Anarchisté, klezmerbandy a Titanic (2)

9. 4. 2012 | Rubriky: 2012,Články,UNI

Nové cesty klezmeru, o návratu židovské kultury s Danielem Kahnem

Když jste se usadil v Berlíně, skládáte také písně v němčině?

Jedna moje píseň, Görlitzer Park, je částečně v němčině, tématem je nádraží, které po stržení Berlínské zdi ztratilo svůj význam, a tak na jeho místě vybudovali park, který má ale stále nehostinnou atmosféru jako to dřívější nádraží. V té době jsem měl německou přítelkyni, mluvili jsme spolu podobně jako v té písni napůl anglicky, napůl německy. A v Berlíně jsem si koupil akordeon, je z roku 1939 takže je to vlastně nacistický akordeon, do hudebního obchodu byl prodán s datem 21 dubna 1939, což je přesně jeden den po Hitlerově narozeninách a den před Leninovými .

V té době byla mezi německými vojáky velmi populární píseň Lily Marlen, kterou jste zhudebnil. Není to další dobře mířená provokace vůči strážcům politické korektnosti?

Když přeložíte skladbu z jiného jazyka do jiddiš, významově ji posunete. Ta píseň byla hitem mezi německými vojáky, vysílala se na německém radiu v okupovaných zemích, ale později ji od té nacistické příchuti osvobodili Američané a Britové v Itálii, vznikla anglická, ruská i další verze, takže to byl hit i mezi Spojenci, navzdory tomu že původně patřila Wehrmachtu. Ve své podstatě je to nostalgická milostná píseň mezi vojákem a prostitutkou. Mě ten překlad přišel jako sympaticky podvratný nápad, v duchu italského rčení Traductore, Traitore, překladatel je zrádce. Chtěl jsem tím mým překladem kriticky zaútočit na původní verzi.

Nezvažoval jste vedle Berlína i jiná evropská města, kde se usadit? Jeden váš klezmerový kolega, Bob Cohen, se ze Spojených států vystěhoval do Budapešti.

Nechtěl bych teď být Žid v Budapešti. Tam není vůbec bezpečno. Já se vždy stýkal s menšinami, v New Orleansu s černochy, jinde s Židy a homosexuály, nechtěl bych bydlet ani v Moskvě, ani v Budapešti či jiném městě, kde se jako Rom či černoch musíte pořád dívat přes rameno, jestli vás někdo nechce zmlátit. O Budapešti vznikla dokonce protirasistická píseň: “Gypsy, Jewish or gay, Budapest is the place to stay,” natočila ji berlínská skupina Rotfront složená z východoevropských přestěhovalců. Násilí vůči menšinám či imigrantům je jen současnou variací na antisemitismus a pogromy před sto lety. Má tytéž příčiny: paranoiu, nacionalismus, hledání obětních beránků. Fašistický populismus. Názor, že sociální cítění je zlo, se ve Spojených státech stává přijatelným mainstreamem.

Vy jste svoji skupinu Painted Bird pojmenoval podle kontroverzní knihy Jerzy Kosieského. Proč?

Protože to je dobré jméno pro punkovou kapelu, v tradici názvů podle hrůzných věci či jevů, jako například Joy Division. Mám ještě další projekt se zpěvákem z Moskvy, jmenuje se Psoj Korolenko, je to duo s názvem The Unternationale, což je inspirováno Internacionálou. Pohráváme si s nejrůznějšími ideologiemi, hrajeme komunistické písně, socialistické písně, sionistické písně, ateistické, alkoholické i chasidické písně, Rolling Stones v ruštině i v jiddiš. A Psoj Korolenko je opravdický šílenec.

Ve stejném smyslu jako Gogol Bordello?

Ne, to jsou švindlšílenci, on je autentický. Psoj je ve skutečnosti excentrický vzdělanec, trochu jako Slavoj Žižek, ale navíc umí zpívat,

Psoj je jeho skutečné jméno?

To jméno sice působí groteskně, ale skutečně existuje, i když v Rusku tak nikoho nepokřtili už po několik století, díky zjevné spojitosti se slovem pes, pjos. On se původně jmenoval Pavel Lion a inspiroval ho Vladimír Korolenko, radikální intelektuál z 19. století, Psoj o něm napsal disertační práci. Korolenko si stěžoval svému bratrovi, jak mají všichni křestní jména vybraná z kalendáře, a že kdyby on se narodil v den Svatého Psoje, který skutečně v Rusku existuje, tak by byl Psoj a ne Vladimír Korolenko.

Vy jste nezačínal i hudby, ale u divadla. Co vás přimělo změnit formu?

Skutečně jsem studoval divadlo, poezii a politiku, a jako student jsem udělal několik představení, líbil se mi Bertold Brecht i radikální divadlo které vedl Augusto Boal z Brazílie, ale jakmile jsem absolvoval, rozhodl jsem se že chci jen skládat a zpívat a vystupovat v barech. Leonard Cohen to udělal podobně. Když už byl slavným spisovatelem a žil v Řecku, postavil se na břeh moře a tajemný hlas mu poradil: Běž do Nashville a staň se country zpěvákem. Což se stalo, svá první alba natočil v Nashville s country muzikanty. Mám rád Cohena i Dylana.

A co Fugs, anarchistickou skupinu z New Yorku? To je stejná generace, i když oni byli daleko extrémnější.

Fugs já miluju, byli naprosto úžasní, Tuli Kupferberg je můj idol, stejně jako Allen Ginsberg, který s nimi příležitostně vystupoval. Tuli zpíval i v jiddiš a věděl vše o židovských anarchistech. Jejich nejslavnější píseň začíná Sunday Nothing, Monday Nothing a jde dál přes všechny dny v týdnu, pak pokračuje v jiddiš a ve španělštině, nakonec se do toho zamíchají filozofické koncepty a spousta nemravností. Ale skutečný příběh za touto nihilistickou hymnou dnes už málokdo zná. Původně to byla židovská písnička, tématem nebylo Nothing, ale brambory, v jiddiš bulvis. Verše Zuntik Bulvis Montik Bulvis popisovaly jednotvárnost jídelníčku v chudých shtetlech východní Evropy. A Tuli, vlasatý anarchista z New Yorku to změnil na Nothing. Já mám rád punk rock, a podle mojí teorie právě tato píseň někdy roku 1966 punkrockovou éru začala, i když neoficiálně. A my jsme na ni nedávno navázali.

Jak konkrétně?

Já a Psoj jsme byli nedávno v Izraeli, vedli jsme tam spoustu politických diskusí, s lidmi s pravicovými názory, s osadníky kteří staví na Západním břehu, i s levicovými intelektuály, je to konfliktní zóna, všichni agresivně zvyšují hlas. Jeden večer jsme toho měli pokrk a začali jsme zpívat: Israel Nothing Palestine Nothing, Hamas and Fatah Nothing. Každou posvátnou krávu jsme vsunuli do textu, i vše nedotknutelné z písemností jako Korán či Tora, chrámy i Mohammeda a natočili jsme to. Bylo nám až trochu úzko z té kumulace tolika politických nekorektností do jedné písně. Psoj to uzavřel: Říct o něčem, že to je Nic, to je docela snadné, ale pokud to chceš doopravdy shodit, musíš o tom říct že to je Něco. A tak jsme to otočili, Israel Something Palestine Something – celé to zašlo trochu daleko, což definuje další slovo z jiddiš, mešuge, předpokládám že se používá se i v češtině?

Velmi často. Takže ta píseň je natočená, ale nevydaná?

Kdybychom ji zpívali veřejně anebo vydali, to by nás určitě zabili.

Psáno pro UNI, 2012/1


Rubriky

Poslední články