli před staletími na útěku z Balkánu před tureckými vojsky asyl poblíž Budapešti. Akcentem na ostré rytmy i strunné nástroje představují Söndörg‹ svérázný balkánský bluegrass. Na šokující kulturní kontrasty je bohatá i severní Amerika, kde žije 8 milionů francouzsky mluvících Kanaďanů, obklopených mnohonásobně početnější anglofonní většinou. Centrem tohoto ostrůvku je Quebec, odkud pochází trojice De Temps Antan. Evropští Francouzi ale vnímají jejich kanadskou francouzštinu jako poněkud archaický a z dnešního pohledu legrační dialekt — jak se k této nelichotivé charakteristice staví hudebníci? “My přece mluvíme tou jedinou správnou variantou francouzských dialektů.” Jejich kombinace akordeonu, houslí a irského bouzouki vytváří skutečně neobvyklý mix, v němž vedle Francie slyšíme nejen keltské rytmy irských a skotských Kanaďanů, ale navíc i ozvěny hudební kuchyně frankofonních Cajunů z Louisiany.

Na veletrhu Babel Med se hrálo i ve dne, pod paprsky jarního slunce tu vystoupil provencálský písničkář Miqueu Montanaro, který u nás kdysi natočil několik alb. Na housle s ním hrál syn Baltazar, jehož styl nesl zřetelné stopy Moravy, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil, východoevropská hudbě je ve Francii populární obdobně jako africká, a v Marseilli se tak můžete cítit jako ve středu hudebního vesmíru.

Psáno pro Rock & Pop, 2013/5


Rubriky

Poslední články