Charakteristické barvy bulharských vícehlasů, vedených těsně na hraně disonance, vstoupily do současného hudebního slovníku právě tak jako korsické polyfonie, hrdelní zpěvy, sámijský joik či pygmejské jódlování – ale na rozdíl od nich vznikly relativně nedávno. Filip Koutev (1903-1982) založil svůj ansámbl roku 1951, zpěvačky osobně vybíral ve vesnicích. V současné době vede ansámbl jeho dcera Elena Kouteva.
27. 4. 2009 | číst vše...
Onen “podvrtatný” ansámbl, který vedl Mitrofan Etimovich Pyatnitsky, vznikl ještě před bolševickou revolucí v Petrohradě, a později inspiroval ženské sbory Le Mystere des Voix Bulgares. U nás zatím neznámé okolnosti vzniku slavného bulharského ženského sboru byly i hlavním tématem následujícího interview s Joe Boydem, které proběhlo loni na podzim v Budapešti.
27. 4. 2009 | číst vše...
V prvním díle seriálu se Joe Boyd, jeden z prvních západních producentů který mapoval hudbu Východní Evropy, zmiňuje o ruském divadelníkovi Igoru Moiseyevovi: “Vše co dělal, bylo komponované, v jeho ansámblech dominovaly masy… Po válce východoevropské totalitní země formovaly své vlády podle sovětského vzoru. Každá měla svého ministra kultury a ti se odešli školit do Moskvy a Moiseyev jim ukazoval jak budovat folklorní megaansámbly.”
27. 4. 2009 | číst vše...
“Svatební hudba Ivo Papasova je nový žánr, který vznikl v 60. letech, kdy lidoví hudebníci začali používat elektrické zesilovače. K hlavním nástrojům patří klarinet, saxofon, akordeon či syntezátor, elektrická kytara, basa a bicí a rocková hlasitost. Roku 1980 jsem navštívila svatbu ve vesnici poblíž Haskova, kam přišlo asi 200 nezvaných hostí, někteří z nich až z několikasetkilometrové vzdálenosti, aby slyšeli hrát Iva. Kapela si postavila aparaturu na konci návsi a stovky lidí se připojili v tanci. Hudba trvala bez přestání po dobu 4 až 6 hodin a po večeři pokračovala další čtyři hodiny v místní škole,” píše v bookletu alba Balkanology specialistka na hudbu Balkánu….
27. 4. 2009 | číst vše...
V pop kultuře 20. století převládá anglosaská příchuť: od jazzu a blues, přes Hollywood, beat generation, Elvise Presleyho a Beatles až po punk-rock. Položme si ryze teoretickou otázku: jakou cestou by se pop-kultura ubírala, kdyby anglosaský vliv byl méně dominantní? Jedna taková alternativní cesta se rýsovala počátkem 60. let. Z Brazílie prorazila do světa bossa nova, která by zasáhla daleko silněji, kdyby tuto pomalu se formující příbojovou vlnu nesmetla lavina zvaná Beatlemania. Alternativní impulsy z lokálních, či chcete-li etnických kultur přicházely i v dalších dekádách. Jedním z iniciátorů těchto pozoruhodných, i když komerčně nepříliš významných podnětů byl americký producent Joe Boyd
27. 4. 2009 | číst vše...
“Chci slyšet pravdu, ty vaše drobné lži mě už nezajímají, v hlavě z toho mám zmatek a schyluje se k bouři,” zpívá šestapadesátiletý písničkář Pedro Louis Ferrer ve skladbě Fundamento. Zatímco ve svobodném světě takové verše působí jako docela banální protest, na Kubě mají kouzlo spiklenecké výzvy, lákovou příchuť pečlivě utajených koncertů. Jinou ze svých falších písní, Conga Vegetariana, věnoval Ferrer svým vegetariánským přátelům z Norska, aby tím mezi řádky upozornil na fakt, že na Kubě se člověk nestává vegetariánem z přesvědčení, ale z holé nutnosti: maso je vzácností. Ferrerovy skladby přitom nejsou žádné jednoúčelové protestongy, ale sofistikované písně s muzikantskou hloubkou. Ferrer čerpá z hudby kubánského venkova, a své noblesní melodie zpívá s akustickým doprovodem.
27. 4. 2009 | číst vše...
Ansámbly zvané saze vznikaly v Albánii od 19. století. Generický název saze je odvozen od turecké loutny saz a i když tyto loutny v nich později nahradil klarinet, původní označení jim zůstalo. Saze Ensemble k nám přijíždí spolu s polyfonním sborem Jonianet, oba soubory jsou z přístavního města Saranda, jednoho center polyfonního zpěvu. Třetím účastníkem turné je básnířka Gerda Dalipaj, která navazuje na ústně předávané hrdinské eposy a zároveň reflektuje postkomunistické paradoxy i výbušné emoce současného Balkánu. V Česku jsou plánované tři koncerty, v pondělí 23. března ve Veselí nad Moravou, v úterý 24. března na univerzitě v Olomouci a ve čtvrtek 26. března v pražském sále Hlahol. Následující rozhovor s Eckehardem Pistrickem proběhl přes telefonní spojení skype v únoru 2009.
23. 3. 2009 | číst vše...
K nejvýznamnějším postavám krétské hudby patřil Nikos Xylouris, zpěvák a hráč na liru, v jehož rodišti v městečku Anogia pod nejvyšší horou Kréty Psiloritis je dnes muzeum. Xylourisovo jméno nese také jeden z nejlépe zásobených kamenných i internetových obchodů s řeckou hudbou, http://xilouris.gr. Nikos Xylouris zemřel v roce 1980 na mozkový nádor, dodnes je ale aktivní jeho bratr, rovněž hráč na liru, známý pod přezdívkou Psarantonis. Psarantonisův syn Yiorgos Xylouris hraje na loutnu lauto, a žije stejně jako Daly v Houdetsi.
2. 3. 2009 | číst vše...
Vy pořádáte každoročně hudební semináře. Zaměřujete se spíš na návštěvníky z Kréty, Řecka, anebo z ciziny?
Cizinců bývá asi polovina, a to je dobře, protože chci aby si studenti z Kréty rozšířili obzory. Ti místní hudebníci znají třeba všechny poslední hity ze Spojených států, ale přitom nevědí, jaká hudba se hraje v sousední zemi. Snažím se aby poznali vlastní tradici i hudbu ze sousedních středozemským regionů, která je spřízněná. Každý z workshopů trvá týden, sedm hodin denně.
23. 2. 2009 | číst vše...
Jedinečným fenoménem hudebních dějin posledních dekád jsou umělci, kteří vstoupili do cizí kultury a natolik v ní vynikli, že u místních hudebníků dokázali obnovit zájem o tamní lidovou hudbu, do té doby považovanou za cosi nepříliš atraktivního. K nejvýraznějším příkladům tohoto jevu patří Ross Daly, původem Ir který, se narodil v Londýně a vyrůstal ve Spojených Státech. Před více než třiceti lety se usadil na Krétě, jeho nástrojem je houslím příbuzný nástroj o třech strunách zvaný krétská lira. Vedle tradic z Kréty studoval hudbu v Turecku, Indii, Iránu, Afghánistánu i Egyptě. Řekové mu přezdívají “muž, který nezná hranice”, mezi hráči z celého Středozemí je kultovním hrdinou…
16. 2. 2009 | číst vše...
petrdoruzka_.jpg)
Smyčcové nástroje s ostrým, pronikavým a svérázným zvukem najdeme nejen v Pobaltí, ale i ve Středozemí. Do rozsáhlé rodiny orientálních housliček paří například kemenče, bulharská gadulka anebo krétská lira, kterou ale s lyrami z jiných částí světa spojuje jen název, pro rozlišení se ustálilo i měkké i v transkripci. Spolu s loutnou lauto patří k hudebním symbolům ostrova Kréty. Od evropských nástrojů se liší výraznou příchutí Orientu, což je dost možná důvod, proč před více než třiceti lety okouzlila v Londýně narozeného Ira Rosse Dalyho.
9. 2. 2009 | číst vše...
All texts on this website by Petr Dorůžka are licensed under a Creative Commons License 
|
kblh webdesign